Režie:
Svatava SimonováScénář:
Jana PacnerováHudba:
Ladislav SimonHrají:
Jiřina Jirásková, Vladimír Dlouhý, Jan Kanyza, Bára Munzarová, Svatopluk Skopal, Ivo Novák, Rudolf Vodrážka, Svatopluk Matyáš, Karel Hlušička, Stanislava Jachnická, Vladimír Pospíšil (více)Obsahy(1)
Na královském lovu se za podivných okolností zraní malý princ a jeho otec, král, se zřítí z vysoké skály a zahyne. Mladičká princezna Klára (B. Munzarová) se chytře, ale neodbytně vyptává knížete Viléma (J. Kanyza), co se vlastně při lovu událo. A když odmítne Vilémovu nabídku, že se prozatím on, namísto prince a princezny, ujme trůnu, je i se svým zraněným bratrem uvržena do temné věže. Zde se však objeví zvláštní duchové – odvážná Alžběta (J. Jirásková), která prince léčí a pomáhá mu navrátit paměť, a pohledný Konrád (V. Dlouhý), do nějž se princezna tajně zamiluje… (Česká televize)
(více)Recenze (26)
To bylo tak zamotaný, až to bylo předvídatelný. Malý princ je dřevo a není divu, že už si pak nikde neškrtl. Brát do hlavních rolí děti, které ani neumí vyslovit Ř, by mělo být trestné. Munzarová je taky prkno, což je důkazem, že mít za rodiče dva skvělé herce není v žádném případě zárukou, že podědíte jejich talent. Příběh je ze začátku celkem poutavý, ale od útěku z věže jako by se děj zcela vykloubil. Najednou sledujeme nelogické scény, které nedávají smysl a splašeně střídají v šíleném sledu jedna druhou. Parta TŘÍ zbrojnošů vjede na opevněný hrad plný stráží a začne jim s tasnými meči vyhrožovat. S princeznou se nikdo nebaví a i když prohlašuje kým je, je bez pardónu internována. Král Severní říše má naraženou helmu a chodí zásadně ve stínu, jelikož Vladimír Dlouhý je zřejmě podle režisérky po hlase nerozpoznatelný. Vše je neskutečně blbé a zkratkovité a v závěru je cítit, že už docházel čas a příběh musel být rychle dovyprávěn. Kromě toho veškeré dialogy jsou strašně jalové a znějí uměle. Nebýt hereckého mistrovství pana Dlouhého a paní Jiráskové, kteří si očividně svých pár replik upravili, aby zněly přirozeně, nedalo by se to dokoukat. ()
Bez debat jedna z nejlepších pohádek Svatavy Simonové. Nosný příběh se zajímavými postavami a skutečně ďábelským zloduchem v podání Jana Kanyzy. Musím říct, že je velká škoda, že si Bára Munzarová těch princezen nestřihla víc, protože tady jí to neskutečně sluší (a navíc umí hrát). Jako vždy vynikající Vladimír Dlouhý v roli provinilého ducha. Co této pohádce ubírá, je místy zbytečná melodramatičnost (zejména scény s flashbacky) a stejně dramatická hudba Ladislava Simona. I když on ani jinak skládat neuměl. ()
Pohádka? Spíš thriller. ()
To je klasická hovadina, stejně jako všechny ostatní jalové televizní pohádky. Nekoukatelná blbost. ()
V tomto nekoukatelném kinematografickém výtvoru je skoro všechno, co by v něm být nemělo - přemoudřelý spratek s nesnesitelnou dikcí, užvaněné scény a prakticky absence veškerého děje. Nechybí ani nekonečná scéna, v níž hrdinka třikrát důrazně sdělí, že čas kvapí a že si tedy musí pospíšit, a přesto se dále vykecává o kravinách. ()
Pohádka kde jsou příšerné kostýmy žoldnéřů a toporný kluk co hraje korunního prince. Vše zachraňuje Kanyza, Skopal a duo Dlouhý - Jirásková, vše ostatní je hrůza. ()