아홉살 인생
When I Turned Nine
Režie:
In-ho YoonScénář:
Man-hee LeeObsahy(1)
Korejský snímek z roku 2004 Ahobsal insaeng nás přivádí do nejmenovaného městečka v Koreji, na místní základní školu. Zde v třetí třídě vládne tvrdá hierarchie a na jejím vrcholku stojí devítiletý kluk Baek Yeo-min, který je respektovanou autoritou. Zdánlivý klid ve třídě ale naruší příjezd nové žákyně Jang Woo-rim... (jorgus)
Recenze (27)
Možná bych se měl hned na úvod přiznat, že jsem se u tohoto filmu asi třikrát rozbrečel....:-) Jsem holt měkota. Láska a romantické situace v podání těchto malých dětí na mě působili o to víc, že z nich vyjadřovala úpřimnost, čistota a bezprostřednost, jaké jsou schopny snad jen ještě nezkažené děti. Co psát, abych nebyl nařčen ze zaujatosti? Film ve mě zanechal podobně silný pocit jako A moment to remember, na který taky do smrti nezapomenu. Jako bonus je to všechno zasazeno do základní školy, takže si do toho každý nejspíše promítne své vlastní vzpomínky na školní léta, první lásky, první rvačky, jaké měl průšvihy ve škole, jak ho doma zbili a těžko ubrání nádherně nostalgické náladě. Aspoň já jsem se neubránil. Vlastně jsem se o to vůbec nesnažil a filmu jsem se totálně poddal. Prostě nádherný film, pokud nejste chronický cynik, tak se vám uričtě bude líbit. Těžko říct, jestli tolik jako mě, ale to už je konec konců vaše věc:-) Kdyby to šlo, dal bych mu šest hvězdiček:-) ()
Je to celkom dobrá dráma. Má pomerne dobrý príbeh o deväťročnom chlapcovi, ktorý v menšom mestečku navštevuje tretiu triedu základnej školy, má tu priateľov a kvôli fyzickým schopnostiam aj rešpekt, ale v skutočnosti je to predsa len zložitejší človek, ktorý kvôli rôznym problémom musel dospieť skôr, než chcel a navyše celú pokojnú atmosféru naruší príchod namysleného mestského dievčaťa, ktoré sa chlapcovi okamžite zapáči. So spracovaním som dosť spokojný, na prvý pohľad sa to síce možno tvári, ako romantický film, len z detského pohľadu, ale ním ani až tak moc nie je a nakoniec je to len dobre. Ale určite nie preto, že by práve toto bolo nezvládnuté, ale celkový dej tu tvorí množstvo viac alebo menej výrazných menších línií a viaceré z nich mi prišli zaujímavejšie. Takže v tomto filme ani nejde o nejakú výraznejšiu gradáciu, ale hlavne zobrazuje pomerne realistický život detí, ktoré sú plnohodnotnými postavami, takže mentálne ani moc nezaostávajú za staršími. Dobre zvládnutá je celá tá realistická dedinská atmosféra, páči sa mi fungovanie v školskom prostredí, zaujímavé vzťahy medzi jednotlivými postavami, obzvlášť nepriateľstvo medzi dedinským a mestským dievčaťom, chlapcove problémy, prakticky na všetko sa pozerá viac než dobre. Len tá línia s milostnými listami mohla dostať viac priestoru, kvôli tomu mi prišla trochu nadbytočná. Herecké obsadenie je bez problémov, dobre zvládnuté, či už charakterovo, ale aj herecky sú detské a aj dospelé postavy, ale najviac si ma získali práve obe dievčatá. Réžia a technická stránka sú slušným štandardom, len mohli trochu obmedziť tie uplakané scény, aj tak podľa mňa moc nefungovali a občas to aj niektoré postavy degradovalo. When i turned nine je taký menší príjemný film o deťoch bez nejakého výraznejšieho záporu, takže sa určite oplatí pozrieť. 75% ()
Silně korejský (většinou v dobrém slova smyslu) film ze základky. Být to (japonské) anime, napsal bych, že jde o skvělý příklad slice of life, který velmi můžu. U hraného filmu to tolik nepřekvapí, nicméně vůbec to zmiňuji proto, že vyprávěcí postupy se mi zdály být anime velice inspirované. Dojem z výborně sehraného příběhu o přátelství, hodnotách a spoustě dalších věcí mi kalila pouze ta nerealistická moudrost a 100% logická konzistence některých dětí. ()
Přátelství, Opora, Spravedlnost, Smutek - Děti se do svých rolí naprosto vžily a splynuly s nimi v jeden pramen. Takové emoce u jediného filmu, jsem již dlouho neměl, hlavně konec je krásný a i když může někdo podotknou, že jsou zde Korejské filmy nadhodnocené, tak já si přesto nemůžu pomoci, ten pocit přátelství a laskavosti, které zahrál Seok Kim byl nádherný. 90 % ()
Tradične dobrý kórejský zástupca prináša film zo školského prostredia. Prvé lásky, hádky, prvé sklamania a bitky o miesto kapitána - najsilnejšieho chlapca. 100 kilového "šči chuja" vážne ťažko poraziť...Na deti dozerajú rodičia a tvrdý učiteľ, ktorý používa svojské metódy trestu. Kopance, facky i údery palicou po hlave. Celý čas som mal pocit, že viem kam dejová linka "jednooká mama a syn" smeruje, no nakoniec mi záver až tak nesadol. Vrcholom je záverečná reč spolužiačky, ktorá by mala dojímať, no mňa rozosmiala. Všimol som si toho u viacerých kórejských filmoch. Nevedia kedy je dojímania a sĺz dosť a naťahujú to často za hranicu a výsledok je potom trápny alebo doslova smiešny ako tu. Záber na plačúce a sediace deti, vrátane 80-kilovej mastnej bandasky ma vážne pobavil. Problém je, že tvorcovia to takto určite nezamýšľali. Váhal som, no nakoniec dávam slabšie štyri. Záver nič moc, ale inak to je celkom slušné. 70%. ()
Reklama