Noc, kdy Evelyn vstala z hrobu

„La notte che Evelyn uscì dalla tomba“ patří určitě k tomu lepšímu, co jsem v žánru giallo viděl, a co si budeme povídat, je to i krásnými ženami, které se zde objevují. Jsou přirozené, sexy, vzrušivé. Ale v tomhle případě mě zaujal i příběh, kdy na konci filmu máte pocit, že se díváte na něco jiného, než co jste před hodinou a tři čtvrtě začali sledovat. Finále je pak už zběsilou hrou s postavami a divákem. (10.01.2015)

Možné SPOILERY: Nádherně amorální žlutá. Ve středu dění nesympatický a šílený antihrdina obklopený prakticky jen lží a přetvářkou. Jediná kladnější postava osobního lékaře hlavního protagonisty v nevýznamné vedlejší roli. Vulgární nahota, laciné děvky a náznaky SM. Chutné koření v podobě duchařské gothiky střídavě nabírá na síle a zase ji ztrácí, ovšem nepůsobí to nijak rušivě a film má de facto dvě vynikající finále, duchařské i žluté. Evelyn paradoxně ztrácí krapet své působivosti v provedení samotných vražd, kde mistři žánru dokážou vykouzlit buď vynikající atmosféru strachu nebo své oběti vykoupou v estetických kalužích krve , ti nejlepší pak zvládnou obojí. Miragliovi se však nic z toho příliš nedaří. I přes jednu překvapivou gore scénku a rozmanité způsoby mordů je v krvi až do finále(tam všechna čest) příliš střídmý a atmosféru umí lépe v gothických hrátkách. Čtyři prásknutí bičem. (05.12.2016)

Emilio Miraglia nepatril medzi režisérov, ktorí natočili veľa filmov, práve naopak mal ich na svojom konte len niekoľko a aj tak mladší La dama rossa uccide sette volte sa mi dosť páčil, ale tento jeho počin nebol celkom ten prípad. Aj tu sa skĺbilo giallo s gotikou, ale určite nie tak zaujímavo, ako už v spomínanom snímku. Prvá polovica aj keď mala dve pekné vraždy a aj všetko okolo toho, tak celkovo to bolo také nevýrazne. Ale ako náhle sa film prehupol do druhej polovice, rázom film dostal druhý dych i keď v tej prvej bola rozhodne najpevnejšia dáma i keď sa tam moc neohriala. Na tretí pokus prišla druha Adela Banášová a bolo po krase, ale zas už potom mal ine prednosti. Vrah zabíjal hlavne zvieracími kamarátmi a aj keď bol celkom cool, tak uhádnuť ho nebol až taký problém. U mna celkom v pohode i keď som dlho tušil pointu, ktorá sa aj naplnila, ale nemôžem nejako prežrat fakt, čo robila kyselina sírová pri bazéne, aj keď sa používa na úpravu Ph vody, nie v takom množstve a určite nie tak všetkým na očiach. Tak u mna to bolo medzi 3 a 4*, tak som si urobil priemer medzi mojimi obľúbenými a ukázalo sa, že 3,55, čo mi vobec nepomohlo. Tak som dal na človeka, ktorého si vážim a pre tento film urobil aj titulky, tak keď on dal 4* dám ich aj ja. (02.07.2023)

Zklamání, tohle Miraglio první giallo s elementy gothic hororu (nebo naopak), čekal jsem úplně něco jiného, podle zdejších některých přímo nadšeneckcýh ohlasů, ono už jeho druhé, podobně tématicky zaměřené giallo "Red Queen Kills 7 Times" nebyl žádný velký zázrak ale v porovnání s tímto filmech má trochu navrch, už třeba jen svým hereckým obsazením. Souhlasím tak s komentářem od Kolyho. Svůj komentář proto napíši v podobném duchu, začal bych zápory, protože těch tu bylo z mého pohledu víc. Hlavní hrdina, bohatý sadomasochistický milovník a duševně nemocný muž (vdovec) se sklony k fetišismu, který si osvojuje a poté zabijí rusovlásky (ve kterých on vidí jeho zemřelou manželku Evelyn, poté co mu byla nevěrná, a kterou on vidí stále i po její smrti a ve svých snech a představách je jí stále posedlí), mi zde ve své vůbec nesedl, Steffan byl vyloženě spaghetti westernový tip herce, dále celý tento dosti hypnotický příběh je těžko uvěřitelný, atmosféra byla slabá a napětí bylo také slaboučké a skoro žádné, provedení vražd rovněž (žádné překvápko se nekonalo, téměř žádná krev). Já rád stařičké černobílé gothic atmosferické horory, ale, tento pokus jsem nějak nepřijal, přeci jen, jejich největší sláva v letech 60-66 byla už dávno pryč a tento pokus byl marný i celkem dost zmatený. Herečky a vůbec skoro všechny představené charaktery mě zde taky moc nesedli, známá Erika Blanc zde jako domina v holinkách na začátku, zde hrála jen krátce a blondýnka Marina Malfatti nebyla můj tip a po hudební stránce taky žádný zázrak, schizofrenní a psychedelické Nicolaiovo hudební skóre mě tentokrát bohužel nedokázalo navnadit na tu správnou vlnu. Teď k těm kladům, zde bych vyzdvihl silnou stylizovanou vizuální stránku, ta byla opravdu velmi dobrá, je tu i spoustu nahoty a výborných sexy kostýmků, umístění někde v Anglii rovněž ušlo, starý hrad, děsivý SM žalář se vším potřebným vybavením, hřbitov a tajné kobky, ze scén se mi líbila ta v plné kleci hladových lišek, kde je rozcupována mrtvá teta Joan C. Daviesová a samozřejmě pro mě docela uspokojující finále, kdy samotnému spiknutí předchází velmi dlouhá a spletitá cesta, jak už to bývá, to bylo opravdu parádně zakroucené, překvapivé i krvavé, zde s tou krví to přišlo zcela nečekaně tak trochu vynahradila předchozí hluché části, krom té liščí. Jako giallo fanoušek jsem tedy nakonec moc uspokojen nebyl a tohle hodně atypické giallo ze života bohatých, které povětšinu svého času smrtelně nudí, nejen svým značně pomalým tempem, neřadím tak k mým nejoblíbenějším, ani k těm na které se třeba jednou podívám znovu. (07.11.2010)

Více méně bych se mohl podepsat pod Kolyho komentář, který je velice výstižný. Ve Sportu by napsali, že to byl zápas dvou odlišných poločasů. První polovina byla takový vlažný čajíček, který nemá se žánrem gialla nic společného. Naštěstí ho sem tam aspoň přihřívaly velice krásné spoře oděné kočky(ta první prostitutka byla vážně best). Za to druhá půlka to už bylo jiný kafe. Pravé a nefalšované giallo s velice dobrou pointu, která se dá sice snadno odhadnout, naštěstí je ale vyšperkovaná několika menšími zvraty, které už určitě ne. No a u hodnocení jsem na vážkách, je to přesně mezi 3 až 4 *. A jak už zmínil Koly, i já rozhodně doporučuji o třídu lepší Miragliovu La dama rossa uccide sette volte. (31.01.2010)