Moje léto lásky

Nacházíme se v jednom zapadlém městečku kdesi v Yorkshiru. Sledujeme dramatický příběh o rodícím se vztahu mezi dvěma šestnáctiletými dívkami, chudou Monou a bohatou Tamsin. Od počátku vztah nerovný. Trochu příběh může připomínat film Nebeská stvoření. Snímek zajisté není a nebude komečním trhákem, ale své diváky si najde. (20.06.2006)

My Summer of Love sa dá zaradiť do kategórie najnudnejších festivalových klišé. Je to film o dospievaní. Všeobecne sem patria diela, v ktorých si teenegeri prvý raz z nejakého dôvodu narazia zobák. V rámci tejto kategórie ide o podpriemernú snímku, okrem iného aj preto, že v sebe tak povediac obsahuje dva príbehy dospievania za cenu jedného. Je tu zamontovaná aj nejaká tá sociálna tematika a dokonca aj celkom odpudzujúci pohľad na organizované náboženstvo cez osobu Moninho brata. Pawlikowského (kto to sakra je?) snímke niečo podstatné chýba. Nemá dosť silný scenár a nemá ani dosť nadhľadu, aby sama seba brala s rezervou. Je to film príliš očividne zameraný na festivalové, klubové obecenstvo a následne využívajúci otrepané a rutinérske postupy, ktoré sa aj v tejto sfére nevyhnutne vyvinuli, napriek snahe nezávislých filmárov o originalitu. Vzhľadom na predchádzajúce poznámky nemá asi veľký význam rozpisovať sa o hereckých výkonoch (Natalie Press je tak odpudivá, že som prehodnocoval svoju sexualitu), réžii, kamere, strihu či o soundtracku. Moje leto lásky sa dá rozhodne odporučiť všetkým, ktorí potrebujú spáchať psychické harakiri. (24.05.2019)

Dvě dívky, které se cítí být osamělé nacházejí k sobě cestu, sbližují se, až z toho vzniká intimní vztah. Zdá se však, podle závěru, že vše nebylo myšleno až tak vážně a byla to snad jen hra jedné z nich? Nevím. Film je celkem zajímavý, ale toto prostě není pro mne. Také kriminálnický Monin bratr ve vězení nachází Boha, aby jej ke konci filmu opět opustil. Poněkud chaos. Průměr 50%. (13.07.2011)

Léto plyne a plyne a plyne a plyne, pomalu, ale jistě plyne, ospale a atmosféricky plyne až... se rozplyne. Ten, kdo se tady ale nerozplyne, jsem já. Ono je sice zajímavé dát k sobě dvě charakerově absolutně rozdílné postavy a nechat je nenuceně existovat pospolu, ale když je ten spolek až absurdně se sobě příčící... Ano, vím, že to byl záměr a účel, ale to nic nemění na tom, že to na mě nepůsobilo věrohodně. Věrohodně v jinak celkem racionálním snímku - to je podle mě kámen úrazu - nelze zkrátka míchat A i B. Jinak jde o nezávislý snímek v pravém slova smyslu s klady sobě vlastními (a záporem v podobě hrůzné kamery), o skvělých herečkách nemluvě. Ta či onak - i přes fakt, že jsem se nenudil, tu protichůdnost zkrátka nezkousnu. (29.09.2011)

Nejlepší na tomhle filmu je trefný ukázání na nebezpečí dogmatismu. Zde křesťanského, ale platí to všeobecně. Zaslepená a falešná hra s vlastní morálkou se pak zákonitě musí projevit v nějakém hodně nepříjemném odhalení pravdy - reality. A to bude vždycky dost bolestivý. Proto je lepší být nevěřícím, kterej si na nic nehraje, než "svatým" věřícím, který je ve skutečnosti mnohem větší bastard. Amen. (03.01.2008)