Hrob světlušek

Citové vydírání? Ale kdeže - viděl jsem už spousty filmů, které se za každou cenu snažily rozplakat a pomalu už samy nevěděly, jak by toho ještě mohly dosáhnout, ale Hrob světlušek k nim nepatří. Jeho dojemnost není dána násilným konstruováním srdceryvných situací, nýbrž samotným pojetím - sledujeme roztomile animovanou, láskyplnou dvojici sourozenců, jejíž jediným cílem je přežít ve světě, který je fyzicky vypalován leteckými pumami a citově zase tendencemi pohlížet ostatní lidi jako na válečné prosředky - kdo ve světě Hrobu světlušek nesnaží o zachování života impéria, ale "jen" toho svého a svých blízkých, je opovrženíhodný zbabělec. Mnohem víc než protiválečný, je ten film humanistický. A škoda, že je také hodně naivní a primitivní....65% (01.02.2009)

Malá štatistika: z obľúbených užívateľov film videlo vrátane mňa 18 ľudí. Hodnotenie 100% - štyria, 80% - štyria, 60% - štyria, 40% - traja, 20% - jeden, odpad! - dvaja. Priemer: 61 %. Na Horehroní dodnes žijú ľudia, ktorí si pamätajú povstalecký a povojnový hlad. Jedli sa surové ukradnuté zemiaky. Placky sa miešali tak, že sa múka zamiešala s popolom z pece a trochou vody. V dedine žila Pruna, ktorá ani v dospelosti nič iné ako surové krompľe nejedla. Nedokázala to. Dobre sa mali donášači Nemcom a miestne fľôgy. To boli lenivé hlúpe klebetnice a zároveň kurvy. Spávali s nemeckými dôstojníkmi - okupantami, čo prišli potlačiť povstanie (SNP). Ich predobrazom bola teta detí z filmu - pobrala im ich zásoby a šaty, speňažila, pričom ich riadne ošmekla. Všetko nakradnuté dala vlastnej dcére. Nepotrebné hladné krky zákerne poohovárala: nech hoci aj zdochnú. Takéto typy ľudí v čase vojny profitujú. Stávajú sa dôležitými, lebo ukazujú okoliu, ako sa dokážu postarať o svoje bachory, cicky a pipky. Keďže to je animovaný film (teda existuje odôvodnený predpoklad, že ho vo zvýšenej miere budú pozerať deti), neukazovalo sa, ako sa ich tetka chodievala kefovať s bárským za kus žvanca. Ale milé, deti: áno, presne takto to chodí. Preto každý, kto v čase vojny dokáže pomôcť prenasledovanému alebo zúboženému človeku si zaslúži obrovskú čokoládovú medailu. (30.10.2014)

War. War never changes. Citové vydírání? Pravděpodobně ano. Ale kromě toho taky ještě relativně nedávná historie, jejíž silné příběhy se dají vyprávět donekonečna. A tady mě párkrát zamrazilo způsobem, který bych od animovaného filmu rozhodně nečekal, Už jen třeba při těch bezstarostných scénách, do kterých znenadání zazní sirény oznamující blížící se bombardéry. Jako celek je to hezky vypointované (příhodný název), po vizuální stránce příjemně umírněně animované i ozvučené (až na ze začátku trochu přehnaně upištěnou Setsuko). Anime příliš neholduji, ale toto dílo bych klidně doporučil komukoli. Protože zrovna tenhle kousek ve mně vyvolal chuť zkusit i něco dalšího. (16.09.2020)

Vizuálně skvostné, ale... To nesnesitelně uřvané děcko; ty stále uslzené obličeje; ta přehnaná snaha tvůrce dohnat diváka k slzám; ten konec a vlastně už i ten začátek - "21. září 1945... tu noc jsem zemřel..." aneb v překladu: lidi nachystejte si kapesníky, protože teď vám tady budu hodinu a půl fňukat (doslova) příběh mého tristního života. Jak krásný němý film to mohl být. (26.11.2009)

To co sa mi rozvijalo pred ocami bolo nepopisatelne krute a smutne. Niesom si isty, ci krutost vojny bola niekedy prenesena na filmove platno tvrdsim sposobom. To ze je snimok animovany na jednu stranu sposobuje, ze ste si stale vedomy, ze sa divate "len" na kreslene postavicky, avsak na druhu stranu animacia dokaze preniknut do takych hlbin divakovej duse, kde nikdy nic ine nevstupi. Prave preto je Hotaru no haka taky vynimocny film. Kristalicky cista nadhera odprostena od vsetkych zbytocnych faktorov ako krv ci nasilie, avsak o to posobivejsie v zobrazeni prisery zvanej vojna. (10/10) (05.02.2008)