Phantasm

Možná jsem jediný, kdo z toho trochu cítil raného Cronenberga (i když méně šťavnatého). Třeba ve stejném roce vzniknuvší Mláďata... Každopádně Phantasm má jeden základní klad a sice hrůzunahánějící postavu Anguse Scrimma (ta jeho chůze a výraz!). Všechno ostatní stojí víceméně za prd. Celé je to poměrně dost velká slátatina. Z počátku tuctový horor na hranici směšnosti s hereckými výkony na facku a chováním postav na dvě facky (postava jménem Jody). Posléze se dočkáme něčeho jakože sci-fi, ale tomu byl věnován minimální prostor, čili to působí spíš jako hovadina. Konec je pak na tři facky, ale aspoň vysvětluje, proč to nedávalo moc smysl. A na konci jsem se ke své hrůze skoro i lekl a to u toho nejlacinějšího hororového triku co znám, objevení se v zrcadle. Sám to nechápu, protože jsem to přesně čekal, ale Angus Scrimm je tak hrůzný, že jsem si prostě nemohl pomoct. (13.08.2009)

Tak tohle jsem evidentně nepobral. Možná jsem zde něco zásadního nepochopil, nicméně nudnější béčko jsem dlouho neviděl. Pan režisér si zřejmě myslel, že když trhne kamerou a přidá k tomu dementní pazvuk, tak se asi leknu, nebo co. Nechutně debilní scénář, naprosto neohrabaní herci, totálně stupidní dialogy, průměrná atmosféra, vykradená hudba a obrovská nuda - to vše je pro mě Phantasm. Ani nevím, za co bych měl dát byť jen tu jednu hvězdičku. Bohužel. (01.10.2007)

Hmmm. Jak by tohle asi vypadalo jako povídka nebo román od Kinga? Určitě by se to mezi jeho knihami neztratilo. Phantasm mě bavil. Několikrát jsem se lekla a to přesně v místech, kde bych to měla očekávat a kde se to samozřejmě přímo nabízelo. Nechala jsem se unést tím, co se právě odehrávalo na obrazovce. Bylo to krásně atmosférické. (09.12.2013)

Atmosférická ujetá podivnost, kde nesmíte řešit dění na plátně. Musíte to prostě brát i s chlupama. Don Coscarelli totiž nevysvětluje, jen do vás pere jednu bizarnost za druhou. Celému filmu vévodí Angus Scrimm aka Tall Man. Dle mého skromného názoru jedna z nejlepších hororových postav vůbec. Navíc to ústřední hudební téma je perfektní a směle může konkurovat i Carpenterově melodii z Helouvýna. (04.10.2007)

Coscarelli vsadil hlavne na atmosféru a všadeprítomný strach z tmy. Pekne si tu podáva ruky americký horror so surreálnosťou talianskej školy, dojem ešte naviac umocňuje takmer progrockový soundtrack. Ústredný motív je samozrejme skvelý, film je natočený z vášňou a starostlivo a veľmi úspešne sa mu darí skrívať nižší rozpočet. A naviac je z väčšej časti veľmi originálny, bez toho, aby to pôsobilo rušivo alebo prehnane novátorsky. Atmosferický, nezabudnuteľný kúsok. (11.08.2009)