Hotel

Celková atmosféra filmu je OK - takový vyprázdněný minimalistický horor s letargickou hlavní hrdinkou - ale konec to shazuje. Aneb nechoďte sami do lesa, když si vaše kolegyně zrovna vypůjčí váš křížek. Mám trochu podezření, že to tvůrci vykradli ze známého: Co to máš na krku, na té tkaničce? / Toť křížek po mé matičce ... Tolik k platnosti Erbenova básnického odkazu dnes. (04.08.2011)

Divný hotel plný divných lidí, kteří dělají divné věci. A taky tam mají divnou jeskyni, ve které v 16.století bydlela čarodějnice. Ta byla nejspíš taky divná. Celkově divný film, který z mého pohledu neměl hlavu a už vůbec ne patu, ale vykazoval fungující atmosféru, takže byl do určité míry podivně fascinující a dalo se na něj koukat. Až mi to samotnýmu bylo divný. 55% (14.06.2015)

Tak trochu tematicky mi to připomnělo Holku na zabití. Jinak artově pomalé, bez scénické hudby - ta zazní jen při diskotéce, mejdanu, taneční lekci či když zpívá sbor. Irene vypadá jako ztracená, ztracená v temnotách. Ostatně temnota a stíny ji pohlcují každou chvíli - v chodbách, jeskyni nebo lese. Jen jsem si pořád říkal, kdy jí konečně někdo ty dveře zavře a rovnou zamkne. Nemyslím si, že když nosila křížek na krku (a má ho možná opravdu jen jako talisman), musela být vychována ve víře, k níž se zde navíc ani viditelně neupíná. Víra je zde zprostředkována prostřednictvím paní Liebigové, která má očividně své tajemství a Ireně dá dobrou radu - Opusť hotel. Převážně statické obrazy, kamera se jen výjimečně rozjede (třeba když zabírá siluetu nočního hotelu), zmiňovaná absence hudby a pomalé pohyby Ireny způsobují, jako by se i čas zpomalil, jako by se strojek hodin zastavoval až k očekávané katastrofě. Podobné filmy mám rád, tenhle mne ale zas tak nenadchnul, byť místy měl dobrou atmosféru. „A nezapomeňte na sklep!" (24.11.2020)

Malá ukázka toho, jak bez hudby vytvořit atmosféru, že by se dala krájet. Stačí k tomu jen trochu podivného hučení nebo šumění větru a nepříliš útulný hotel na pokraji lesa. Přiznám se bez mučení, nezůstala bych tam ani minutu! Ještě štěstí, že film neměl delší stopáž, to všudypřítomné tísnivé napětí se skoro nedalo vydržet. Velká škoda neslaného nemastného konce. Uvítala bych něco o fous konkrétnějšího, ale pořád lepší než nějaký krvák na závěr. (15.06.2020)

"Hotel, postel, chodba, sudba... přívěsek kovový. Bazén, blázen, píle, brýle... podvěsek mozkový." Copak se to děje v hotelové chodbě? Nic. Kdo to šustí v lese? Nikdo. Kdy se co ukrývá v jeskyni? Nikdy. A a co to vlastně číhá ve sklepě? Ha?! Taky nic. Ostatně myslím, že věc je zcela jasná. Jessica Hausner se tímto, vskutku děsivým filmem s "psychologizující atmosférou" (heh?), jen pokouší vyrovnat se s děsivým traumatem ze svého dětství, kdy jí na základní škole kdosi (nevíme kdo) rozšlápnul brýle a v nastalém zmatku jí kdosi (nevíme proč) sáhnul na koleno. Dobytek jakýsi. Pro další filmové terapie držíme palce. Oba dva. (04.02.2023)