Jeho veličenstvo Minor

Tenhle film určitě není vhodný pro děti, u jeho sledování jsem ale přemýšlel nad tím, proč je jako druh trestu u nás velice rozšířený zákaz televize. Myslím, že kdyby rodičové svým ratolestem místo zákazu sledování TV, dali příkazem nucené vejrání na nějaký podobný výtvor, tak děti sekají latinu. Jen nevím, v jaké šíři by je to odrovnalo po psychické stránce.Trošku nechápu, jak se ve filmografii Jean-Jacques Annauda tohle vzalo, očividně se na něm podepsalo 7 let v Tibetu a období války s Nepřítelem před branami. Ale tak každý máme nějaký ten sen a jestli Annaudovým snem bylo natočit film o týpkovi s obřím falusem, který měl poměr se sviní, do které se patrně převtělila duše jeho matky, a který se nechá přefiknout od kozla, tak mu fandím. Prvních asi 30minut nebylo překvapivě tak hrozných, docela jsem se i bavil a to nejen kvůli scéně, kde Melánie Bernier předvádí své rétorické umění, zbylá část šla bohužel na úkor bezva houbičkový párty, kterou si filmový štáb musel uspořádat.. (15.07.2014)

Co to kurva mělo být??? Debilita a stupidita si v tomto "skvostu" pana Annauda podávají ruce. Nemám nic proti takovým filmům, pokud je v nich hravost, vše je vyváženo a divák se baví (jako já s Rrrrrr!!!!). Ale tady to rozhodně není a Minora bych bezváhání nechal sežrat hladovým křečkem a toho satyra (to jsem od Cassela nečekal) bych fofrem poslal do kláštera ať tam do zadečku prcá pedofilní fáterníky. (20.04.2010)

Jeho veličenstvo Homo Sapiens. ___ V roce 2004 sedmasedmdesátiletý Gérard Brach, který již byl nemocný a postupně ztrácel schopnost mluvit, poslal Annaudovi svůj scénář. Jak píše na svém blogu Annaud, rozhodnutí natočit tento film k němu přišlo, když se procházel po zahradě a pozoroval starou jabloň, která již léta nekvetla, ale to jaro se najednou celá osypala květy, takže na podzim se sklidila nebývalá úroda. Annaudovi to připadlo jako poslední labutí píseň stromu – poslední výlev životních šťáv, poslední zbláznění a vzdor proti pravidlům přírody a smrti. „Labutí píseň“ ovšem nemusí být jen tklivá a krásná, ale může mít i pomyslnou podobu vztyčeného prostředníčku nebo jiného mužského orgánu. Jestli se někdo domnívá, že scenárista a režisér neměli již co říci nebo že jim došel rozum, ten si nejspíše ještě nedokáže představit, jak se takoví lidé dokáží vysmát smrti do tváře. Tento příběh odkazuje na mnohé známé antické myty, ale přitom je převrací naruby a bourá jejích velkolepost. Je to iracionální, originální, pohanský a naprosto volný film, který ukazuje člověka ještě nekultivovaného technickou a filosofickou civilizací – člověka žijícího mezi duchy, zvířaty a přírodními bohy, kterému jeho vlastní velikost ještě nestoupla do hlavy a který ještě neprohlásil, že Bůh je mrtev. A jak se ukazuje, tato přírodní necivilizovaná podoba vůbec nevoní divákům, kterým v ostatních případech vůbec nevadí lidská zvířeckost na plátnech kin a TV obrazovkách. Zřejmě proto, že tato zvířeckost je „kultivovaná“ na rozdíl od pohanské nespoutané sexuality a slušně řečeno nevychovanosti hrdinů Annaudova filmu. Navíc kdo očekával komediální zábavu, zjistil, že tento film jako komedie moc nefunguje. Film je podobenstvím zhuštěné evoluce člověka, jeho pocitů, citů a emocí – narození, pudy, poznání sebe sama, rodina, přátelé, láska, vášeň, majestátnost, opojení mocí, záludnost a lstivost, šílenství, pád, přiznání, smrt, osamělost, poznání světa, mýty. Agrese, nekontrolovatelnost, vypočítavý egoismus na jedné straně a mravní hodnoty, přání porozumět svému chování i citům jiných lidí na straně druhé – člověk mezi zvířetem a ideálem. Pod „hnusným“ primitivismem filmu se skrývá tragičnost a hloubka marnosti hodná antického dramatu. Král, který je nahý. Lidský červ, který je roven bohům. ___ V roce 2006 čtyři dny po začátku natáčení filmu scénárista Gérard Brach zemřel ve věku 79 let. Zřejmě v naprosté senilitě a úplném rozkladu civilizovaného lidství. Nebo jsou i jiné názory? (19.04.2011)

Nedělám to často, vlastně to nedělám skoro vůbec.. Co? To, že po několika minutách v tomto případě třiceti sledovaný film vypnu... Nepovažuji se za žádného citlivku, ale tohle mi vážně přišlo zvrhlé. Jsem v šoku, že Annaud něco takového stvořil. Ale on je velký režisér a ti mají své chvilky... tohle byl asi nějaký ventil od přetlaků, které chápe jen on sám... Jistě v tom lze hledat víc, paralely s vývojem lidstva, vývojem jemuž dominuje sex... já na to ale dnes nějak neměl náladu to dekódovat.. Tu hvězdu dávám za krásnou Mélanie Bernier... avšak Vincent Cassel v roli satira, souložící se stromem mne bude ještě dlouho strašit... Milovníkům prasečinek ( ve významu slova prase - vepř) vřele doporučuji... Pokud dobu kamennou tak raději Macha a Šebestovou a pana Humla .... * (05.10.2014)

Uznávaný režisér Jean - Jacques Annaud asi začal trpět stařeckou demencí, neboť znásilnil mytologii a zjevně počítal s tím, že mu s tímhle uměleckým konceptem bude divák konvenovat. Jeho veličenstvo Minor je jedno z největších filmových zklamání, které jsem za poslední dekádu zažil. Nejsem sto pochopit, jak tenhle renomovaný a výjimečný režisér může natočit takovouhle slátaninu. Zřejmě mu na stará kolena zatemnil mysl nevybitý pohlavní pud, neboť celé merediánské mýtično degradoval na pouhý eros, který nutí Fauna (alias Satyra či Pana...) mimochodem análně znásilnit titulní postavu Minora a svůdnou rétorku na zasedání soudu synkreticky zaujímat pozice vytržené z kontextu modelingu a soft erotiky konce 20. století. Kněz tu má jméno Rektus, dívka Klítie, humor je tu tak oplzle pokleslý, že v komparaci s leckterým německým pornofilmem 70. a 80. let minulého století je Jeho veličenstvo Minor umělecky na stejné úrovni. I tady dívka močí do připravené nádoby napodobujíc piss praktiky a obcuje tu každý s každým (včetně zvířat, zoofilních vztahů i kentaurů a koní...). Tohle skutečně nelze srovnávat s Bojem o oheň, Jménem Růže, Medvědem, Sedmi lety v Tibetu atd., dokonce ale ani s komiksově-činoherním Asterixem, Manituovou botou či tou poslední polozapomenutou italskou prděcí komedií. Tohle je komediálně laděné pseudoumělecké soft-porno, které zřejmě mělo vyšší ambice, Annaudovu pověst a kredit vizionářského tvůrce ale značně pošramotilo. Jean - Jacques Annaud není Pier Paolo Pasolini začátku nového milénia, byť se jeho ,,Trilogii života" chce podobat asi nejvíce, Jeho veličenstvo Minor není provokace, ale paskvil... (26.03.2010)