Umění jíst a milovat

Návšteva kina po 20-tich rokoch nebola až taká úžasná, ako som očakávala. Všetko sa točilo okolo varenia a jedenia, takže po hodine mi už poriadne škvŕkalo v žalúdku. Celkom by som uvítala keby v niektorom rohu obrazovky boli recepty na tie pochúťky, čo sa tam varili. Romantická linka bola síce pekná, ale dosť chudobná. No tak u mňa iba 3*. Z toho jedna je za kasting. (27.11.2023)

Tak tohle bylo gastroporno ! Totální gastroporno ! Pokud nejste zaměstnán v kuchyni, nemilujete jídlo, nezkoušíte různorodé chutě světa, nebo nemáte holt k jídlu nějaký zvláštní vztah a jste bručoun, co se na večeři spokojí s májkou a rohlíkem a jeho vrcholem týdne je v neděli buřtguláš, nemůžete tomuhle filmu nikdy porozumět a hoďte točku rychle zpátky. Francouzský venkov, život na château, 19.století, brilantně vytříbená atmosféra staré kuchyně, kde neexistovaly žádný průmyslový náhražky, kdy smetana byla smetanou, máslo máslem a ze zahrad a místních dodavatelů jste dostávaly poctivé a čisté suroviny. Doba, kdy gentlemanství a úcta k ženám byla každodenním chlebem. Úvodní 15 minutová sekvence byla pro mě jak z říše snů. Jen letmé dialogy a pohled na přípravu receptů jako telecí karé, burgundská omáčka, kambaly či vývaru. Vše připravované na starých kamnech a v pecích, kde o poctivosti nemohla být ani řeč. Takhle se to vlastně nese značnou část celého snímku. Příběh je prostý, sice s lehčím nádechem předvídatelného dramatického prvku, ten ale dílu nijak neškodí. Tady se prostě hlavně vaří a jí ! Velmi příjemný film, u kterého nemusí člověk přemýšlet nad nějakou ukrutnou zápletkou, a který se vyvaruje moderních skrupulí. Pure gastro festival s úžasnou Binoche, která málokdy zklame. Až teď jsem teprve naštvanej, že jsem vynechal kino. Nepočítal jsem s tím, že budu muset po posledním restu z minulého roku přehodnotit svůj top žebříček 2023. Umění jíst a milovat pro mě osobně znamená nejen nejlepší film loňska, ale zároveň i nejlepší film v oblasti gastra, který se mi kdy dostal pod ruku. Absolutní masterclass, po kterém mám chuť vyházet ty sajrajty co mám ve špajzu a lednici, sbalit věci a odjet někam k žabožroutům nacpat si břicho. (10.04.2024)

Tohle je jedno velké pohlazení na duši… Překrásná óda na francouzskou kuchyni, francouzský jazyk a na lásku samotnou. Úvodní asi dvaceti minutová vařící scéna je naprosté mistrovské dílo, takže upozorňuji: nedívejte se na to hladoví :D V tomto filmu je jídlo hlavním hrdinou... buďto se připravuje, nebo konzumuje, anebo se velmi barvitě a poeticky hodnotí a popisuje, takhle to snad umí skutečně jenom Francouzi. Výprava je úžasně detailní a až ke konci filmu jsem si všimla, že tam není žádná hudba… hudbou tohoto filmu jsou zvuky z kuchyně… bublání vařící vody, prskání oleje v pekáči, šoupání hrnce na plotnách, vařečka klouzající po pánvi, praskání ohně v krbu, cinkání příborů o talíře… Vaření tu není jen nástrojem pro zaplnění bříška a uspokojení mlsného jazýčku, vaření je vykresleno jako velmi důležitý způsob komunikace, pro vyjádření lásky a citů tam, kde slova nestačí… Stejně tak vztah mezi Eugénií a Dodinem, je tu krásně delikátně vykreslen… jeden druhého milují, obdivují, jeden druhému s láskou vaří… tenhle film je snový. A právem získal v Cannes cenu za nejlepší režii. [Festival de Cannes 2023] (29.05.2023)

Mne tento film nič nedal a hoc by som hodil priemer, tak kvôli prepálenému hodnoteniu trocha znížim. Ak tu niekto hovorí o gastroporne, tak fakt neviem, také gastroporno mám aj v kauflandovskej mäsiarni. Film v podstate nemá dej, divák si má vychutnať len tú domácku atmosféru, kde voľne lietajú vône a láska. (31.05.2024)

Film, kde se téměř neustále jen vaří jídlo, žere jídlo nebo se mluví o jídle. Prostě ultimátní food porn. Z filmu přímo čiší, s jakou láskou byl připraven. Ze začátku jsem byl trochu rozpačit, protože "děje" je tam pomálu, ale i to málo, co tam je, tj. vztah mezi pánem domu a jeho kuchařkou, je velmi krásné, a film si mě získal. Škoda jen, že jsme se nedozvěděli, co jedlo 99% lidí v té době. Protože tam bylo samé jídlo, které by bylo luxusem i dnes v tom Puppu, kde jsem film viděl. Taky obdivuji, že vietnamský režisér Tran natočil film, který je tak francouzský, že to ani víc nejde (v Norském dřevu zase úspěšně natočil velmi japonský film). Prostě chameleon. (03.07.2023)