Putování tučňáků

Tučňáččí (no není ta tučňáččina roztomilé?) upovídaná (vidím, že styl "lidského" rozprávění někomu nesedne, ale je funkční a dětem se to líbí) rodinka a hodně sousedů v komparsu. Přestože všichni ve fraku, dávají nám jasně najevo, že ten jejich život není žádná slast. Život je jim jedinou hodnotou, nic jiného nemají, takže se podle toho k němu i chovají. A to člověka, jenž hodnotu života tak často tragicky uzurpuje hodnotami umělými, chtě nechtě musí dojmout a chytit za srdce. Věřím tomu, že mraky zde sejmutých screenshotů zaujmou čestná místa u postýlek nejedné holčičky. Ale upřímně, neznám snad nikoho, komu by se tato stvoření nelíbila (ti ptáci, ne holčičky). K průzračně čistému prožitku možná jen něco chybí, a to použití pouze instrumentální hudby, bez slov, ale to už tady kolem zaznělo. Například v Atlantisu Luca Bessona to s operním zpěvem fungovalo, ale taky to ozvučení Ericu Serrovi trvalo několik let, než byli všichni spokojeni. Zde jde více o obrázky a skvělou kameru, než o dokonalou souhru všeho. Ach jo, stejně jsem si na tom něco našel. Ale i tak je to za pět. Za roztomilost. Kupodivu...ehm. (22.10.2005)

Antarktida je velmi nehostinné místo světa. Přesto se tu rodí a zaniká život. Tento film ukazuje, v jak drsných podmínkách žijí tučňáci a přivádějí na svět své roztomilé potomky. Je to úchvatná ukázka toho, jak je příroda krásná a krutá zároveň..... Klobouk dolů před tvůrci tohoto dokumentu, ani pro ně to jistě nebyla snadná práce. (16.02.2009)

Od prvnich zaberu je jasny zamer autoru podat zpravu o tom, jak je zivot tucnaku neskonale slozity az smrtelne vycerpavajici. Bez pochyby se neda uprit vytrvalost a snaha o ty nejparadnejsi zabery nad kterymi se tvurci piplali tolik casu, ze si ho netroufam odhadnout. Presto preze vsechno si roztomili tucnaci s odstupem me srdce na plno neziskali a musi se spokojit v uvozovkach jen se slusnym vysledkem, protoze National Geographic nabizi nemene dechberouci zabery kazdy den, byt nadstandardne se jevi zajimavy hudebni podkres a namluveni filmu. Priroda udivuje kazdym dnem. 65% (06.07.2009)

Tučňáci. Tito komičtí, nelétaví kujóni s plovacími blánami jsou fascinující na pohled a film nabízí spoustu krásných záběrů z jejich šmajdání po nádherných antarktických scenériích, které se neomrzí ani po 70 minutách. Docela fajn je i hudba tak trochu ve stylu islandských Múm. Potud vše v nejlepším pořádku. ALE bohužel je film vybaven i neskutečně dementními a patetickými doprovodnými komentáři a infantilními průpovídkami samotných tučňáků (v dabingu navíc v moravském dialektu), které jsou místy skutečně k nepřežití a které film degradují na trochu delší večerníček Václava Chaloupka. Škoda. Přesto film doporučuji, ale nechoďte na něj do kina. Sežeňte si DVD, stáhněte hlasitost na minimum a pusťte si k tomu Múm nebo třeba něco od Philipa Glasse. (06.12.2005)

Jak moc je Putování tučňáků zajímavé samo o sobě, tak moc ho sráží děsivě dětinský komentář s nulovou informační hodnotou. Tedy alespoň francouzská verze taková je, americká je v tomto ohledu údajně podstatně lepší. Nádherné obrazy skvěle doplňuje krásný soundtrack, ale to přiblížení davům skrze "dějotvorný" komentář ho bohužel sráží na úroveň zábavy pro nejmenší diváky. Což je ohromná škoda, jelikož tady měli tvůrci našlápnuto k opravdu výtečnému a zajímavému dokumentu o síle přežití. Paradoxně by mě mnohem více zajímal dokument o natáčení než-li samotný výsledek. (11.06.2007)