Všichni moji cizinci

V průběhu sledování tohoto filmu má člověk spoustu otázek. Co to hlavní hrdina přesně dělá? Odehrává se to celé jen v jeho hlavě? Kdy to začalo? Proč až teď? Jak s tím souvisí ten druhý? Proč spolu nejsou častěji? K čemu to všechno povede? A tak jste tu hodinu a třičtvrtě zvědaví, místy napjatí, místy je vám s tím filmem i docela nepříjemně, jak se na vás úplně přenáší ta samota, bolest zejména Adama. Tak procítěný, přitom přirozený výkon se ve filmu hned tak nevidí a podobně přesvědčivý je i můj oblíbenec Paul Mescal jako Harry, ačkoli Andrew Scott (pro mě v podstatě nový objev, asi jsem někde něco dost zaspala) ho tu přece jen podle mě trochu převyšuje (což bude asi i tím, že má mnohem víc prostoru a je hlavní postavou). Sledovat můžete také velmi působivé vkusné intimní scény, poslouchat krásné (retro) písničky, cítit zvláštní křehkost, magii, kouzlo toho příběhu, o kterém až do konce vlastně víte tak málo, ale přesto ho prociťujete s hlavním hrdinou, jeho přítelem, ale např. i v některých silných scénách s jeho rodiči. A pak přijde závěr, ve kterém toho spoustu pochopíte, další věci zůstanou nejasné a vy si říkáte, jestli vám chybí nějaké výraznější osvětlení, výhled do budoucna. Abyste (nebo alespoň já tedy ano) došli k tomu, že vám ta niterná pocitovka sedla přesně takto, jako se postupně rozvinula a nakonec uzavřela. Na pět hvězd bych šla, kdyby mě to dokázalo celé ještě o něco více emočně zasáhnout, i tak jsem ale spokojena. 80 %. (23.02.2024)

Tak toto malo dve absolútne protichodné polovice. V prvej to začne veľmi sľubne, je to pútavé a má to nábeh na pozitívne hodnotenie, ale to, čo príde v druhej polovice, resp. až ku koncu, je jedno veľké utrpenie. Človek má pocit, že posledných 20 minút je celá stopáž filmu. Nula dialógov, rozťahané scény a proste nuda. Doslova ma išlo roztrhnúť a veľmi málo chýbalo, aby som to predčasne vypol. Asi len zo strachu pred narušením miestneho vysokého hodnotenia nedám 2 hviezdy. (02.02.2024)

Tak... nejsem abslovent FAMU ani FFUK, filmovu teoriu som nikdy nestudoval, panske zadky a konecniky nepovazujem za pritazlive, nemam mastne vlasy, sex a manzelstvo musi byt len hetero  ako to mal Dzejmi Zvoncek, za hedonisticke uzivanie si homo sexu musia obaja  prejst v zivote neznesitelnym peklom. Sice som prehladaval popolnice a smetaky, no na svoju obraniu dodam, ze zbuznelej homoromantike som neprepadol, tak hlboko Prozretelnostda nikdy neklesnem  a na svoj ban na fimovo teoretickej diskusii som hrdy a dufam, ze ten ban nikto nikdy nezrusi  4 % (04.05.2024)

Na herecký koncert plný dokonalej symbiózy a chémie v podaní dvoch Írov odporúčam vyčleniť neskorý večer, ktorý eliminuje rušivé elementy dňa. Nechajte sa pohltiť nocou, v takmer prázdnom londýnskom mrakodrape, v ktorom Adam (Andrew Scott) náhodne spoznáva svojho tajomného suseda Harryho (Paul Mescal). All of Us Strangers je skutočne výnimočným režijným a scenáristickým počinom Andrewa Haigha, ktorý pracuje s nesmierne citlivými témami v mnohých ohľadoch celkom novátorským spôsobom. Veľmi ťažko o filme čokoľvek napísať, bez toho, aby som čo i len v náznakoch neprezrádzala jeho smerovanie. Môžem však povedať, že jeho pozeranie pripomína terapiu u psychológa. Je návratom k svojmu malému ja. Bolestivým, ale súčasne nádherným uzdravovacím procesom (a to nielen pre Adama, ale aj samotného diváka). Osamelosť, strata, vysporiadanie sa s minulosťou, ktorá neprebehla podľa predstáv, no i tak ju nie je možné zmeniť... aj to sú nosné témy filmu, ktorého príbeh bol inšpirovaný novelou od japonského scenáristu a spisovateľa Taichiho Yamadu. All of Us Strangers je o večnom hľadaní lásky a túžbe po šťastí, namiesto ktorého často prichádza nájdenie nepochopenia a narazenie na medziľudské bariéry. Je o blúdení svetom, v ktorom sa večne cítite ako cudzinec. Citlivý soundtrack, nádherne vystavané obrazy z poloprázdneho mrakodrapu na mesto plné opustených duší. Herectvo dokonalé aj v tých najmenších detailoch (dvojicu perfektne dopĺňajú Adamovi rodičia v podaní Claire Foy a Jamieho Bella). Brilantný scenár, ktorý údernými dialógmi nepríjemné jatrí rany a vo finále zasadzuje rozhodujúci úder. A v prvom rade je to film o „power of love“. (11.02.2024)

Nádhernej a neuvěřitelně silnej film, který mě posledním záběrem odpálil do filmového vesmíru! Wow. Ze startu to působí jako klasická pocitovka, která se postupem času mění v něco tajuplně magického a přetavuje se do orgasmu emocí. Dlouho mě žádný film takhle emočně nerozložil. Naprostej masterpiece, jediný svého druhu. (25.04.2024)