Muž zvaný Kůň

Příběh muže, který se musel stát zvířetem, aby mohl být válečníkem. Období tzv. Nového Hollywoodu v sedmdesátých letech vneslo do zámořské filmové tvorby řadu nových impulsů. Jedním z nich bylo i revizionistické nazírání na zavedené žánry, včetně těch nejposvátnějších, jakým byl např. americký western. Režisér Elliot Silverstein (nar. 1927), který se po dlouhých letech v televizi prosadil tradičně pojatou westernovou parodií Dívka ze Západu (1965), přispěl k tomuto žánru také nezvyklým snímkem Muž zvaný Kůň (1970). Jeho hrdinou je anglický aristokrat John Morgan (Richard Harris), který je ve dvacátých letech 19. století zajat při lovecké výpravě kmenem Siouxů. Je odvlečen do jejich ležení a stává se „koněm“, který musí tahat břemena pro starou indiánku Buvolí hlavu (Judith Andersonová). Když však v táboře potká spřízněného zajatce Batise (Jean Gascon), dozvídá se víc o domorodém životě a zvycích, naučí se jejich jazyk a nakonec se stane válečníkem a náčelníkem kmene. V Muži zvaném Kůň se mluví převážně lakotsky (v tom film o dvacet let předběhl Costnerův Tanec s vlky), ne vše je ovšem podtitulkováno, neboť příběh je důsledně a srozumitelně vyprávěn obrazem. Richard Harris podává ve fyzicky náročné titulní úloze přesvědčivý výkon, a to nejen v „tanci slunce“, který je kontroverzní ukázkou dobových indiánských obřadů. V roli staré Buvolí hlavy se překvapivě objevuje významná divadelní herečka australského původu Judith Andersonová, jež byla do té doby známá filmovým divákům především jako zlověstná hospodyně Danversová v Hitchcockově adaptaci Mrtvé a živé (1940). Postavu mladé indiánky Běžící laně ztělesnila bývalá Miss Řecko a Miss Universe Corinne Tsopeiová, která se ve filmu jinak prakticky neuplatnila a v osmdesátých letech se stala čtvrtou (a poslední) manželkou známého producenta Freddieho Fieldse. (Česká televize)