Les Vengeances de Maître Poutifard
Mr. Putifar's Wacky Plan
Mr. Putifar's Wacky Plan
Mr. Putifar's Wacky Plan
Mr. Putifar's Wacky Plan
Obsahy(2)
Robert Poutifard (Christian Clavier) to nikdy neměl jednoduché, jako učitele si ho žáci krutě dobírali. Zatrpklý Poutifard po mnoha letech, kdy stále žije se svou matkou, konečně odchází do důchodu a vše nechává za sebou. Nebo nenechává? Hluboko v tajných koutech své mysli plánuje pomstu těm dětem, které mu před dvaceti lety udělaly ze života peklo, těm, které zničily jeho jedinou šanci prožít lásku. Cílem jeho pomsty je dříve malý ošklivý Anthony, nyní slavný kuchař; zlá dvojčata Camille a Melanie, které se mezitím staly populárními influencerkami a mezinárodní popová hvězda Audrey, která učitele trýznila svým ohavným „andělským hlasem“. Poutifardův plán pomsty vychází, ale jen do té chvíle, dokud na to nepřijde jeho stará matka… a ta jej ještě vylepší! Jako tým se toto nepravděpodobné duo ukáže jako nevídaně účinné. (Cinemart)
(více)Recenze (2)
Comedy-based pomsta učiteľa nad skupinou detí, ktoré kedysi zničili jeho plány brať sa so životnou láskou. Zámerom je predovšetkým pobaviť diváka, vyvodenie nejakých konsekvencií je druhoradá. Celkový výsledok však má bližšie k tým podpriemerným francúzskym komédiám. V spoločných scénach Isabelle Nanty mnohokrát prekonáva Ch. Claviera. Osobné hodnotenie: 65% (**) ()
Vlastně jsem na to šel (nepřekvapivě) jen kvůli Clavierovi. A rád bych předně zkritizoval to, za co film nemůže, a to že český dabing hlavní postavy je hrozný! Obecně bych řekl, že Clavier je snad ze zahraničních herců největším smolařem na české dabéry, kterého znám (až na Medunu, který se mimo Návštěvníky neujal a Pyška ve Strážných andělech). Pavel Šrom v Panu učiteli sice není takový bizár z říše hrůz jako Aleš Procházka nebo Bohdan Tůma. Každopádně mnohem radši bych za takové situace byl, kdyby byl film vyslán do českých kin s titulkovou kopií. Stejně u Claviera mám rád specificky francouzsky Funésovský originální projev. Šromův jeho sametový projev vůbec nejde dohromady s tím, jak Clavier hraje, jaké děla grimasy atd. To si to pak užíjte..i když tady si asi není ani užívat co. Žádná velká očekávání jsem neměl a klidně bych odpustil i trochu primitivní zápletku a některé šablonovité figurky a neměl bych problém to zařadit do série mnoha nedotažených ,,Clavierovek.´´, které ale občas pobaví (i když kromě romantického začátku a konce tady už těžko něco vyzdvihnout.) a aspoň člověk zase koukne na starého známého Claviera. Potenciál poslední největší pomsty v atraktivním prostředí obrovského koncertu v gigantické hale s deep-fakem je ale nakonec utopen v citovém vydírání a na posledních dvacet se to bohužel celé promění i v jeden velký patos. A přestože myšlenka, že každý si neseme nějaké tajemství, je docela hezká, tohle sentimentální vedení filmu bylo směrem k závěru zklánámím, když se zbytek alespoň držel v rovině čisté komedie. A Isabelle Nanty si radši budu pamatovat z Návštěvínků a Amélie než z této současné přehrávající afektované polohy.:o ()