Šedý kamion červené barvy

"Proč řídíš v ponožkách? Líp cítím pedály". Emotivní road movie slalom po balkánsku, asi tak jsem to cítila. Dvě osůbky, které neměly zrovna na růžích ustláno se jednoho dne rozhodnou, že už mají všeho dost a tradá třeba do Dubrovníku, kam možná Gavran zrovna neměl namířeno, ale Suzana mu nedala na výběr, protože si tam potřebovala vyřešit své problémy. A že se kolem nich schyluje ke konfliktu, který bude znamenat velkou změnu pro celou jejich zemi, je nakonec ještě víc popohání jet a zmizet někde v dáli. Láska a válka ruku v ruce je tady podaná místy silně bizarně, absurdně a bláznivě, ale mělo to v sobě něco, co mě drželo sedět s tou dvojkou v kamionu až do konce. Ty úsměvné chvilky střídaly trochu smutnější, ale celkově jsem byla mile překvapená jejich smyslem pro humor, kterého jsem se zprvu obávala. Jedna z posledních vět mě rozesmála skoro až k slzám a jejich tanec u vody s dálkovým osvětlením hořících seníků neměl chybu. Gavrane se Suzano, držím vám palce, bylo mně s vámi celkem fajn, tak vám posílám čtyři hvězdičky. (10.10.2015)

Šedý kamion červené barvy je naprosto klasickou ukázkou balkánského filmu se všemi jeho klady, ale bohužel i spoustou neduhů. Jednoduchá záplatka zasazená do počátku štěpení Jugoslávie je tu pouze prostředkem k vyprávění příběhu, na jehož počátku se setká charakterově nesourodá dvojice a cestou napříč měnící se krajinou potkává šílené figurky a ještě šílenější situace. Ona šílenost však není ztělesněním třesknuté zábavnosti, ale spíše hořkého humoru, který je reflexí nadcházející černobílé doby. Celé se to však nese v intencích místní tvorby a příliš nepřekvapuje. Komplexně snímek působí jen díky využití prvků roadmovie, což je žánr, u kterého je pouhé toulání po krajině očekávatelné a odpustitelné. Červený kamion se pak stává průvodcem, jakýmsi nemluvným pozorovatelem, kterého všechny strany tolerují, takže dokud je to potřeba, snadno vybruslí z každé komplikované situace, aniž by si poškrábal lak. (24.11.2013)

Čo sa stalo ani sám nechápem. Podľa mňa prehnane šialený cestovný film, ktorému som okrem Todorovićovej postavy nič neveril. Ukradnutý červený kamión, stopovanie, tehotná rockerka, ktorá je dobrá v maľovaní, farboslepý chronický zlodej s malou inteligenciou, ale veľkým pudom sebazáchovy, šialený kňaz, drsní pohraničníci, to sú kladné momenty scenára. Lenže hádky okolo hranice vedúcej cez strom, chaos na kolotočoch, samozvaní novodobí zbojníci alebo lepšie povedané blázniví samozvaní páni svojho kraja, desný úvod až po scénu so stopovaním, chlapík s mŕtvolou, to sú podľa mňa desné omyly filmu, ktorý mi nič veľkého nedal. Útek z Juhoslávie, kde sa schyľuje k vojne našťastie postavám vychádza a záver hodnotím chválitebne. Takisto chyba s tou snahou ísť do Dubrovniku, to akosi nedávalo zmysel. Z tohto filmu mám dosť prázdny pocit, akoby nič nepovedal, tá absurdnosť nebola dôveryhodná. Opäť sa tu vyskytli správy, ktoré však hlavná postava rýchlo ruší, akoby povedala toho už bolo v podobných filmoch dosť. Alkohol, drogy, nadávky, sex, vraždy však pretrvávajú. Hudba nič moc, našťastie dej nie je dlhý, aj keď by sa dal všelijakými absurdnosťami predĺžiť, urobiť zaujímavejším a predĺžiť tak v skutočnosti nie veľmi dlhú cestu. Našťastie preto, lebo v tejto krátkosti nič poriadne nezačal, nepovedal, nezaujal, neoslovil a zvaľovať všetko na absurditu je zlé. Som celkom rád, že film s takýmto scenárom netrval príliš dlho a že skončil skôr, lebo mi už začínal vadiť. (23.07.2012)

Spíš teda 3,5*. Ono je to fajn, ale nevydrží to tak po celou dobu, místy to je vleklé, finále jsem čekal lepší a ani ten humor ne vždy pobaví - ačkoli světlých momentů má dostatek. Ale jinak se mi to docela líbilo - nesourodá ústřední dvojka k sobě skvěle pasuje a oba jsou sympatičtí, potkají po cestě pár zajímavých lidí, dokáže to pobavit svým šíleným humorem, někam se to celé vyvíjí a to, že se to vše odehrává během rozpadu Jugoslávie, zde naštěstí působí přirozeně a nevnuceně. A asi hlavně kvůli tomu nakonec slabé čtyři dám. Líbilo se mi to, silnější dojmy sice nemám, ale určitě na ten film jen tak nezapomenu. Slabé 4* (31.07.2021)

Další reflexe událostí v Jugoslávii počátku 90. let. Válka, či spíše její pozvolný příchod je zde přítomen na pozadí příběhu nerovné dvojice - prostého Bosňáka Gavrana a mladé rozmazlené slečinky z Bělehradu Suzanny. Ti spolu shodou okolností cestují rnapříč rozpadající se Jugoslávií v ukradeném kamionu plném zbraní. Zápletka je typicky balkánsky kopmplikovaná. V jiné zemi by to působilo nepřirozeně a uměle, ale tady to nevadí a divák trochu znalý balkánské kinematografie cosi podobného dokonce očekává. Výše než samotný příběh, hodnotím, jak se tvůrcům podařilo do filmu dostat houstnoucí atmosféru - pramenící z tušení příchodu hrůz občanské války... Jak se lidé pozvolna mění, odhazují zábrany a zadupávají do země morální hodnoty.... Musím pochválit také to, jak trefně (byť na to nebylo mnoho prostoru - není to součastí hlavní dějové linie) jsou zde zobrazena jednotlivá etnika... (26.04.2011)