poster

Píseň těla

  • Velká Británie

    Bodysong

  • Slovensko

    Bodysong

Dokumentární / Válečný

Velká Británie, 2003, 83 min

Režie:

Simon Pummell

Scénář:

Simon Pummell
(další profese)
  • Morien
    ***

    "People, what a bunch of bastards." Zajímavé je, jak málo se všechny střihové experimentální střihové filmy liší jeden od druhého. Ať už si pustím něco od Yoko Ono, Koyaanisqatsi nebo Bodysong, můj dojem je vždycky dost podobný. Mnoho záběrů se mi líbí, některé myšlenky autora mě pobaví, ale výsledný pocit, který si odnáším, je netrpělivost a bohužel i nuda, jakkoliv se vědomě snažím zůstat intelektuálně na výši a držet se na míle daleko od klasického odsudku, že "se tam nic neděje". Nicméně na Bodysong jsem se dívala zejména proto, že si momentálně snažím ujasnit, jak moc se mi líbí Jonny Greenwood jako hudební skladatel. A tímhle filmem teda svému skóre moc nepomohl. Když jsem já natáčela svoje filmové experimenty, taky jsem k tomu taky vyráběla kakofonickou ambianci, ale to hlavně proto, že neumím čistě zpívat ani hrát na žádný nástroj a k dispozici jsem měla jenom šedesát let staré rozladěné housle. U pana Greenwooda tomu tak doufám není, ale přesto je jeho zdejší zvuk dost podobný: mám z něj pocit, že chce mermomocí rebelovat a že výsledek rozhodně není tak sofistikovaný, jak doufal.(10.4.2019)

  • Dadel
    ****

    Vobludárium. To je slovo, které mě při sledování Bodysongu napadlo. Od Reggiových filmů se v mnohém liší. Nejen tím, že jde výhradně o archivní záběry, ale především tím, že se nesnaží působit estetickým dojmem, ale naopak jde o surový naturalismus, včetně chuťovek jako porody či popravy. Koncentrace bizarních záběrů je tu obzvláště vysoká. Pamatujete na videokazety, které Amélie z Montmartru potají posílala skleněnému staříkovi? Tohle je něco podobného, natažené na celovečerní délku, zcela zbavené humoru, a podbarvené velice depresivní hudbou Jonnyho Greenwooda z Radiohead (občas zní až moc jako Pyramid Song)(20.12.2006)

  • Djkoma
    **

    Slabé obrazově, hudebně i celkovou montáží sekvencí, která postrádá nápad a údernost. Nejsem fanoušek Jonnyho Greenwooda a jsem za to rád. Divná hudba, která do snímku jako by nepatří a nedokáže mu pomoct vyhrabat se z podprůměru a být výjimečný. Pro mě ztracených 83 minut času, který jsem mohl darovat dobrého hudbě nebo smysluplnému filmu a ne tomuhle "dílu".(20.3.2008)

  • betelgeuse
    ***

    Průměrný odvar uměleckých koláží typu KOYAANISQATSI.(17.3.2004)

  • EdaS
    ***

    Spousta zajímavých jednotlivých záběrů (zejména těch z porodů), ale jako celek očekávatelné a nudné. A jak mám Radiohead rád, tak soundtrack Jonnyho Greenwooda mě spíš rozčiloval.(13.10.2007)