Rekonstrukce

Aj keď podobné projekty figurujú v dejinách kinematografie pod zvučnejšími menami, nedá sa odobrať fakt, že konkrétne tento pojednáva o citovom martýrstve, až masochizme, ktorý hraničí s neskutočným a vymysleným svetom a to v dosť špecifickom a emotívne korenistom štýle. Začiatok sa ospravedlňuje, že sa jedná o vykonštruovanosť , fabulu, fikciu - tá však v realite naberá dosť zvučný apel a stavia hrdinov tohto príbehu za hranice chápania. Chápanie ich samotných a ocitnutie sa v situáciách necháva diváka premýšľať. Tam kde spí minulosť , borí hrádze prítomnosť a tam, kde je horizont budúcnosti, stojí v závese strach a neistota. Tie sú spúšťačom tohto artovo ladeného dogmatického filmu. Viera existuje , no nemusí ísť vždy iba o vieru ideálov a tu sa naskytá príležitosť pre odvrátenú tvár nášho chcenia. (05.11.2013)

Čisté dogma to není. Ale svícení interiérů a noční scény jsou podle něj. Celé mi to přišlo jako studentské cvičení a snaha o originalitu za každou cenu, i když v jednotlivostech to už na plátně bylo. Opět tady použili srceryvný opus smičcové Adagio od Samuela Barbera, které jsme už slyšeli ve Sloním muži nebo Četě. (25.10.2014)

„Je to začátek nebo konec? Co vlastně chceme zjistit? Je to začátek a konec zároveň. Láska a rozchod. Vím, neměl bych o tom tak mluvit, ale ostatně...nezapomeňte, celé je to jen film, jen konstrukce. Ale i tak to bolí.“ Christoffer Boe mě před časem nadchnul Složkou 64, ale z té tu zůstal jen hlavní představitel, žánrově je film úplně někde jinde. Dopředu jsem čekal nějaký „mindfuck“, lynchovinu, ze které nebudu moc moudrý. Což se i z větší části vyplnilo, jen mi to divákovo tápání vadilo chvílemi více, jindy zase méně. To díky hypnotické atmosféře, pár zajímavým myšlenkám a emocím, které ve mně film vyvolal. A úvod spolu s dovětkem mají pravdu, protože…i tak to bolí. Víc, než mé tápání mě asi zklamala nerozhodnost hlavního hrdiny, který tím u mě docela dost klesnul. Zajímavý, ale docela náročný, méně přístupný snímek, kterému dám lepší 3*. „Co by tě udělalo opravdu šťastným?“ - „Opravdu šťastným?“ - „Jo, přesně tak.“ - „Nevím, ale kdybych to věděl, tak bych to udělal.“ - „I kdybys měl všechno ztratit?“ - „Ano, i kdybych měl všechno ztratit.“ (03.06.2023)

Odhodit minulost a začít znovu, žít jinde, jinak a přirozeně lépe! Kdo by o té možnosti alespoň na vteřinu nechtěl uvažovat? Být o dvacet let mladší, zřejmě bych nadšeně analyzovala jednotlivé vrstvy této hry a byla schopna dohledávat hloubku všech linek. Ale nejsem: postrádám jakékoliv smysluplné sdělení a vnímám jen promarněnou šanci, prázdnou manýru, která by ráda udávala směr. Ne, že by se mne Alexovo bloudění nijak nedotklo, přála jsem mu, aby nezaváhal, jen tuším, že v jiné režii by si "Rekonstrukce" našlápla na kult. Za sebe si přeju, abych na podobně nedoladěný a navrch nijak původní experiment znovu hned tak nenarazila. 50% (09.09.2009)

Zdálo se mi to? Byl to jenom sen? Ne, byla to konstrukce a byl to film. Velmi zajímavé zpracování dánské love story o vztazích, slovíčkách, hledání a míjení se navzájem. K celému filmu bych se vyjádřila slovy Alexe : "Chci to vědět. Nic nevím a chci vědět všechno." Jsem ráda, že jsem oproštěná od srovnávání s Lynchem, na mě v každém případě Christoffer Boe a jeho zvláštní, originální prvotina zapůsobila.75% (31.10.2012)