Das kalte Paradies
Obsahy(1)
Příběh, inspirovaný skutečnou událostí, v němž je konfrontován obraz blahobytné švýcarské demokracie s otřásající zkušeností přistěhovalců, vystavených neúprosné azylové politice. Utečenec z východní Evropy Jan a Jihoameričanka Elba se sblíží ve švýcarském uprchlickém domě. Jejich snaha o založení důstojné společné existence je však nemilosrdně drcena mašinérií azylového řízení. Snímek vyvolal po svém uvedení ve Švýcarsku živou diskusi v tisku i v parlamentu. Sám režisér byl terčem mnoha politických útoků a zkoumalo se, zda neporušil zákon, zejména ve věci nabádání ke skrývání uprchlíků. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (14)
Tento film se mi velice líbil. Nešlo v něm o formu, ta je prostě mizerná, ale o obsah, který ukazuje bez obalu jednání s uprchlíky v celé západní společnosti, nejen ve Švýcarsku. Občas sice působí vykonstruovaně - dítě se Janovi a Elbě do tak nevhodné doby skutečně narodit nemuselo, stačilo použít ochranu, ale jinak je až neuvěřitelně pravdivý. Neměli by o něm přemýšlet jen vnímaví diváci, ale hlavně ti, kterých se dotýká nejvíce - imigrantské úřady a jejich úředníci... ()
Smutný příběh imigrantů ve Švýcarsku a současně pěkný vhled do švýcarské mentality. 1) 38letý dokumentarista Bernard Šafařík (scénář spolu s Jaroslavem Vejvodou, režie, produkce) emigroval ve 20 letech do Švýcarska, kde psal povídky a natáčel televizní dokumenty. Chladný ráj je jeho druhý a, zdá se, že i poslední celovečerní film. 2) Poloamatérské herecké výkony přispívají k autenticitě výpovědi. 3) Mladý Julius Effenberger (Jan, hlavní role) je sexy. ()
Nelichotivé obrazy, které vyrůstají ze skutečnosti a s úspěchem bourají mýty, to nemají nikdy lehké. Autoři filmu volili jakoby obrácený postup: aniž zanedbali emigranty-exulanty, spíše usilovali o pohled z druhé strany - těch, kteří rozhodují o imigrantech často s minimem disponibilních údajů a ručí přitom za bezpečnost ve společnosti, kterou pomáhají chránit. Jakkoliv se v postupu švýcarských úřadů vyskytují místa, ze kterých mrazí, bez kazu není ani druhá strana počínaje mužskou postavou, která se do Švýcarska doslova pročůrá, a to ještě nedopatřením. Podstatně věrohodněji z tohoto hlediska působí mladá Bolívijka, i když klášterní výchova není pro tuto zemi příliš reprezentativní součástí života. Drsnost skutečnosti však má ve filmu i svůj občanský protipól (Bolívijčina švýcarská přítelkyně) a tím i důkaz, že švýcarská krev nemusí vždy jen rybí. CHLADNÝ RÁJ je v každém případě příjemným diváckým překvapením. Nekonvenčním, skoro dokumentárně pojatým příběhem, který upoutá a utkví v paměti. ()
Když jsem si letmě prošel zdejší komenty, které opakovaně řeší, jak má tento film poměrně mizernou formu oproti velmi zajímavému obsahu, říkal jsem si, že to nemusí znamenat hned slabý film, u dramatu je přeci většinou důležitý (alespoň pro mě) spíše ten obsah. Jenomže mi ukázal, jak jsem se mýlil. Někdy „pouhá“ společenská výpověď k atraktivitě nepostačí, zvláště chce se-li člověk dívat na film z úplně jiné krajiny a doby zároveň. Když má drama v sobě dobrý příběh, určitě nemusí být za každou cenu umělecky osobité, aby dostatečně oslovilo. Jenomže i ten dobrý příběh musí být formálně kvalitně uchopený, rozvrstvený a vygradovaný, což tady navzdory jistému napětí v obsahu pokulhává. A taky by drama mělo mít atmosféru, o níž moc v případě Šafaříkově filmu mluvit nelze. Náhled do nesnadného života uprchlíků ve Švýcarsku, kteří marně čekají na vytoužený azyl, vychází z autentických prožitků a určitě mě v mnoha momentech dost zaujal. Ale právě skrze nesnadno ztrávitelnou formu-neformu současně nejednou i poněkud nudil a moc emocí ve mě nedokázal vyvolat. O tři roky starší Psí dostihy od stejného režiséra mě určitě bavily více; možná i proto, že šlo o komedii a výrazně přítomný humor pak dodal vedle společenské výpovědi ještě rozměr navíc. 55% ()
Vítězství obsahu nad formou. A to je to podstatné. Ač natočeno hodně amatérsky a většina hereckých výkonů je prkenná, tohle zvláštní dílko má skutečně co říct. A daří se mu to velmi citlivou a neokázalou formou. Osloví jemné, empatické duše. Především pak ty, které vědí, jak silná je touha po svobodě a co znamená nesvoboda, protože měli tu smůlu ji zažít. Má co říct lidem, kteří už něco procestovali, poznali kus Evropy a mentalitu třeba zrovna těch Švýcarů. Takže, kromě melancholie a smutku, vnímají i tu porci humoru, která je pod povrchem filmu nenápadně skryta. BTW: Celé to téma je navíc velmi aktuální i dnes, po 30 letech. A právě tady u nás, kde většina lidí se bojí jinakosti, jiné kultury, uprchlíků - jak čert kříže. A pohrdá jimi. Ovšem takoví by se na "Chladný ráj" zcela jistě nekoukali. Raději si pustí "Babovřesky". Těm porozumí. ()
Reklama