Uzel na kapesníku

Mimo skvělých režisérů a animátorů, měl čs. animovaný film štěstí i na výtvarníky. Tenhle filmeček je exhibicí Kamila Lhotáka. Jednoduchý (ale ne prostoduchý) příběh je nádherně stylizován na periferii, z které Lhoták vykouzlí svébytný poetický svět. Všechny ty ploty polepené plakáty a reklamami, boudy, plácky, kde město přechází v přírodu, to vše se stává místem stejně magickým jako pohádkový les s hejnem víl a perníkovou chaloupkou nádavkem. Pravda, je to magie civilnější. Myslím, že režiséři skvěle využili Lhotákova umu. (07.12.2010)

Zajímavé je porovnání tohoto snímku s filmem s podobnou tématikou, který byl kdysi natočen v Tibetu. Narozdíl od evropského nenasytného materialistického uzlu, který se stále za něčím honí, za myškou, za motýlem, aby to chytil a mohl vlastnit, ten tibetský uzel si jen tak spokojeně kráčí a vše kolem jen pozoruje. Je mu všechno jedno a nemlátí s ním žádné emoce, nechá se jen tak povívat větrem, prostě ideál. Myška mu ukousne kus rohu, motýl posype pylem, ale kapesníkovi je vše fuk a dál se vesele a vyrovnaně usmívá. Á, tak jsem se spletl! Ten tibetský uzel a tím pádem ani film dokonce vůbec nevznikl, protože žádný správný budhista takové maličkosti, jako je kapající kohoutek, nebude věnovat ani promile své pozornosti, natož aby kvůli tomu podnikal nějaké akce. (28.07.2013)

Obyčajný kapesník, či kus textílie zauzlením získa hneď hlavu, telo aj charakter. Kombinácia hraného a animovaného filmu je skvelá po technickej stránke. Nápadité sú tiež detaily v podobe obrazov v chlapcovom byte, či reklám na plote futbalového ihriska. Dej za týmito drobnosťami pokrivkáva, čo sa asi najviac prejaví v scéne, kde sa handričky zmenia na zbor staršinov a starien dohovárajúc následne vreckovke, aby si splnila svoju uzlovú úlohu. 68% (15.02.2015)

Pěkný kombinovaný hraný a loutkový film. Spolu se Vzpourou hraček, Ukolébavkou a Vláčkem kolejáčkem asi to "NEJ" od paní Hermíny Týrlové. A mě osobně se všechny tyto krátké filmečky také moc líbili. Malé info: Malého chlapce zláká hra s kamarády a úplně zapomene, že měl zajistit opravu kapajícího vodovodního kohoutku. Oživlý kapesníček mu to však včas připomene. Na hudební složce k filmu se podílel opět Zdeněk Liška. (06.12.2006)

Člověk by neřekl, jak naprosto cool postavičkou může být obyčejný kapesník. Uzel na něm slouží jako hlava, cíp za uzlem jako srandovní zaječí ucho a zbytek slouží ke srandovní houpavé chůzi. Rozpohybovaný vypadá jako nějaké obskurní strašidýlko. O děj tu moc nejde, je prostinký. Chlapeček jde pro instalatéra (doma jim kape kohoutek), cestou se staví za klukama na fotbálek a mezitím kapesník s uzlem provádí svoje poťouchlé skutky – honí myšku na pískovišti, pere se s nějakým špinavým chumlem z popelnice a mokrý (po pádu do konve) se suší na louce. Přímá interakce s živým okolím tu je jen skrze jediný záběr – jdoucí chlapečkovi nohy a pochodující kapesník vedle nich, jako město tu slouží roztomilé papundeklové kulisy a z těch zlověstných zauzlených kusů látky, co na konci kapesník honí, bych jako dítě měl asi psotník :o) (28.12.2008)