Hrdinové z východu

Klasická velenárodná žánrová pochodeň z Číny, kde v lacných divadelných kulisách za podpory tragikomických teatrálnych výkonov stvárňujú Číňania i Japoncov (alebo akýchkoľvek iných Aziatov) a, samozrejme, nakoniec vždy v pomere síl (značne nepomerne) víťazia. Číňania predsa nebudú pozerať film, v ktorom to Japoncom poriadne nenatrú, nie? Tým viac, keď proti vychýreným majstrom postavia len mierne nadpriemerného učňa, ktorý v mihu zvláda všetky mysliteľné bojové umenia s gráciou a dôstojnosťou, ako to dokážu len Číňania. Ale pekne poporiadku. Ľudová (dalo by sa povedať, až buranská) komédia ťaží z pozície manželstva v národnom ponímaní a historicko-kultúrnych referencií, resp. rozdielov medzi Japonskom a Čínou. Prvá polovica je venovaná mladomanželským šarvátkam medzi Gordonom Liu (presne tým, ktorého si pamätáte aj ako starého majstra z Kill Billa) a Yukou Mizuko, ktoré podvratne narúšajú nedotknuteľné tradície v manželskom živote Číňanov. V tej druhej dochádza ku klasickému finálnemu stretu majstrov prekvapivo širokej škály bojových škôl (od šermu po ninjitsu), ktoré strieda vysokorýchlostný tréning hlavného protagonistu v klasickom pojatí modelu "from zero to hero". Dej je vyplnený tu viac, tu menej komickým situačným humorom, ktorý svoj pôvod taktiež nachádza na divadelných doskách. A práve toto očarujúco nostalgické spojenie kung-fu béčka, vratko humornej choreografie, bojov-nebojov, klasickej fabule a istej nepopierateľnej charizmy Gordona Liu spolu s výsmechom skutočnému bojovému umeniu a lekciám dejepisu na mňa tak skvele funguje. Zvuková kulisa je perfektná a dokonca pri mierne prehnanej (rozhodne však nie na úkor záživnosti) dĺžke zostal priestor i na nejaké to vyhranie sa s kamerou - napríklad scéna, v ktorej sa Liu rozpráva so ženou tak, že vidíme len jeho odraz v zrkadle. Nič svetoborné, ale perfektná bláznivá klasika, s občasnými nereálnymi súbojmi striedajúcimi pár skutočných bojových vychytávok (samozrejme s hračkárskymi zbraňami, ktoré tie skutočné nepripomínajú ani z diaľky). A aj nejaká tá inšpirácia pre Tarantina by sa tu našla. 90% (18.09.2014)

Čínský mladík Ah To (Gordon Liu) musí v soubojích porazit sedm mistrů z Japonska, aby urovnal spor a výzvu ohledně bojových stylů se svou japonskou manželkou Yumiko Kōda (mandarínsky Kung Zi). Při soubojích jsou použity různé bojové styly a zbraně. Malou roli mistra stylu opilé pěsti nebo též opilého boxu hrál režisér snímku Chia-Liang Liu. (08.05.2012)

Pre mnoho laikov je kung fu a karate, ci Japonsko a Cina jeden velky gulas. Pravda vsak je, ze rozdiely medzi spominanymi su obrovske. Tento film skvelou moznostou pozriet si niekolko zasadnych rodielov medzi kulturami a bojovymi umeniami (co su v zasade velmi prepojene veci) Japonska a Ciny. Baletne kung fu versus tvrde karate a mnoho technik a zbrani zastupujucich Japosko a Cinu sa tu stretavaju v nelutostnych subojoch. Vzhladom na fakt, ze sa jedna o Hong Kongsky film, je jasne ze Cina je ta spravodliva, ale aj tak je film skutocne nadhernou a neocenitelnou ukazkou konfliktu tychto dvoch obrovsky rozlisnych kultur. Choreografia je paradna a fakt, ze vo filme sa vystrieda mnozstvo odlisnych technik a zbrani, kvalitu mnohonasobne zvacsuje (vyzdvihujem hlavne nadherny suboj cinsky mec vs katana). Pedstavitelia su bezchybny, vedie samozrejme slavny Gordon Liu, ktory si prednedavnom strihol cameo v oboch Kill Billoch. V jeho filmografii tento film hrdo stoji hned vedla 36. komnaty shaolinu. (10/10) (20.12.2007)

Škoda, že prvá polovica filmu je nezáživná, trápne komediálna a s postavami a chovaním, ktoré nestoja za vyššiu pozornosť. Potom príde časť o naťahovaní sa manželov, ktorá kultúra a bojové umenie je lepšie. Až v závere sa o slovo prihlásia súboje a rôzne výzvy. Konfrontácia čínskeho umenia s tradičným japonským je veľkým ťahákom, Japoncov hrajú ozajstní Japonci a nielen Číňania prezlečení do japonských kimôn. Divákovi je predostrené množstvo rôznych bojových techník a zbraní, z ktorých sa mne najviac páčil ten, v ktorom boli proti sebe skrížené nundžaky a čínska trojdielna palica. Film nemá plnohodnotnejší príbeh, čo je jedným z kameňov úrazu, snaží sa to vynahradiť kvalitnými súbojmi, v ktorých sú či už Liu alebo Kurata machri. (03.08.2018)

Pravděpodobně nejhorší činský film, co jsem viděl. Jak převést japonské bojové umění do čínské rvačky. Většina japonských bojových umění je zaměřená rychlý konec ať už je to iaido, jodo, nindžutsu a další. Ale jak to prodloužit, aby to bylo akční a zdlouhavý. No nebudeme se tím přece trápit, prosť jim dáme japonské zbraně a ať si bojují jako číňani. Snad by to přece mělo ukázat rozdílnosti dvou kultur a jejich postupů boje, ale to se tady nestane. Čínské kung fu je přeci nejlepší, to jsme věděli už na začátku. Trik zadrženého dechu překoná všechny styly nindžucu. Dost často si pletou nindži a samuraje, ale co bych taky čekal. Japonské bojové umění za 0, čínské bojové umění za 8. Fair enough. Myslel jsem si, že to bude sranda, ale, i když zapomenu na iai, bylo to mučení. Nemůžu moc hodnotit styl boje všech zůčastěných, ale ten šermíř byl k ničemu, zoufalý, bez absolutních základů, kterými by byl boj nudnější a kratší. Ještě jsem se dodatečně dozvěděl, že se ten chlapík s katanou skutečně pokoušel o iaido, takže teď je to definitivně nejhorší čínský film vůbec. Je to urážka, ten chlapi k se tam krčil jako kdyby mu bylo osmdesát a měl nemoc zad. Iaido v překladu umění tasení meče, i tohoto základního principu nevyužil. Porazil ho směšně využívajíce chyb, které by ani začátečník neudělal. Např si nedržel střed. Mávání mečem, krčení se, zavirání oči, velká gesta, promachováni, špatný postoj, groteskní způsoby a mnohem mnohem víc. Jak už jsem řekl je to urážka a nic víc. A neříkám to jenom proto, že cvičím iaido. (29.08.2014)