Reklama

Reklama

"Interstella 5555 - The 5tory of the 5ecret 5tar 5ystem" z dílny japonského mistra Leiji Matsumota je nakreslen na míru ke slavnému albu Daft Punk "Discovery". V dojímavém sci-fi příběhu o zrození nejslavněvnější kapely na světě tedy narazíte na hity jako "One More Time", "Aerodynamic", "Digital Love", "Something About Us" ad. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (118)

Djkoma 

všechny recenze uživatele

Daft Punk není obyčejná skupina. Tihle dva pánové jsou tajemnější než Hrad v Karpatech a jejich obličeje zná možná jen CIA (a to není jisté). Rozhodně mají smysl pro humor, což je poznat i z filmu(nepřehlédnutelné cameo co mě velmi rozesmálo) , ale také jsou to výborní "muzikanti" (radši v uvozovkách, mohli by se urazit). Jejich hudba je často jako z jiné galaxie a vždy si pro své videoklipy vybírali zvláštní postupy. Jednou tam 20 postav v různých future oblecích předvádí robotické pohyby, které společně s hudbou připomínaly tanec robotů a jindy zase 3 své videoklipy vytvoří jako anime kousky jednoho snímku, v kterém se rozhodnou kritizovat (poukazovat?) na hudební svět. Později jsem zjistil, že tyto tři videoklipy jsou části něčeho většího co je nazváno Interstella 5555. Celých 68 minut zní hudba dvou géniů a obrazy japonské anime školy, které jsou naprosto podmaňující. Opravdu rozhodující je váš hudební vkus, protože anime se určitě dá "překousnout", ale nenávist k elektronické hudbě. Zkuste a uvidíte jestli vám tohle spojení hudby a barev japonského anime udělá dobře. Mě ano. ()

FFilipCZ 

všechny recenze uživatele

Miluju Daft Punk, miluju i tenhle film. 68minut neskutečného hudebního, ale i filmového zážitku. Hudba se tam nejen že hodí - ona je hlavním aktérem, vytváří děj, mluví za herce. Velice originální kousek, na který jen tak nezapomenu a pokud ucítím, že zapomínám, okamžitě ho budu muset shlédnout znovu. ()

Reklama

PKD 

všechny recenze uživatele

Pro mě, jako fanouška Hloupého Punku (který vůbec není hloupý a už vůbec ne punk, haha)...povinnost. A velmi příjemná. Za absolutní vrchol považuji skladbu Veridis Quo (a za jejich totální vrchol vůbec skladbu, Robot Rock z alba Human After All), která je něco nepopsatelného. Něco jako Mozart/Bach vs Daft Punk. Jde také o 2. nejdelší skladbu na celém albu a dozvíte se v ní, jak je to s nejslavnějšími hudebníky v dějinách lidstva takovým způsobem, že by i Star Trek TOS mohl závidět.;-) Je samoz. ironií, že i když nejsem vyloženě house fan, tak toto mysteriózní duo poslouchám již od 1.LP a k elektronice jsem měl vždy velmi blízko (díky Carpenterovi), takže tak. Sice už anime nemusím tak jako pred 20 lety, ale tento způsob vizuálu mi vůbec nevadí. Právě naopak. A pro ty, kteří neví, zda bylo napřed album Discovery či film či obě věci souběžně vězte, že napřed je album. O 3 roky později pak přišel parádní anime s vycizelovým house/garage house/disco/post disco hudbou od 2 francouzských Robotů, kteří ve filmu při nominaci na zlatou desku mají pocity vyobrazené na svých helmách...Happy......a.....? ;-) ()

Adasin 

všechny recenze uživatele

Naprosto fantastických 68 minut! Když jsem poprvé viděla klipy ke skladbám jako Harder, Better, Faster, Stronger nebo k One More Time, něco mi už tehdy říkalo, že jsou součástí něčeho většího, že nejsou k těm fantastickým skladbám vytvořeny jen tak. To se mi potvrdilo ve chvíli, kdy jsem na tenhle film narazila ve filmografii Daft Punk zde na ČSFD. Řekla jsem si, že se na něj někdy musím podívat na celý. Zlobím se na sebe, že jsem se k tomu dokopávala tuším několik let, protože jde o jeden z nejlepších a nejzajímavějších filmových počinů, které jsem dosud měla možnost vidět. Příběh The Crescendolls, nejlepší vesmírné kapely, je opravdu nádherný a dojemný, jak je uvedeno v jednom ze zdejších obsahů, pro jednou to není jen laciné lákadlo. Okamžitě jsem si jej zamilovala, dlouho mě žádný tak neuchvátil a nezasáhl. Co je nejlepší a nejvíce na něm obdivuji, je to, že je mistrně vyprávěný beze slov (tím myslím, že postavy nepromluví, ne text ve skladbách) jen prostřednictvím krásné animace a geniální hudby od mé nejoblíbenější kapely vůbec. I beze slov jsem se sžila s postavami a fandila jim. A díky hudbě cítila emoce, spoustu emocí... Navíc tu Daft Punk mají velmi zábavné cameo. Trochu škoda, že se Interstelle 5555 (podle počtu zdejších hodnocení) nedostalo tolik pozornosti, kolik by si zasloužila, mimo jiné i kvůli zjevným narážkám na hudební průmysl, ty snad pochopí každý. Výborná záležitost nejen pro fanoušky Daft Punku - pokud vám nevadí houseová nebo elektronická hudba a dokážete překousnout anime, vřele doporučuji zhlédnout. P.S.: Sledujte třeba na Dailymotion - na YouTube není Interstella 5555 celá ani jako seznam všech klipů se skladbami, některé klipy nejsou v Česku dostupné. 10/10 ()

Freemind 

všechny recenze uživatele

Tohle je prostě nářez i návrat do dětských let zároveň. Pouštěl jsem to lidem, kteří nesnášejí mangy i lidem, kteří nesnášejí elektroniku a vytvořil jsem mnoho fanoušků obojího :D Je to originální, zábavné, nevinné, energické a dojemné. Jistě, scénář na Oscara není, ale mě to prostě vtáhlo tak, že jsem ani nedutal, tiše se tetelil blahem a mrkl až u závěrečných titulků. ()

Galerie (13)

Zajímavosti (9)

  • Film slouží jako vizuální průvodce albem "Discovery" skupiny Daft Punk. Nemá žádné dialogy a je v něm minimum zvukových efektů. (Jantar2)
  • V jednom okamžiku je na monitoru zobrazen fotbalový zápas. Týmy, které zrovna hrají, jsou týmy Francie a Japonska. Jedná se na odkaz na původ tvůrců filmu: Daft Punk jsou Francouzi a Leiji Matsumoto je Japonec. Skóre zápasu navíc odpovídá počtu tvůrců, tedy 2 pro Francii a 1 pro Japonsko. (Adasin)
  • Skladba „Superheores“ obsahuje vysamplovaný vokál „Something is in the air“, který pochází ze skladby „Who's been sleeping in my bed“ od Barryho Manilowa. (l3ricktop)

Reklama

Reklama