Jaro, léto, podzim, zima... a jaro

Vskutku zvláštní snímek (zvlášť pro mě jako naprostého amatéra přes asijskou kinematografii). Moc se v něm nemluví, přesto je příběh celkem dost jasný, velký důraz je kladen na obrazovou a zvukovou složku filmu. Avšak plný počet to nebude, člověk se sice tak nějak připraví na pomalejší tempo, ale aby se chvilkami nudil u cca hodinu a půl dlouhého filmu, to je špatně. A moc se mi také nepozdávalo to (podle mě nadbytečné) mystično kolem starého mistra. Jinak spokojenost, pozoruhodný pohled na koloběh života. (11.04.2011)

Kim Ki-Duk dokázal umělecky vyzdvyhnout TO, co mám na Japonsku a Číně tak rád. Žádné starosti, žádný stres- tohle jsou prostě slova , která se v téhle končině nedají použít. 300 let starý strom, za ním stará chajda ve které bydlí stařičký mistr se svým učněm, jsou naprosto meditativní pojmy, které vám vaši bolest hlavy hned vyléčí. (13.04.2008)

Najlepší film na svete? Úžasne atmosférické a melancholické. Zbožňujem krásnu, príjemnú a povznášajúcu atmosféru tejto pecky. Rozpráva sa tu iba minimálne, hlavné slovo hrajú postavy (ktoré čím viac mlčia, tým viac sa o nich dozvieme) a príroda: nádherná, poetická, v plnej sile, ale i spiaca a čakajúca na príležitosť, kedy sa bude môcť (v lete) opäť prebudiť. Tento film treba pozerať najmä keď je vám duševne zle. Vedeli ste, že ročných dôb je v skutočnosti päť? (15.02.2006)

Můj třetí Kim Ki-dukův film. Zatímco Ostrov mě navnadil a 3-Iron mě utvrdil o jeho genialitě. Jsem z tohoto filmu trošku rozpačitý. Nakonec se nedastavilo stejné "převálcování" jako u již zmíněného 3-Ironu, čímž nechci říci že toto není dobrým filmem. Právě naopak. Ten Korejský klučina se snad obrazově nikdy nevyčerpá. Opět vypráví svůj příběh především obrazem. Celková scenérie mu v tom taky zdatně vypomáhá. Co záběr to překrásná kompozice a malba jak od starých renesančních mistrů. Škoda jen té trošku banální dějové linky, která má toho sice hodně co říct, ale stojí tak trochu na vratkých nohách. Herci jsou perfektní a v každém svém pohledu dokáží říci více než ve třístránkovém dialogu. Tempo je sice pomalé, ale mě film utekl jako voda. Byl to nevšední zážitek, ale bohužel nebyl nejlepším od Kima. Škoda těch pár thrlinek. (21.08.2006)

Film čistý, vyhlazený jako kamínek v horském potoku. Kim Ki-duk nemluví slovy, ale obrazem. A musím říct, že nádherným obrazem. Uprostřed hustě zalesněného údolí leží jezero a na jeho nezčeřené rovné hladině leží malý buddhistický chrám. V něm žije starý mistr a jeho žák, který se učí žít bez chtíče a pokušení, protože jak říká jeho mistr (a později se to i dokáže), chtíč a pokušení probouzejí vražedné úmysly. Cyklus ročních období plyne synchronně s cyklem života. V každém ročním období je krajina úplně jiná a pokaždé vám to vyrazí dech. Jaká škoda, že taková místa se na Zemi vyskytují čím dál méně. Fascinovaly mě některé symboly, jako například dveře, které stojí v pokoji a pomyslně oddělují ložnici od modlitebny. A přestože se dají obejít nebo nahlížet na spícího člověka, starý mnich si ty dveře stejně otevře, aby viděl. Stejné je to se vstupní bránou, která se také dá obejít, ale přesto jí každý návštěvník projde. Pomyslně odděluje svět tam venku se světem na jezeře. Přestože film je svým dějem prostý a jednoduchý, jen znalí lidé pochopí význam všech obrazů. Ale není to na škodu, naopak. I po skončení filmu vám tedy zůstává něco, o čem se dá ještě dlouho přemýšlet. Rozhodně doporučuju každému, aby se alespoň na 100 minut odprostil od uspěchaného rušného městského života a ponořil se spolu s Kim Ki-dukem a jeho filmem do meditací uprostřed překrásné krajiny neznámo kde. (06.03.2005)