poster

Dlouhé loučení

  • Sovětský svaz

    Dolgije provody

  • anglický

    A Long Goodbye

  • Sovětský svaz

    Dolgiye provody

    (Sovětský svaz)
  • Sovětský svaz

    Долгие проводы

    (Sovětský svaz)
  • anglický

    The Long Farewell

    (festivalový název)
  • český

    Dlouhá loučení

    (festivalový název)

Drama

Sovětský svaz, 1971, 97 min (Alternativní: 90 min)

Režie:

Kira Muratova

Kamera:

Gennadij Karjuk
  • Dionysos
    *****

    Již námětem film lehce vybočuje z řady jiných sovětských filmů - civilní zápletka o vztahu matky a syna, která dokáže zpočátku vyvolat dojem jen primárního zaměření na dospívání a rebelantství mladíka, ale postupně do hry naplno vtáhnout i kapriciózní (abychom to řekli hezky česky) matku, jejíž smutek k závěru naplní celý film (režisérka i scénáristka /Natalja Rjazancevová/ jsou ženy, takže zaměření na ženskou postavu je jen a jen přínosné). Hlavní klad ale vidím v lehkosti a hravosti výrazových prostředků, což odpovídá vyhnutí se časté ruské trudnomyslnosti, fatalismu a zádumčivosti v linii obsahu (ano, navzdory tomu, že film ovládne smutek jeho hrdinky, v tom je to umění). Spolu s pohlednou kamerou a hrami se střihem, které k navození dojmů slouží lépe než samotná slova a děj, film připomíná (o 10 let opožděnou a sovětskou) francouzskou novou vlnu.(9.5.2014)

  • Chrysopras
    ***

    Žádný zázrak sovětský trezor neukrýval... 48. KVIFF(9.7.2013)

  • garmon
    *****

    Černý Petr po Ukrajinsku (rozuměj - v Oděse, na břehu moře) a namísto autoritářského otce matka-panička, která by jako z oka vypadla šéfce z Faunova velmi pozdního odpoledne (anebo jak Budínová v Juráčkovi). Spooousta Godarda je v tom - opakované repliky jak z Bláznivého Petříčka, až hieraticky strnulé nájezdy viernyovské kamery... podle toho, co znám ze sovětského filmu té doby, muselo být tohle fakt UFO. A: Muratova sice buduje, buduje, ale občas si nehlídá šleh - třeba když matka řeší problémy v práci - to se PŘECI nesmí?! 16 let distanc! Dramaturgicky se zde poprvé objevuje výrazná slovní improvizace postavy - ten básnický asociativní průjem, kterým později "trpí" hlavní hrdina Astenického syndromu. Motiv oslnění, se kterým si pak hraje v Poznávání velkého světa. Velmi výrazná je kamera - hra s projekcí pomalu jak z Dillinger je mrtev - škoda, že nedali Muratové barevný materiál, bylo by to kouzelné. Velmi vydařená hudba - pokud ne reprodukovaná, tak pouze klavír, chvílemi jak cvičení ze ZUŠ, jindy zas výborně zachycené napětí, obsese, jednotvárnost. Je to tu: http://uloz.to/xErHM9K/dolgie-provody-kira-muratova-avi plus anglické titulky: http://uloz.to/xNVJ43P/dolgie-provody-kira-muratova-srt(28.3.2012)

  • Slarque
    ***

    Syn chce odjet přes půl země (do Novosibirska) za otcem a matka se s tím nemůže smířit. Jakkoli jde o civilní zápletku ze života, matka je hlučná a nedovede ani na chvíli zavřít pusu, čímž mi po chvíli začala lézt na nervy a můj divácký zážitek tím notně utrpěl. Čím byl tento film tak strašný, že ho sovětští úředníci určili ke zničení (čemuž se podařilo uchránit pouze tři kopie), už je dnes spíše otázka pro odborníky na totalitní režimy.(12.7.2013)

  • Vesecký
    ***

    Nejlepší z celého filmu byla práce s kamerou, připomínala česká šedesátá léta. A Saša připomínal našeho předčasně zesnulého Formanova herce Jakima. Psychologická sonda do duše pubertálního mladíka, který je znechucen překotnou péčí své matky a postupně se dopátrává, proč otec opustil rodinu. Saša pochopí, že na vině je jehoi matka a chce vyřešit své problémy s ní odjezdem do Novosibirska za otcem. Vyvrcholením filmu je jistě scéna z představení pantomimy na samém konci. No, ta afektovaná matka by asi štvala každého a její užvaněnost neznající mezí je v ruském originále až přehnaná...(29.7.2019)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace