Trio z Belleville

Hodně, opravdu hodně podivný animák, který pod jednoduchým příběhem rozehrává smršť podivných a skoro až nepochopitlených výjevů. Množství dialogů je srovnatelné s "Krtečkem", takže si asi 98% filmu vystačí jen s obrazovým vyprávěním ale překvapivě to docela funguje. Popravdě jsem vůbec nevěděl do čeho jdu a byl jsem celým děním docela vyplašen a některé části stejně jako specifická animace mi nepříjemně lezly na nervy. Film v sobě skrývá něco vyjímečného ale na mě bylo té poetiky a podivných výjevů až moc a párkrát jsem se dostal do fáze, že jsem nevěděl o čem, že ten film vlastně je. (17.07.2010)

Nejvíc jsem si na Triu z Belleville užil prvních a posledních 15 minut filmu: spočátku mi totiž nějakou dobu ke spokojenosti stačila obdivuhodná forma s velmi milou animací a množstvím stejně milých nápadů a směrem k závěru se tu konečně rozjel dost napínavý děj (včetně akce, která tu oproti moderním americkým animákům na mě nepůsobila vůbec trapně). Od počátku představení s cyklisty a mafiány v sále mě film znovu plně pohltil a po skončení jsem také musel uznat, že Sylvain Chomet měl celý obsah a koncept dost dobře promyšlený, včetně rámcující scény u televize i řady postav a opakujících se motivů. Vše vygraduje, má důstojné završení, skvělá je i hudba (včetně vystoupení neotřelého hudebního tria), ale přesto si nemohu pomoct, během filmu jsem se občas i nudil a vzhledem k často jen minimálnímu „příběhu“ pro mě skvělá formální stránka se sérií nápadů a několika odkazů celovečerní stopáž plně neutáhla. S mnohem kratší stopáži nebo s mnohem výraznější dějovou linkou by to mohl být fakt skvělý zážitek z „jiného“ současného animovaného filmu. Tak zbyl v mých očích zase spíš jen pozoruhodný a originální experiment... [70%] (05.01.2023)

80 minut stačilo k tomu, abyste se dozvěděli vše o životě osamělého cyklisty jeho věrného chlupatého přítele Bruna a jeho babičce s popelníkovými brýlemi. 80 minut, které byli v mém životě hodně příjemných a rozhodně nelituji jejich svěření do rukou fantastického Sylvaina Chometa, který má nekonečně mnoho nápadů a prakticky celý film je jedna velká přehlídka originality. Tenhle člověk se nebojí ukázat dnešní dobu, tak jak je a někomu se může zdát i kontroverzní (Oscaři jsou zde nakresleni jako tlustí panáci). Pokud mám říci, která z postav mě posadila na řiť (je jich fakt hodně, ale přeci jen jedna měla neuvěřitelně mnoho elánu). A tím je číšník, který chodí neustále v záklonu a svým širokým úsměvem navozuje příjemnou atmosféru. Jeho klanění se "bossovi" je fakt perfektní. Tenhle film musíte vidět !! Vážně! (15.02.2008)

Do babiččina příjezdu do Belleville film sršící nápady, který má spád, je zábavný. Poté trochu ztrácí dech, zabředá v jednotlivostech, aby se na konci vrátil na zajeté koleje a završil hodně originální podívanou, která má svou laskavostí, melancholií a vzpomínáním na staré dobré časy určitým způsobem blízko k Tatiho poetice, což Chomet potvrdil následným Iluzionistou . (14.10.2014)

Klenot surrealismu a animovaného žánru. Tímhle filmem může být zklamán snad jen zavilý vyznavač výpravných hollywoodských cukrkandlů nebo někdo, kdo si jej pustí hned poté, co přijde uřícený z práce s hlavou plnou problémů. Pokud si ale člověk vybere tu správnou chvíli a náladu, Trio z Belleville ho uchvátí a ukáže, že existují i jiné styly, jiná pojetí, jiné světy, než je ten hollywoodský (nebo hollyfoodský? :)). Nelze než zvolat Vivat cinema francais! Vivat La Resistance!!! (26.10.2004)