Hrob světlušek

Nemohu sice říci, že by mě film úplně vyždímal, ale mé citové rozpoložení v jeho průběhu bylo přesto jako na houpačce, ovšem s tím rozdílem, že já se zastavil přesně v místě, kdy se vám stlačí žaludek a požitek ze zhoupnutí na maličký okamžik vytlačí z hlavy vše ostatní. Takahata se vážně vytáhl a tímto skvostným dílem se vyrovnal i nedostižnému Miyazakimu- když už ne tvůrčí fantazií a námětem, tak výslednou působivostí stoprocentně. A hudba od Mamiyai se tak vydařila, jako bych poslouchal Ennia Morriconeho v nejlepších letech. Úžasný filmík, kde jsou všechny oscarové nominace a větší věhlas? 100% (10.01.2013)

Jeden z nejsilnějších filmů, jaké jsem kdy viděl, a další výhra japonské animované tvorby nad hranou Hollywoodskou. Malý Seita se za války snaží přežít se svoji sestřičkou Setsuko, zdánlivá idila se však záhy zhroutí a konec (začátek) nemůže být jiný, než tragický. Lidé jsou jako světlušky. Jejich malé životy, byť plné světla, nečekaně a předčasně hasnou, a jediné co po nich zbyde, je bezvýznamná hromádka popela, nasypaná v krabičce od bonbónů. Seita v noci 21. září 1945 zemřel. Jedna bezvýznamná světluška v noci 3. září plakala. (03.09.2006)

Scénář: Isao Takahata .. Hrob světlušky - hrob člověka - hrob lidstva!! Dojemné a kruté naplnění krátké životní cesty chlapce Seita a jeho mladší, roztomile animované, sestry Setsuko. Luxusní japonské anime jehož lidské poselství sahá mnohem dál, než jen k hranicím jedné, americkým bombardováním vypálené, japonské vesnice během útpného konce druhé světové války v Tichomoří. (11.09.2005)

Neskutečná ukázka toho, jak může být animovaný film skutečně silný, jak dospělá témata může prezentovat a jak se roztomilost neskutečně snadno změní v něco děsivého, co vám sebere vzduch z plic. "Hrob světlušek" je hodně depresivní film, ale tím ukazuje sílu nejen japonského animovaného filmu, i když především jeho. (03.02.2016)

Z "Hrobu světlušek" mám velmi rozporuplné pocity. A není to dáno jen tím, že má očekávání od tohoto filmu byla velmi velká, viděl jsem ho zatím 2x. Na jednu stranu je to film velmi úchvatný a působivý, krásný a přitom smutný a bolestivý zároveň. Na druhou stranu - abych si film prožil, musím se sžít s hrdiny, sympatizovat s nimi... což se u mě v tomhle případě neděje, asi je to tím, že nemám rád malé, ukřičené, sobecké děti. Vlastně si myslím, že si svůj osud způsobily samy, takže jsem necítil potřebu je nějak litovat, což je pro zážitek z toho filmu důležité. Ale tak jako tak - je to tzv. "must-see", proto dávam absolutních 5*. (17.09.2003)