Na dotek

Tragikou prostoupená variace na Mozartovo Così fan tutte, při které duo dam sedá na lep dvěma samolibým ješitným kreténům, kteří se liší jenom v míře přízemnosti. Strojenost dialogů lze přičíst na účet divadelního původu, vem ji čert, ale srší z toho snobský chlad. U postav mi nevadí, bývá koneckonců součástí charakteru, ale když se obtiskne i do samotného zpracování, přichází problém netečnosti.. (26.08.2020)

K filmu „Na dotek“ jsem přistupovala velmi ostražitě, protože jsem dosud nezapomněla jakým šokem pro mě byla Nicholsova prvotina „Kdo se bojí Virginie Woolfové?“. Obojí podle divadelních předloh a obojí v kvartetu. Zatímco ve Virginie Woolfové si čtveřice ubližuje způsobem dryáčnickým , tady se ubližuje „ohleduplně“. Je to bludiště osudových setkání, náhod a propletených sebezničujících vztahů. Podivná hra vzájemných podrazů a podvádění z kterých není cesty zpět. Pravda nemá v těchto vztazích cenu symbolickou, je to rafinovaná a nevyzpytatelná zbraň schovaná většinou za „Nechci ti lhát, protože tě miluji“. Skutečně velice zajímavá a poučná podívaná. (06.02.2005)

Scénář: Patrick Marber .. Hm, to byl opravdu silný šálek anglického čajíčku bez zjemňujícího cukru a mléka! Jak už je tu uvedené, výraz telenovela to zčásti vystihuje. Je to sarkastický pohled na netradiční čtyřúhelník dvou žen a mužů, kteří se propleteně milují a přesto (někdy velmi nesmyslně) zraňují. Láska prostě bolí a rozhodně není jednoduchá, ale.. Chování postav je bohužel málo uvěřitelné a často přímo nelogické! Naštěstí to zachraňují herecké výkony, tedy zejména Jude Law a Clive Owen (jejich společný chat po internetu nemá chybu) a skutečně úžasná a provokativně krásná Natalie Portman, která Julii Roberts úplně zastínila a navíc k její osobě ani herectví nijak zvláště netížím.. Na závěr ještě pochválím režiséra, po řemeslné stránce je to velmi dobře odvedená práce, přesto je celek docela chladný a ehm zvláštní. Věřím, že si snímek své fanoušky najde, ale nebude to mít zrovna jednoduché. Přesto na Nicholse trošku zklamání.. Nakonec sem ty čtyři* dám, ale jsou velmi slabé.. 70%. (29.04.2005)

Analytická geometrie v londýnských interiérech, kde každý tupý úhel ostře zraňuje. Divadelní hra zůstála konverzačním psychologickým dramatem. Herci odříkávají své afektované dialogy a ze všech pórů dýchá chlad......... A přesto málokterý film dokázal říct o napětí mezi břehy pravda a láska víc. Je to krutá amorální pohádka s poučením, že lež má sice krátké nohy, ale může zajít daleko.............. A čtyřčlenné angloamerické souhvězdí funguje jako team i jednotlivě. Okouzlující slaboch Juda Lawa zápasí o nečitelnou fotografku a zdánlivě nekomplikovanou striptérku s pragmatickým, ale vášnivým chirurgem Larrym v silném podání Clivea Owena. Tyhle figurky hrají krutou hru samy se sebou i s divákem, pád do temnot otevírá staré jizvy i Pandořiny skřínky, aby zanechal nejdříve vztek a bolest, poté hořkost, lítost a nakonec prázdnotu a tmu, kterou ani rozsvícená lampička nezažene. P.S. Ten první záběr za doprovodu songu Damiena Rice Blower´s daughter, kdy se k sobě v oceánů lidských duší houpavě přibližují Law a Natalie Portman, je jeden z těch, který mám v mysli vypálen jako cejch. Kdo nezažil zázračnou osudovost letmého setkání, nepochopí... (24.04.2007)

Divadelní umění (čisté herectví) si tady podává ruku s filmovým. Velice dobrý film s vynikajícími hereckými výkony, na kterých stojí od začátku do konce. Nechce se mi mezi nimi vyzdvihnout jen jeden, ale přece jenom - poprvé jsem si tady všiml Cliva Owena. Velice mile mě překvapila i Julie Roberts, kterou jinak nemám rád. Closer disponuje nepříliš originálním příběhem, jenž je však (díky Nicholsově režii) tak silný, že vám to vůbec nevadí. 80% (31.08.2006)