Jaro, léto, podzim, zima... a jaro

Jeden čínsky filozof kedysi povedal, že slová sú len nehodné barličky o ktoré sa opierame, keď chceme márne opísať svet. Iný čínsky filozof zas povedal, že slová nie sú myšlienkou ale majú byť tým, čo nám umožní myšlienku zažiť. Kim Ki Dukov film mi tieto slová múdrych pripomenul preto, že tu hrá všetko s minimom dialógov. Dialógy sú nepotrebné. Film je totiž natočený prakticky bez slov a preto ony nehodné barličky z úvodu vôbec nepotrebuje aby ukázal to, čo chce ukázať. A čo chce ukázať .... to ja neviem sprostredkovať mojimi barličkami tak, aby ste to pochopili. Pretože to každý musí pochopiť sám. Lyrický, hlboký, filozofický a najmä krásny . Adrian ak je toto kórejská komercia, ako si mi raz spomínal, tak potom chcem vidieť kórejský art. 10/10 (22.04.2005)

Tento film, tohle umělecké dílo můžete milovat nebo nenávidět. Nejde ani tak o to, zda vše pochopíte, ale o to, co to ve vás zanechá, jak moc to ve vás bude po dokoukání filmu rezonovat. Jaro, léto, podzim, zima... a jaro obsahuje tolik metafor a má tak neskutečnou hloubku, poetičnost a sílu myšlenek, že musím dát 5*, přestože mi spousta věcí jistě nedošla tak, jak by měla. Přesto jsem snímek sledoval s obrovským zaujetím. První část filmu - Jaro - se mi líbila nejvíce a její závěrečná scéna byla dost emotivní a sugestivní. Druhá část - Léto - byla také úžasná a opět měla silný závěr. Následné části pro mě byly o něco slabší, ovšem pro celkový dojem byly opět skvělé. A poslední Jaro bylo dokonalou tečkou vyjadřující strašně moc. Scény s rybičkou, žábou, hadem, želvou a pokáním, které mistr nařídil a které můžeme vidět také ke konci filmu, jen tak z hlavy nevymažu. Rád se někdy k tomuto počinu vrátím. (03.05.2012)

Film lze interpretovat zcela jistě i více způsoby, nicméně jeden je naprosto evidentní. Jak již z názvu filmu (Jaro, léto, podzim, zima... a jaro) vyplývá, nejde o to, že něco má začátek a svůj konec, ale o cyklus, který se neustále opakuje. Cyklické plynutí času zde hraje velkou roli oproti postavám, které přicházejí, odcházejí, aby se transformovaly do jiné podoby a znovu se vrátily. Příběh filmu je prezentován nikoli meditativním nebo lyrickým způsobem, nicméně i tak je možné vyčíst několik okamžiků, kdy film inklinuje ke čtení ve spirituálnímu modu. (16.06.2011)

Mystické zamyšlení nad plynutím času, času, který nemilosrdně plyne v přírodě, který nabízí stále se opakující nádheru jednotlivých ročních období, která nejde zastavit, jimž se nejde vyhnout. Podobně je tomu i v lidském životě, kdy se člověk musí vyrovnávat s vlastní slabostí, kdy dědičnému hříchu utéci nelze. (26.10.2008)

Film čistý, vyhlazený jako kamínek v horském potoku. Kim Ki-duk nemluví slovy, ale obrazem. A musím říct, že nádherným obrazem. Uprostřed hustě zalesněného údolí leží jezero a na jeho nezčeřené rovné hladině leží malý buddhistický chrám. V něm žije starý mistr a jeho žák, který se učí žít bez chtíče a pokušení, protože jak říká jeho mistr (a později se to i dokáže), chtíč a pokušení probouzejí vražedné úmysly. Cyklus ročních období plyne synchronně s cyklem života. V každém ročním období je krajina úplně jiná a pokaždé vám to vyrazí dech. Jaká škoda, že taková místa se na Zemi vyskytují čím dál méně. Fascinovaly mě některé symboly, jako například dveře, které stojí v pokoji a pomyslně oddělují ložnici od modlitebny. A přestože se dají obejít nebo nahlížet na spícího člověka, starý mnich si ty dveře stejně otevře, aby viděl. Stejné je to se vstupní bránou, která se také dá obejít, ale přesto jí každý návštěvník projde. Pomyslně odděluje svět tam venku se světem na jezeře. Přestože film je svým dějem prostý a jednoduchý, jen znalí lidé pochopí význam všech obrazů. Ale není to na škodu, naopak. I po skončení filmu vám tedy zůstává něco, o čem se dá ještě dlouho přemýšlet. Rozhodně doporučuju každému, aby se alespoň na 100 minut odprostil od uspěchaného rušného městského života a ponořil se spolu s Kim Ki-dukem a jeho filmem do meditací uprostřed překrásné krajiny neznámo kde. (06.03.2005)