외출
April Snow
Obsahy(1)
In-su pracuje v koncertní hale, kde instaluje vybavení na hudební vystoupení. Jednoho dne je však zastižen nepříjemnou zprávou. Jeho manželka se stala obětí dopravní nehody. Jenže v autě nebyla sama a tak se In-su před operačním sálem v nemocnici setkává s manželkou druhé oběti. Zprvu se zdá, že šlo jen o služební cestu, ale po přečtení manželčiných zpráv v mobilu a informací z jejího pracoviště dostává In-su jasnou představu o tom, co doopravdy jeho žena v autě ten den dělala. Aby zjistil víc, pokouší se navázat bližší kontakt s manželkou druhé oběti. (EMIA)
(více)Recenze (56)
Komorní drama, které je komorní až přespříliš. Dlouhé záběry na statické interiéry, mlčící postavy (ano, sice zmýtané vnitřními emocionálními bouřemi nepředstavitelných rozměrů, ale pro vnější svět a oko diváka opravdu jen mlčící), skromná hudba (pro korejský film tradičně kvalitní) a minimum vedlejších postav, které do dění více méně vůbec nezasahují. April Snow je už na mou křehkou část osobnosti trošku přespříliš. Prostě zamířil přímo do té cynické pětiny a pronudil mě až do závěrečných titulků. Jasně, námět je to zdrcující a zajímavý, ale ony se ty ztrápené obličeje prostě časem okoukají a nic jiného ve filmu vlastně není. Třeba by pomohli jiní herci nebo jiný styl vyprávění, ale tak jak to lěží a běží, tak jde o jen o nudný "depkotvořič" s klasicky se vyvíjející romantickou linkou. [srpen 2006] ()
Ja vám neviem ľudia, či som ja taký cynik, alebo ten film taký patetický...akože romantika to asi bude, ale dialógov v ňom bolo tak skromne, až to skoro hraničilo s nemým filmom a z každého kúta sršali výčitky svedomia a pocit viny. Ak by som bola ja na mieste hlavných hrdinov s veľkou chuťou by som si zaskotačila v posteli, až by susedia búšili na stenu a vôbec by ma nenapadlo cítiť sa preto previnilo. Zvláštny tvor, ten človek, to čo by ho trápiť malo-má u riti a to, v čom sa pitve úplne zbytočne, bude v sebe do nekonečna riešiť a rozoberať. Zarážajúce ako sa niektorí radi štylizujú do role obete. Ak trpíte sebemrskačstvom, tak si poslúžte, ale môj šálok kávy to nebude. ()
Film, ktorý vo mňe dozrieva aj pár dní po pozretí, každou snehovou vločkou na mojom okne upomína na nevysloviteľnú bolesť, zarmútok ako i krehkosť a jemnosť vzťahu vzniknutého v tých najhorších životných chvíľach si za svoju neutíchajúcu melancholickú rezonanciu v mojom vnútri plné hodnotenie nakoniec zaslúži. ()
Tak jsme si poplakali až nám uši uschly. Naprosto prázdný a bezduchý film na téma ona jemu on jí a všichni všem. A ten necezený, tak dokonale idiotský kýč na konci mě dojal, že bych si nejradši své slzy vymlátil na tvůrcích. Něco tak špatně odhadnutého jsem dlouho neviděl. Bůh mě netrestej, ale tvůrce takových filmů přetáhni minimálně pohrabáčem. Tfuj. Um jak z hnoje za bordelem. ()
Nie nie, toto nieje jedna z tych chirurgicky presne vystavanych romantickych dram, ktorych je v korei neurekom. Toto je surova, smutna realisticka drama. Nezasiahne vas do srdca ako amorov sip, ale zovrie vam ho ako zimny mraz a potom jemnucko pohladi ako aprilovy sneh. Nazov je skutocne priznacny a v zavere film do seba prenadherne splynie a zanecha skutocne hlboky, zvlastny, melancholicky pocit ktory este dlho, dlho doznieva aj po nadhernych zaverecnych titulkoch. Krute osudy hlavnych protagonistov vas casto krat prinutia sa hlboko zamysliet, ako sa citia, o com premyslaju, a aj ked je tazke na to prist, vy viete ze naozaj trpia. Ak by som niekedy vyberal tie naj korejske filmy, tento by bol aj s Oldboyom, Bittersweet life a A moment to remember v Top 5. (10/10) ()
Reklama