Polibek pavoučí ženy

Udělal jsem dobře, že jsem film po prvních deseti minutách nevypnul, jelikož Kiss of the Spider Woman je nevybroušeným diamantem, který by měl vidět každý. Úsporné drama založené na dialogu gaye a zločince v prostředí vězeňské cimry je uspokojující jako konzumace grilovaného kuřete na kanapi za sychravého večera. 81 % Celosvětový příjem k 7. 1. 2020: $17,009,654, což je 17,01 násobek rozpočtu (07.01.2020)

Film vyznačující se především skvělým scénářem byl natočen podle knihy argentinského spisovatele Manuela Puiga "El beso de la mujer araña (Polibek pavoučí ženy)", která vyšla v roce 1976. Posléze ji autor také zdramatizoval. Kromě filmu existuje i muzikál, takže chybí snad už jen pantomima. Komorní vězeňský příběh má mnoho rovin, a přitom všechny stojí za zmínku. Zmíním se však jen o jedné, mystické. Podle indické mytologie nás bohové stvořili pro svoje obveselení. Co tady provádíme je pro ně "filmem", který si promítají a přitom se božsky baví. A my, ve vězení života (ať už je sebevíc velké), si se stejnou radostí díváme na filmy, které jsme si bohužel museli natočit sami a sami jsme v nich herci. Tedy film ve filmu, ve filmu. Nedá mi však, abych se nezmínil ještě o jedné rovině (již nekomentované): stále aktuálním "souručenství" argentinské vládní kliky s nacistickými a postnacistickými prominenty. (15.09.2014)

Film z vězeňsdkého prostředí, který nám toho ale o jihoamerických věznicích moc neřekne, protože se věnuje hlavně mezilidským vztahům a psychice. Je dost těžké popsat nějaký hlavní motiv, protože se jedná o celkem obsáhlé, nebojím se říct, postmoderní dílo. Někomu možná bude vadit, že se film odehrívá jen v jedné cele (a nějakém kýčovitém filmu) ve velmi pomalém tempu. Ale díky tomu jsem si dokázal vytvořit jakýsi vztah k postavám, i když nebyl tak silný jak bych čekal. Velmi výrazné byly výkony obou herců, znichž musím vyzdvihnout Williama Hurta, jehož homosexuální role byla asi nejpřirozenější, jakou jsem kdy viděl. Možná i proto, i když jsem se nejdříve přikláněl k nižšímu hodnocení, dávám nakonec pět hvězd. (04.08.2010)

Tento film mi vyhodilo hneď medzi prvými pozíciami, keď som si na stránkach csfd v rebríčkoch chcel pozrieť zoznam najlepších filmov produkovaných Brazíliou. Fakt, že zbožňujem väzenské drámy, ma k pozretiu Bozku pavúčej ženy v momente presvedčil. No nebolo to to pravé orechové a ani oscarový výkon Wiliama Hurta tie dve hodiny viac-menej nudy nezachránil. PS: "Ak máš kľúče k tým dverám, s radosťou Ťa budem nasledovať…inak si budem unikať svojím vlastným spôsobom." (26.05.2009)

Nestává se moc často, že by brazilský film zasáhl do oscarového klání. Polibku pavoučí ženy se to svého času podařilo. Komorní drama o zvláštním vztahu dvou vězňů z doby brazilské vojenské diktatury na první pohled nemá běžnému divákovi co nabídnout, protože se odehrává převážně v klaustrofóbním prostoru jedné cely. Politický vězeň Arregui patří k těm odpůrcům režimu, na kterých si tajná policie i vězeňská správa zatím vylámali zuby. Mladý homosexuál Louis se jeví jako dostatečně vydíratelný a manipulovatelný a je proto nasazen do cely jako práskač. Přecitlivělý Louis uniká z nehostinného stresujícího prostředí cely do světa snů a fantazií ve stylu laciných brakových filmů 30. a 40. let. Oba muži přes povahovou rozdílnost k sobě postupně nacházejí cestu a vzniká zvláštní druh přátelství. Klíčovým pro úspěch snímku a jeho emocionální dopad na diváky je soustředěný špičkový výkon Williama Hurta v roli zženštilého Louise, za který herec obdržel dokonce Oscara. Vedle dojemného příběhu o přátelství a (sebe)obětování na mě působí surrealistické exkurze do omamného světa kýčových melodramat plných patosu a sentimentu. Celkový dojem: 90 %. (06.02.2015)