Obsahy(1)
Animátorka stop-motion se po ztrátě své despotické matky snaží ovládnout své démony. (JasonCZ)
Videa (1)
Recenze (19)
Studie šílenství. Ella pomáhá své matce s animací jejího posledního filmu. Matka má artritidu v rukou, a tak se Ella stává jejíma rukama, zatímco matka je mozkem. Ellu nazývá příznačně loutkou a říká, že když ji nebude vodit ona, bude to někdo jiný. Jako - hele, Ello, jsi totálně neschopná se o sebe a cokoliv sama postarat. Není divu, že se nebožačka začne propadat do jiných světů a nočních můr. Jako podobenství OK, animace fajn, ale přeci jen jsem čekal větší zážitek. Možná zato může i hudba, která mi po většinu času nesouzněla s obrazem. Jediná scéna pro mne byla hudebně a obrazově intenzivní - na večírku. Bavilo mě rozkrývat symboly, včetně posledního, jen mě tolik nepřekvapovaly. Každopádně jsem zvědav na Morganův další celovečerák, který by klidně mohl být přímočařejší a přitom děsivější. Tohle je rozhodně pro menšinové publikum a já se divím, že se do toho pustili i mainstreamoví diváci. Jejich zklamání je pak pochopitelné. 3,5* po druhém zhlédnutí přeci jen zaokrouhlím na 4* ()
Robert Morgan ma už v minulosti zaujal svojimi krátkometrážnymi depresívnymi animákmi, predsa len, niečo také ako Bobby Yeah sa často nevidí, takže som bol zvedavý, ako si poradí s celovečerným filmom. Toto nevšedné dielo o animátorke posadnutej svojim filmom je vlastne psychologický body-horor s animovanými vsuvkami, takže som rád, že sa objavilo niečo aspoň trochu nevídané a svoje momenty to rozhodne malo. Najviac som však spozornel až v záverečnej tretine, kedy konečne došlo aj k nejakým vraždám. Takže je trochu škoda, že technická či výtvarná stránka filmu jasne prevalcovala tú obsahovú – ako scenárista má totiž Morgan pred sebou ešte veľa práce. Bolo to fajn, ale čakal som väčšie zverstvo. ()
Podobná premisa jako Evil Ed či Censor – k druhému zmíněnému to má ještě blíž nejen tím, že jde o britský horor, ale ve výsledku hlavně tím, že se oba snímky tak trochu utopí ve vlastní prdeli. Za sebe ale musím konstatovat, že mi Stopmotion sedlo víc než Censor a v tomto souboji tonálně podobně laděných snímků v mých očích vyhrává. Silnou stránkou filmu Roberta Morgana je místy nepříjemně skličující atmosféra, která ne vždy naplno funguje, ale občas má tu sílu zarýt se divákovi pod kůži – zejména když jsou v dění zapojené stopmotion kreatury vytvořené z mršin. Velmi se mi líbil motiv vysloužilé legendy ve svém rukodělném oboru, která chce na sklonku života dokončit svůj poslední film, avšak v cestě jí stojí artritida, díky které svou práci není schopná vykonávat, a tak despoticky diktuje své dceři bez tvůrčích vizí a nápadů, co přesně dělat. Jenže tohle je použito pouze jako odrazový můstek – příběh se po chvilce stočí jiným směrem, začne rychle kupit jedno klišé za druhým a putuje přesně tam, kam jsem čekal. ()
Nevím no.. Morgan Má zajímavou ideu, se symboly a náznaky pracuje zručně, výtvarný rukopis jeho animace je jedinečný.. Ale, plnotučný film prostě neumí udržet pohromadě. Snaží se říct něco rádoby dospělého, komplexního a celovečerního, ale je to bytostný krátkometrážňák a celé to tak vypráví jako krátkometráž a díky tomu je to k uzoufání rozplizlé. Divák už někde ve třetině pochopí kam to směřuje, zásadní překvápko se nekoná a na konci je rád, že je po všem. ()
Slabšie 4*. Pred zhliadnutím je nepochybne dobré byť, aspoň námatkovo, oboznámený s predošlou tvorbou Roberta Morgana. Koniec koncov, tento čiastočne autobiografický počin je o vzniku Bobbyho Yeah. Keď divák berie prostredie stop motion animácie ako tému filmu a nie len ako barličku pri rozprávaní konvenčnej žánrovky, odkryje mu to vnútro filmu v širšom kontexte. Práve zaobalenie do škatuľky stereotypného hororu filmu asi najviac ubližuje. Najväčšia slabina sú tu nepochybne dialógy, ktoré sú často doslovné a prvoplánovo vysvetľujúce. Našťastie sa to nedá povedať o zvyšku filmu, ktorý detailne rozpitváva pôsobivé motívy, akými sú chorobné odovzdanie sa dielu, hraničiace s derealizáciou, či Švankmajerovská analýza animácie ako alchymistického princípu premeny mŕtvej hmoty na živú. Robí tak sofistikovane a najmä s dychberúcim výtvarným poňatím. Veľmi som sa toho bál, pretože hraný film nie je Morganov domov a hodnotenia sú tu viac než rozpačité, ale nakoniec ma to príjemne prekvapilo. ()
Reklama