poster

Rou dao long hu bang

  • Hong Kong

    柔道龍虎榜

  • Hong Kong

    Yau doh lung fu bong

  • anglický

    Throw Down

Drama

Hong Kong / Čína, 2004, 95 min

  • HKstars
    ****

    Johnnie To je jedním z hongkongských veteránů, kteří vydrželi natáčet dodnes, aniž by se to nějak výrazně podepsalo na kvalitě jejich filmů. Relativně nedávno jsme recenzovali jeho pichlavou satiru Breaking News a teď je tu s dalším filmem, který se tentokrát věnuje znovuobjevování starých dobrých časů a starých dobrých přátel. Jako pozadí k téhle psychologické sondě si Johnnie vybral netradičně judo (jak prozrazuje už název článku), takže pokud se v tomhle mikrovesmíru začne někdo mlátit, očekávejte přehozy, páky a spoustu vykloubených končetin. Co naopak nesmíte čekat je, že film vykoná pro judo stejnou službu jako Ong-Bak pro Muay Thai. V tom případě neznáte Toovu tvorbu ani v nejmenším a tenhle film pro vás bude hořkým zklamáním. V první řadě je drama a akce je tu jen jakousi třešničkou na dortu... přičemž se bojuje opravdu jenom, když je potřeba a duely (je tu jediná hromadná bitka) jsou patřičně stylizovány. Nutno dodat, že To si opět pěstuje svůj vizuální šmrnc, takže film vypadá neuvěřitelně sexy, k čemuž jistě přispívají i Aaron Kwok, Louis Koo a Cherrie Ying v hlavních rolí. Představují trojici ztracenců uprostřed velkého Hong Kongu. Jejich osudy jsou různé, přesto se jednoho dne sejdou v baru, který patří jednomu z nich, Sze-Tovi. Dřív to býval výborný zápasník, dnes už jen zpitá troska a věčný gambler. Tony do baru přichází jako nadšený mladík, fanoušek do juda, který chce praštit o zem s každým, kdo by mohl být kvalitním soupeřem. Po první konfrontaci se Sze-Tem pochopí, že tady už není o co stát, přesto s ním zůstává. A dívka? Ta přišla do baru na konkurz zpěvačky a hned se zapletla do menší krádeže, kterou Sze-To zinscenoval, aby měl další peníze na sázení. Throwdown je neuvěřitelně pomalý a dalo by se říct lyrický film. Na první pohled v něm vlastně o nic nejde, všichni tu umí judo a tak nějak se znají. Děj pluje kupředu jako obrovský ledovec - nepostřehnete jeho pohyb, ale přesto se milimetr za milimetrem přibližuje k nějakému proroctví, které nemusíte hned pochopit. Všechny postavy jsou fantasticky vykreslené (a na dost malé ploše, je holt vidět, že To není žádný zelenáč) a velkou zásluhu na tom mají mladí herci (především Aarona Kwoka mám rád víc a víc), jejichž protiváhu tu představuje především neuvěřitelně charismatický Tony Leung Ka-Fai jako mistr Kong, který by si to se Sze-Tem rád rozdal (prosím, žádné dvojsmysly) a tak trpělivě čeká, až ho něco praští přes nos a on začne brát život zase vážně. Dostane se do formy. K tomuto zlomu nakonec přispěje nejen náklonnost zmíněné dívky, Mony, se kterou Sze-To konečně zažije trochu vzrušení, ale i úmrtí jeho starého mistra, kterého všude doprovází mentálně zaostalý kamarád se sklonem ke spontánnímu zpěvu a citacím Akiry Kurosawy (kterému je film věnován a poznáte to nejen z neustále omílané hlášky). Je mi celkem jasné, že Throwdown každý nestráví a vidím za tím tak trochu Toův úmysl, snahu pohrát si s divákem. Ve filmu se vyskytuje spousta prvoplánových klišé, ale žádné z nich není rozehráno a dovedeno do konce. Stejně je to se vztahy mezi hlavními hrdiny. Jako by režisér jenom zachytával různé okamžiky ze života postav a sázel je dohromady v jakémsi snovém oparu, kde zdánlivě nic nedává příliš smysl, ale drží si to nezaměnitelnou atmosféru. Navíc tenhle film je skutečně trochu složitější... odhalte si sami metaforu s balónkem, zkuste přijít na to, proč Sze-To pořád o něco zakopává, drží kostky při sázení tak, jak je drží a Kong má při závěrečném souboji roušku. Možná vám napoví Tonyho smyšlená historka. A mimochodem... judo v tomhle filmu vypadá velice dobře, velice vášnivě. Až začnou hongkongští filmaři takový náboj a takové nadšení dávat znovu do kung-fu scén, možná se dočkáme opět kvalitních akčních filmů. 80%(20.4.2017)

  • dennykr
    *****

    Jestliže v klasických filmech o bojových uměních plní souboje funkci atrakcí, stojí ve středu a následně se obalují příběhem, Throw Down funguje přesně obráceně. Johnnie To je žánrový tvůrce, který si žánry ohýbá a přizpůsobuje, tentokrát sledujeme rekonstrukci martial art filmů. Fanoušci těchto filmů budou ale zklamáni, protože judo se zde neobjevuje jako dominanta (které je vše ostatní podřízeno a vše k ní nutně směřuje), ale jako přirozená součást celku, jejíž význam je symboličtější. (a) Občas je souboj „zmenšen“ rámováním, kamera ho například snímá z dálky a/nebo rozšiřuje o další děje. (b) Judo není nijak estetické, proto film nelze (uspokojivě) sledovat jako klasickou „mlátičku“, kde je akce kinetická a vtahující sama o sobě. (c) To sice využívá rámec filmů o bojových uměních (dojo, techniky, trénink, mistr, cizinec ve městě, výzvy), ale zasazuje do něj širší vyprávění (tři protagonisté), vynechává záporáka a pracuje se stylem, jaký je pro něj typický. Znovu s hrdinou, který je v nevýhodě, vytváří To jeden ze svých nejcitlivějších a nejlepších filmů.(18.1.2015)

  • Lacike
    odpad!

    Tak som zase naletel, kedze som po starej nadsenej imfovej recenzii, ktoru som vylovil v hlbinach internetu dostal chut otestovat moju kompatibilitu so stylom Johnnieho To. A nie, stale si nerozumieme. Tentokrat ten jeho WTF styl uraduje od zaciatku a ja som absolutne nechapal, co sa deje a hlavne, co ma má na tom bavit. Moja posledna nadej bola upriamena aspon k bitkam. Ale ani tie ma nebavili, kedze sa tu vyhradne pouziva ten naj gay bojovy styl judo. Tak si dam od Johnnieho zase na par rokov pokoj, kym ma zase nenaláka uz tradicne vysoke hodnotenie od ostatnych ludi.(2.3.2016)

  • tombac
    *****

    Šťastná Mona běží za doprovodu hypnotického hudebního motivu zpomaleně ulicí, vlasy jí vlají, bankovky odlétají z náruče... Okamžik, jenž je doslova ztělesněním čiré filmové rozkoše. Okamžik, který mě natolik uhranul, že jsem si ho po zhlédnutí celého filmu pouštěl pořád dokola a neměl jsem dost. Okamžik, jenž dokládá, proč jsou některé filmy Johnnieho Toa tak jedinečné. Podmanivý snímek o judu, přátelství a rozjímání. Z objektivně kritického hlediska za čtyři hvězdy, z toho pocitového... za pět. Z mého hodnocení je patrné, čemu dávám přednost. Johnnie je prostě borec.(18.11.2007)

  • Natascha
    ***

    Tady mi zase něco uniká... Když jsem Exiled dala 2 hvězdičky, často jsem si říkala, že nelibost vůči tomuto filmu byla způsobena únavou (přiznávám, usínala jsem u toho) a že to možná přece jen není tak špatné, když Toovy filmy všichni fandové asie tak žerou. Leč včera jsem si od něj dala Throw Down a najednou mi bylo všechno jasné. Johnnie To dokáže dělat působivou atmosféru jedna báseň (ta scéna "Mona s penězi" je opravdu báječná), mixuje ji s neotřelým humorem ("střídačka" na WC, kradoucí plyšáci), ale zároveň je příšerný vypravěč. Nějaká logika vyprávění mu asi nic neříká, film je spíše slepencem momentů, než aby něco uceleně vyprávěl. Pozorný divák si z toho něco sice vytáhne, to ovšem nemění nic na tom, že vývoj příběhu probíhá nelogickými skoky, něco je vynecháno, postavy přidává do děje, lépe řečeno s vedlejšími postavami nakládá dost svévolně apod. Jeden příklad za všechny - mentálně postižený je zde ze začátku jako komická figura, aby se pak ze mně zcela záhadného důvodu stal spíše tragickou postavou. Aspoň, že když už vedlejší postavy vyznívají dost naprázdno, tak ústřední trio je režírováno velmi citlivě a že i takto nesympatické charaktery dokáže podat natolik přitažlivým způsobem, že divák má opravdu zájem dozvědět se jejich osudy.(14.1.2008)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace