외출
April Snow
Obsahy(1)
In-su pracuje v koncertní hale, kde instaluje vybavení na hudební vystoupení. Jednoho dne je však zastižen nepříjemnou zprávou. Jeho manželka se stala obětí dopravní nehody. Jenže v autě nebyla sama a tak se In-su před operačním sálem v nemocnici setkává s manželkou druhé oběti. Zprvu se zdá, že šlo jen o služební cestu, ale po přečtení manželčiných zpráv v mobilu a informací z jejího pracoviště dostává In-su jasnou představu o tom, co doopravdy jeho žena v autě ten den dělala. Aby zjistil víc, pokouší se navázat bližší kontakt s manželkou druhé oběti. (EMIA)
(více)Recenze (56)
Herecky bravúrne zvládnuté, no zato extrémne pomaly podané drama, ktoré namiesto emocionálnych prejavov, vsádza všetky karty na mĺkvu atmosféru. Námetom zaujatý, rozuzlením vábený, spôsobom prevedenia miestami “bolestivo” unudený. Mám rád kórejskú romantiku, no toto išlo úplne mimo moje citové zmysly, pričom dojatie, ktoré od snímkov tohto druhu priam očakávam, by som dosiahol iba v prípade krájania päť kilogramového vrecka cibule. ()
Komorní drama, které je komorní až přespříliš. Dlouhé záběry na statické interiéry, mlčící postavy (ano, sice zmýtané vnitřními emocionálními bouřemi nepředstavitelných rozměrů, ale pro vnější svět a oko diváka opravdu jen mlčící), skromná hudba (pro korejský film tradičně kvalitní) a minimum vedlejších postav, které do dění více méně vůbec nezasahují. April Snow je už na mou křehkou část osobnosti trošku přespříliš. Prostě zamířil přímo do té cynické pětiny a pronudil mě až do závěrečných titulků. Jasně, námět je to zdrcující a zajímavý, ale ony se ty ztrápené obličeje prostě časem okoukají a nic jiného ve filmu vlastně není. Třeba by pomohli jiní herci nebo jiný styl vyprávění, ale tak jak to lěží a běží, tak jde o jen o nudný "depkotvořič" s klasicky se vyvíjející romantickou linkou. [srpen 2006] ()
Kdyby mi někdo řekl, aby shrnula tenhle film jedním slovem, určitě by to bylo slovo "modrá". Ten film má nejasnou modrou. Celou dobu jsem čekala, pořád jsem čekala, jak to bude těžké, ale ono to bylo lehké, jen jim to trvalo trochu dlouho, než si to uvědomili. Film rozhodně není špatný, jen je na můj dnešní den pojatý moc lyricky, asi moc umělecky, abych ho mohla lépe ohodnotit. Díky dvou hlavním herců jsem občas dokázala pochopit, poznat, vědět, co cítily postavy. Což na film, kde se pocity nejadřují slovy, není rozhodně špatný výkon. Ale když to tak musím říct - čekala jsem větší drama. Tohle opravdu bylo jen modré lechtání, které mou touhu po pořádné emoční ždímačce neuspokojilo. Padnoucí hudba, krásné záběry, sníh, "zakázaná láska", a přesto mě nic z toho nedokázalo zasáhnout, dojmout, rozbrečet. Prostě to tak nějak proběhlo. ()
Dvaja mladí ľudia s bolesťou v duši, ktorá je tu prestieraná na úplne inom tanieri než nám predkladá Hollywood. Paradoxom zostáva, že tak, ako je April Snow poznačený nádherne plynúcou atmosférou, komornými hercami, nežným prístupom k látke, na druhej strane sa môže zdať až prehnane rozvláčny, nudný a pomalý. Napriek tomu, ako spomína Adrian, tento film sa aj po troch dňoch pomaly ukladá v mojej pamäti a každým dňom nachádzam jeho väčšiu dôležitosť. Citová odysea muža a ženy, tragédia, ktorú neodveje ani čas, spomienky, bolestný pohľad úžasnej Ye-jin Son sa do mňa zabodával s neuveriteľnou intenzitou, jemná klavírna melódia je pastvou pre dušu. Južná Kórea má snáď najväčší talent na úprimne romantický výklad príbehu a ja som vôbec nebola schopná protestovať. ()
Sněhové vločky neslyšně dopadající na dvě do sebe zahleděné tváře - takhle si představuji dokonale kýčovitý romantický výjev. Dubnový sníh, jestli mohu takto volně překládat, k podobnému okamžiku pozvolna směřuje, ale při vší své decentnosti nakonec těsně před bodem zlomu, těsně před radikální změnou způsobu jízdy, raději (a dle očekávání) dojede do finále na melancholický neutrál. Šťastni ti lidé, kteří se dokáží „přeladit“ do správného modu: malinko přecitlivělí, ochotni naslouchat nevyřčeným slovům, ochotni pozorovat a chápat životy dvou zcela cizích lidí. V ideálním případě by vás do tohoto rozpoložení měl dostat samotný film. Sledoval jsem jej ovšem s odstupem tak chladným, že by mě kdekdo mohl považovat za bezcitnou hyenu. Třeba lidé, kteří k Oechulu sedli, ten je dokonale pohltil a poté, zcela vyždímané, vyplivnul a oni mu se slzou v oku dali nejvyšší hodnocení. Když si u podobného filmu jednou začnete klást otázky „proč by mě mělo zajímat duševní rozpoložení nějakého vrchního osvětlovače?“, není cesty zpět. Citový zážitek (notně podpořený strhujícími hereckými výkony) je opravdu to jediné, co vám může Oechul nabídnout. Nikterak originální příběh hodně čerpá ze Stvořených pro lásku. Ti kolem mne rovněž propluli, aniž by zanechali, řekněme, dočasné šrámy na duši, jejich formální stránka mi však nadlouho utkvěla v paměti. Každopádně, jestli se cítíte na něco pomalejšího, komorního a téměř bezeslovného a máte slabost pro jihokorejské filmy (je cool ji mít), připravte si krabici papírových kapesníků. 60% Zajímavé komentáře: kitano, Martyr ()
Reklama