Hrob světlušek

V žádném případě nepatřím mezi velké fanoušky anime, tento film mi byl prostě dodán bez mého přičinění, a když už mám něco doma, přece se na to nevykašlu. Zážitek to byl zajímavý a myslím, že by si ho měl dopřát i pan Marhoul, možná by mu došlo, že je možné zprostředkovat divákovi setkání s hrůzami války i bez vydloubaných očí, láhví i k sexu marně nucených kozlů. Dalším zajímavým aspektem byl fakt, že se tu Japonci nestylizovali do role chudáčků drcených nesrovnatelně silnějším nepřítelem; kdo se dívá pozorně, ten tady ty projevy slepé víry ve vítězství císařství najde. (22.06.2021)

To co sa mi rozvijalo pred ocami bolo nepopisatelne krute a smutne. Niesom si isty, ci krutost vojny bola niekedy prenesena na filmove platno tvrdsim sposobom. To ze je snimok animovany na jednu stranu sposobuje, ze ste si stale vedomy, ze sa divate "len" na kreslene postavicky, avsak na druhu stranu animacia dokaze preniknut do takych hlbin divakovej duse, kde nikdy nic ine nevstupi. Prave preto je Hotaru no haka taky vynimocny film. Kristalicky cista nadhera odprostena od vsetkych zbytocnych faktorov ako krv ci nasilie, avsak o to posobivejsie v zobrazeni prisery zvanej vojna. (10/10) (05.02.2008)

Nikdy by som nepovedal, ze sa divam na dramu o krutosti druhej svetovej vojny a pocas filmu som si pomaly prestaval vsimat to, ze je to kresleny film. Ked si predstavim, ze podobnych pribehov sa muselo udiat viac, nez dost je velmi smutne, ale aj obdivuhodne, ze sa ho reziser Takahata rozhodol natocit prave animovanym sposobom. U mna to ma jednoznacne plne hodnotenie... 28.07.2010 ________ Hlasy v anglickej verzii: Rhoda Chrosite - (Setsuko) +++ J. Robert Spencer - (Seita) +++ Amy Jones - (Teta) +++ Veronica Taylor - (Mama) +++ Hudba: Michio Mamiya +++ (28.07.2010)

Nikdy bych neřekl, že film, který mi do mrtě vysuší slzné kanálky a způsobí mi solidní depku na další tři hodiny po jeho skončení, bude animák. A přece, Hrob světlušek se solidně zahnízdil v mé TOP 10 a drží primát "nejdojemnější film, jaký jsem kdy shlédl". Přestože je tenhle příběh dvou sourozenců snažících se protlouct životem ve válkou zdevastovaném Japonsku slzopudný až běda, nemluvil bych v tomto případě o nějakém citovém vydírání, tomto neduhu západní kinematografie. Isao Takahata si s tímto problémem poradil netradičním způsobem, takže místo kýčovitých záběrů se dočkáme místy až minimalistického vyjadřování, které však dokáže docílit intenzivnějšího dojmu z filmu. V závěru už tedy film hodně tlačí na pilu a slabší povahy možná ani neuvidí přes uslzené oči jeden z nejúžasnějších konců jednoho z nejúžasnějších filmů. (25.05.2006)

Tak takhle dramatický nebo spíše dospělácký a hrozně smutný animák jsem z japonské produkce snad ještě neviděla. Začala jsem věřit tomu, že ne vše, co je animované, je dětské (asi první mě o tom přesvědčil Persepolis). Je z toho všeho cítit smrt, zkáza a utrpení. Hlavně ten začátek... "V noci 21. září 1945 jsem zemřel" (to není spoiler, toje prostě první věta filmu). Potom opravdu realisticky zobrazena válka a její důsledky.. ohořelá těla, ofačovaní lidé, brouci v obvazech... no a pak samozřejmě protloukání se sirotků. První film od Takahata, co jsem viděla a musím říct, že mě dostal svou atmosférou i příběhem. Kdo neuronil ani jednu slzu při "pohřbu" Setsuko, tak nemá srdce. (17.01.2014)