Šakal z Nahueltora

Tento Šakal není chladnokrevný úkladný vrah. Proti tomu se staví nejen jeho prosté vyprávění o svém životě, ale také jeho vzhled, jeho jasný a fyziognomicky pěkný obličej. V celém jeho vyprávění nenajdeme slovo lži. Proto také je možno uvěřit i jeho prohlášení, že zabíjel z lítosti. Samozřejmě podl vlivem několika akcelerátorů: vína, možná i nevědomé sexuální frustrace a rozhodně i krajní bídy. Jeho život se změní ve vězení, kde poznává nejen ústrky a dřinu, ale také řemeslo, hry, vzdělání a pospolitost. Stává se z něj "jiný člověk" a možná by se i stal, kdyby k tomu měl ještě příležitost. Z vraha se stává oběť!... Zajímavá by mohla být i paralela s jinými vrahy dětí, třeba manželi Goebbelsovými. (17.03.2021)

Spoločensko-kritická dráma chudobného dedinčana, ktorý pod vplyvom alkoholu zabil šiestich ľudí. Film sa dá chápať ako kritiky spoločenského systému v krajine, kde tvorcovia poukazujú na biedu a ťažký život ľudí na kraji spoločnosti, ale aj sondou do hlavy opilca, ktorému nebolo nič sväté ani ľudský život. Čilský režisér Miguel Littin zvolil pre svoj film dokumentaristickú formu, významná je tekavá kamera v neustálom pohybe s dynamickým strihom. Vedel však zvoliť aj "jemný" prístup, ktorý som ocenil hlavne na konci filmu. (02.08.2019)

Odvážny film hľadiac na danú dobu, v ktorom je hlavnou postavou samotný vrah zmrzačenej rodiny, zasahujúci hlboko do jeho vnútra, uvedomenia si vlastnej viny a nakoniec aj autentický pri záverečnej poprave. Až na to trmácajúce tempo a nezvyk z prítomného štýlu predstavenia ,,príbehu" celkom zaujímavý počin. Za mňa 60%. (30.11.2020)

Podobný zážitok mi naposledy sprostredkovala Hanekeho Biela stuha. Chladná, brilantne zostrihaná psychoanalýza osobnosti beštiálneho vraha, sociálne vykoľajeného človeka, jeho uvedomenia si činov ktoré spáchal, i detailne zobrazenej prípravy na popravu. Komplexné, nezaujaté, názorovo vyspelé, dráždivo kontroverzné. Ale filmové emócie, aké poznáte z mainstreamových žánroviek, tu nehľadajte. (03.03.2010)

(obsahuje spoilery) politická angažovanost z filmu čpí v každé ze sekvencí a diktuje celou jeho strukturu. formální postupy simulující dokumentaristický odstup na jedné straně a dravou reportážní neučesanost a bezprostřednost Littín překoval v nástroje velmi vyhraněného autorského vyjádření a využil ve filmu - politickém manifestu, pro který jsem s výjimkou vybraných francouzských a latinskoamerických filmů šedesátých let neviděl napříč kinematografií obdobu. nejde o agitaci, ale o nebývale smělou ambici uměleckým vyjádřením reálně posunout celospolečenskou situací. jak to tak s politicky angažovanými autorskými filmy bývá, tvůrce buduje architekturu filmu velmi promyšleně a cílevědomě vede diváka po jasně určeném řetězci tezí. nedlouho po krátkém, nepříliš jímavém náhledu do osobní historie "šakala z Nahueltora" dochází k brutálnímu zločinu, jehož úseky jsou střihem "montovány" do naopak strhující a provokativní koláže sestávající z ledově klidného popisu činu z úst samotného vraha a ilustračních střípků jeho běsnění vkládaných jakožto retrospektivní doklad o nepochybné skutečnosti odsouzeníhodné hrůzy a vině jejího strůjce. prostor pro soucit či pochopení zůstává přísně vyloučen. tato oblast je až s odstupem po pečlivě odměřovaných troškách odkrývána a objevována. všudypřítomné náznaky, důraz na upřímnost a věrohodnost podporovaný iluzí živoucího dokumentarismu, razí hypotézu sociální determinace jedince. skrze ni je šokovaným divákům nabízen jak alternativní (spolu)viník, tak nejistá a o to chytlavější naděje, že alespoň na (anti)hrdinu Josého poté, co na něj zpětně dopadla tíživá váha jeho činu a začal zpytovat svědomí, někde v dálavách budoucnosti čeká lepší zítřek - jakási kompenzace za trápení, kterým si prošel a jehož chtěl naivně ušetřit své nevinné oběti. jelikož on sám je nyní líčen jako lidská bytost velmi odlišná od nevypočitatelné zrůdy, která byla představena v začátcích. absurdní důvody protahují vykonání rozsudku a "šakal" získává dostatek času se asimilovat do společnosti, která ho nikdy dříve nepřijala a nedávno přímo odsoudila na smrt; opravdu se stává tím, co v rámci všech oněch přísně sevřených !arbitrárních! pravidel odpovídá důstojné lidské bytosti, navíc pokorně smířené a odevzdané. poslední dvě vlastnosti předjímají další vývoj: zcela nový člověk byl společností stvořen jen proto, aby jí byl vzápětí (krutě) zahuben. nová lidská bytost, která nenese zodpovědnost za činy napáchané dřívějším zvířetem, je povýšena na mučedníka. reakce rozhořčeného davu přihlížejícího popravě na konci filmu se může jevit překvapivá, ale po důkladném prozkoumání nezbývá než uzavřít, že je zcela logická. "vrazi!" ozývá se z běsnícího davu. ta slova nemíří k popravenému a jeho "kolegům" za zdmi vězení, ale k politickým regulativům společnosti "tam nahoře", které svým jedovatým vlivem tráví ubohý lid a ohýbají člověka pod úroveň jeho důstojnosti. ony jsou na vině. nečinná společnost je vina neposkytnutím pomoci. všichni jsme vrazi! (18.06.2011)