Hotel
Hotel
Režie:
Jessica HausnerScénář:
Jessica HausnerKamera:
Martin GschlachtHrají:
Franziska Weisz, Birgit Minichmayr, Christopher Schärf, Hakon Hirzenberger, Regina Fritsch, Thomas Frank, Peter Strauß, Marlene Streeruwitz, Martina Poel (více)Obsahy(1)
Irene nastoupí jako recepční do velkého osamělého hotelu v rakouských Alpách. Zjišťuje, že dívka Eva, která na jejím místě pracovala před ní, za záhadných okolností zmizela. Spolupracovníci o Evě mluví vyhýbavě a také s novou kolegyní se nepokoušejí navázat žádný bližší kontakt. Bloudění labyrintem pustých hotelových chodeb, neosobní pokoj, který zdědila po své předchůdkyni, naprostá izolace od venkovního světa a nedostatek komunikace - to vše způsobuje, že se citlivá dívka propadá stále hlouběji do pocitů odcizení a strachu. Dívka navazuje náhodný vztah s mladíkem Erikem, který jí však nepřináší vytouženou úlevu. Tu jí neposkytuje ani náboženská víra, v níž byla vychována. Irene, stále zřetelněji se identifikující s Evou, proniká na svých denních i nočních procházkách stále hlouběji do okolních hlubokých lesů, jejichž mystickým středobodem je místní zlověstná atrakce - jeskyně Lesní víly. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (23)
Myslím, že autorka mala o dosť vyššie ciele než natočiť "thriller a la Shyamalan", nič to nemení na tom, že ostalo len pri trápnom pokuse... ()
Nudný a trapný pokus o jakýsi psychologický thriller či snad horor. Jakýkoliv krátký pokus o děj, dialog, zápletku je ihned přerušen nesnesitelně dlouhými, pomalými a nudnými záběry a nekonečným tichem, které je v několika případech zničehonic vystřídáno hlasitou a nepříjemnou hudbou. Jakási hororová atmosféra je spíš náznaková a okrajová a konec je naprosté zklamání. Možná, že to je důvod, proč se evropští filmaři moc nepouštějí do natáčení hororů či thrillerů; s oblibou se vyžívají v různých existenciálních dramatech, abstraktnosti, symbolismu, absencí děje, prostě filmům, kterým rozumí jen oni sami. A to prostě u těchto žánrů neobstojí. ()
Minimalistické cvičení prstokladu s atmosférou, která by se dala krájet, a závěrem, z něhož jsem rozpačitý; mám mlhavý dojem, že navzdory celkovému ladění by mohl být chápán i jako symbolický únik z toho pozemského peklíčka. Odkazy na slavné předchůdce (Hitchcock, Kubrick, Lynch, Polanski, snad Raimi?) mě na rozdíl od většiny kritiků nepohoršují. Co se týče srovnání s jinými režisérčinými díly, zcela souhlasím s JitkouCardovou. ()