Meidži gekken: 1874

Meidži gekken: 1874 ve finále není nic moc extra, a to mě zrovna začátek období Meidži docela zajímá už od dob, kdy jsem koukal na prvního Kenšina. Tenhle seriál ale nemá moc co nabídnout, příběh nemá žádné vysloveně výrazné a silné okamžiky (i když se občas tak moc snaží), není v něm skoro nic, co by nějak víc zaujalo. Kvalita akčních scén je maximálně průměrná, během většiny soubojů jsem necítil žádné velké napětí, mrazení, nebo třeba zájem o osud těch, kteří právě bojovali. Co jsem si z toho všeho nakonec odnesl? Maximálně potvrzení, že "Poturčenec horší Turka". Nebo možná to, že i když jedna ruka netleská, přesto se s ní prý dá bezchybně střílet z luku… OK. Každopádně chci říct, že jsem dostal docela málo na to, kolik bylo v příběhu postav, co všechno se seriál snažil na prostoru deseti dílů odvyprávět. Co je horší, spoustu zvratů jsem si dokázal snadno odtušit, třeba to, jak dopadne Sumie, jsem trefil na první dobrou. Ke kladnému dojmu nepomáhá ani fakt, že mi hlavní hrdina přišel nevýrazný, a tak mě mnohem víc zajímal třeba Kjóširó a jeho parta na cestě za pomstou a jako nejsympatičtější postavu musím označit mistryni meče Kotó, i když do příběhu příliš nezasáhla. Na druhou stranu ale nemám asi ani moc co kritizovat, seriál není hloupý, jenom prostě není ani z poloviny tak zajímavý a epický, jak by chtěl. Body k dobru připisuji i za to, že tu není nic, co by mě vysloveně štvalo, spíš vidím jen promarněný potenciál (hlavně u těch soubojů) a takový šedý, nevýrazný, průměrný, maximálně lehce nadprůměrný, seriál, který jsem bez problému dokoukal, ale za měsíc si na něj nevzpomenu. 5,2/10 (17.03.2024)