3-iron

Krásný, posmutnělý, ale současně nadnášející film. Snímek, který pomalu tiká ke svému závěru... tak, aby v jeho posledních chvílích nejen odkryl před divákem důvod svého názvu 3-IRON, ale překryl všechen smutek a naplnil diváka ohromnou dávkou smíření a naděje. Snímek, který pro mě více něž jakýkoliv jiný film, prezentuje princip neublížení - přijít, nic neničit, vrátit jiným způsobem to, co si beru, přistupovat k druhým jako k lidským (tudíž křehkým) bytostem atd. Vše je navíc předloženo tak poetickým, křehkým a filmařsky čistým způsobem, že mě ten film prostě dostal. Shrnuto a podtrženo: Nádherné, posmutnělé a zároveň plné naděje a (byť s chvílemi násilí) plné klidu a smíru. (02.08.2005)

Scénář: Ki-duk Kim .. III. Kim Ki Duk se rád zasní při vymýšlení svého scénáře a jeho filmy jsou pak přesně takové. Plné snových či poetických scén, vyjádřené jen obrazem, skvěle natočené, doprovázené výtečnou hudbou, ale obsahující spoustu nedořečených či zbytečných motivů. Je tomu i tentokrát. Jak chce vlastně něco doříct (byť ne úplně), když jeho hlavní postavy nemluví? Vrchol všeho je, když mlčí i na policejní stanici.. ___ On cestuje z bytu na byt a podle vykreslených indicii se jedná o zazobaného spratka, který tím jednoduše zahání nudu. Jednou narazí na týranou ženu a po konfliktu s jejím manželem se vydají na společnou cestu, během níž se za daných okolností jejich náklonnost prohlubuje v podivnou formu lásky. Do toho motiv golfové hole 3iron - jako nástroje pomsty a pozdější divné hrátky na duchy apod. I přes všechny rozpory to do poloviny snímku vypadalo na moje první čtyři hvězdičky pro velice zvláštně osobitého tvůrce, jakým Kim je. Ovšem od zatčení to šlo dosti dolů (až do sraček) a křečovité vyvrcholení mne emocionálně minulo o dobrých deset tisíc kilometrů... „It’s hard to tell that the world we live in is either a reality or a dream“ .. jak pro koho .. 50%. (10.01.2006)

85% - Při tomto filmu se v mé schizofrenní hlavě rvaly o slovo následující teze: Suchá akademická frakce mozku praví: Tento film je dějově překombinován. Chybí v něm souvislosti, nemá hlavní myšlenku, v jeho závěru se nelogicky mísí reálno s ireálnem, a jeho hudba je až trapně podobná té ze Samarie. Emotivní, rádoby umělecká frakce na to: Ticho tam! Ticho všude! Chceme vnímat plnými doušky to krásné ticho! Zbytek mého mozku, ve kterém emotivní frakce během výměny názorů provedla menší puč pak pobídl mou ruku, aby jemně podrbala lebku v té části, kde údajně sídlí ta suchá akademická část a byl pokoj. Pět hvězd za nádherné ticho, za hypnotizující, plochý film s pozoruhodnými hereckými výkony. Mohlo být hůř ;o) (05.12.2006)

Když nepočítám Jaro, léto ... tak se jedná asi o nejlepší Kimův film. Tentokrát nechal režisér zapomenout na skutečnost, že je úchyl, prasák, zoofil a prostitutkofil, jak to pilně dokazuje ve svých ostatních filmech. Tentokrát se zaměřil na sen a skutečnost. Jak je u něj zvykem, nepotřebuje k tomu sáhodlouhé dialogy, vždyť hlavní hrdina nepromluví ani slovo! Poetický film, který si budu pamatovat jen v tom kladném. (27.10.2010)

Můj první Ki-duk Kim. O tomto režisérovi jsem slyšel hodně, tak jsem byl zvědavý, jestli se mi bude líbit. A světe div se, celkem i jo. Ze začátku jsem si říkal, že tohle vypadá zajímavě, postupem času mě to začalo nudit. Jenže pak přišel závěr, kde mě jedna věta zcela odrovnala. A já pochopil. Nemám co víc, bych napsal, snad jen - 80 %. (22.04.2010)