Noc, kdy Evelyn vstala z hrobu

Plakát je nakonec zábavnější a strašidelnější než film. Mysteriozní drama nemá nijak originální zápletku, jak by se zpočátku možná zdálo. Chlípný hnusník Alan má záchvaty a halucinace, které jsou způsobeny vzpomínkami na jeho ženu, již umřela během porodu. Slibná gothika s náznaky duchařského horrou se nakonec mění v nažloutlé krimi a situaci nezachraňují ani bouře, ani temný hřbitov, ani přibývající mrtvoly. Přesto má film několik světlých stránek v temnotě - krásné ženy, nahota typická pro italské filmy, s/m hrátky s bičem (škoda, že na žhavé železo nedošlo), mučírna, chátrající zámek, slušná kamera, výborná hudba a mrtvola požíraná liškami - dojde i na vytahování vnitřností. Gore ovšem jinak umírněné. Několik napínavějších momentů v kryptě, jedovatý had a pohřbení zaživa. Vůbec E.A.Poe čouhal z filmu na několika místech. Konec povedený, a tak dám nakonec 4*. (24.11.2016)

Více méně bych se mohl podepsat pod Kolyho komentář, který je velice výstižný. Ve Sportu by napsali, že to byl zápas dvou odlišných poločasů. První polovina byla takový vlažný čajíček, který nemá se žánrem gialla nic společného. Naštěstí ho sem tam aspoň přihřívaly velice krásné spoře oděné kočky(ta první prostitutka byla vážně best). Za to druhá půlka to už bylo jiný kafe. Pravé a nefalšované giallo s velice dobrou pointu, která se dá sice snadno odhadnout, naštěstí je ale vyšperkovaná několika menšími zvraty, které už určitě ne. No a u hodnocení jsem na vážkách, je to přesně mezi 3 až 4 *. A jak už zmínil Koly, i já rozhodně doporučuji o třídu lepší Miragliovu La dama rossa uccide sette volte. (31.01.2010)

Možné SPOILERY: Nádherně amorální žlutá. Ve středu dění nesympatický a šílený antihrdina obklopený prakticky jen lží a přetvářkou. Jediná kladnější postava osobního lékaře hlavního protagonisty v nevýznamné vedlejší roli. Vulgární nahota, laciné děvky a náznaky SM. Chutné koření v podobě duchařské gothiky střídavě nabírá na síle a zase ji ztrácí, ovšem nepůsobí to nijak rušivě a film má de facto dvě vynikající finále, duchařské i žluté. Evelyn paradoxně ztrácí krapet své působivosti v provedení samotných vražd, kde mistři žánru dokážou vykouzlit buď vynikající atmosféru strachu nebo své oběti vykoupou v estetických kalužích krve , ti nejlepší pak zvládnou obojí. Miragliovi se však nic z toho příliš nedaří. I přes jednu překvapivou gore scénku a rozmanité způsoby mordů je v krvi až do finále(tam všechna čest) příliš střídmý a atmosféru umí lépe v gothických hrátkách. Čtyři prásknutí bičem. (05.12.2016)

Poměrně zábavné giallo skřížené s gotickým hororem, v němž máme netypického hlavního hrdinu, který jen tak mimoděk vraždí prostitutky, což nemá na zbylé dění ve filmu téměř žádný vliv. On tenhle snímek ostatně obsahuje víc WTF aspektů, zejména co se týče docela úsměvného zakončení. Když se to vezme kolem a kolem, je Noc, kdy Evelyn vstala z hrobu docela slušná blbina, v níž hodně věcí nedává tak úplně smysl, ale půlnoční projekci jsem si dokázal náležitě užít a rozhodně mě nenudila. Emilio Miraglia sice do žánru giallo nepřispěl tolika filmy jako jiní tvůrci, ale jak tohle dílo, tak i jeho následující a objektivně kvalitnější La dama rossa uccide sette volte se mi svým způsobem velmi líbily. [LFŠ 2019] (06.08.2019)

Nenechte se zmást. Tohle lákavé giallo mělo hodně silné předpoklady na to, aby se stalo výjimečným kouskem. Ingredience gotiky, duchařiny a hlavně nevšedního příběhu sledující tentokrát né oběť, ale pomateného vraha, dávaly tušit v nezapomenutelný zážitek. Někde se však stala chyba. Žádná z postav nevzbudí sympatie, napětí nefunguje a první půlka filmu přes svou atypičnost spíše nudí. Ta druhá si to ale stačí jakžtakž vyžehlit svým překvapivým rozuzlením a redukcí počtu většiny zúčastněných. Tahle záležitost je přesto mírným zklamáním i pro fanoušky žlutého subžánru. (07.07.2011)