Polibek pavoučí ženy

Väzenská cela, dve rozličné osudy. Jeden silný jedinec, ktorý na konci zmäkne a jeden precitlivený homosexuál, z ktorého sa na konci stáva aspoň trošičku chlap. Tieto opozičné paralely, sa pomaličky, postupne počas celého filmu rozvíjajú do svojho prekvapivého konca. Majstrovský herecký koncert s vtieravou kamerou a aj napriek na dialógoch postavenej premise, s dramatickou atmosférou. (12.06.2024)

Vždy mě překvapí, jak správný režisér dokáže natočit tak působivý film v tak omezeném prostředí.U dvanácti rozhněvaných mužů to byla jedna kancelář, zde je to pro změnu jedna cela.Čas od času mě ale film nudil, a občas mi některé rozhovory neseděly, nebo přišly i zbytečné .....ale v podání excelující ústřední dvojice se nemohu ani příliš zlobit, přičemž William Hurt knockoutoval všechny ostatní filmové homosexuály. (06.09.2009)

Film, ktorý sa takmer celý odohráva vo väzenskej cele, z ktorej jediný únik je únik do sveta fantázie, v tomto prípade do sveta gýčového filmu. Žiaľ, ani ten únikový svet nie je o nič zaujímavejší ako prostredie tej malej cely, takže som pri sledovaní prežíval takmer 2-hodinovú nudu. Jediné, čo ma z nej vytrhlo, bolo pár okamihov týkajúcich sa hnutia odporu a potom ešte výborný záver. Mimo toho už môžem pochváliť akurát skvelý výkon Williama Hurta v neobvyklej role (Oscar), ten ma ešte nikdy nesklamal. Okrem jeho nezáživnosti mi na filme prekážala aj tá všadeprítomná strojenosť a umelosť, mám pocit, že musel byť zastaraný už v čase vzniku (nič na tom nemení ani tá prelomovosť ohľadom homosexuality). Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (21.11.2021)

Klaustrofobická dvojhodinová záležitosť, odohrávajúca sa takmer celá na pár metroch štvorcových. Sledujeme príbeh v príbehu, z ktorého je ten jeden rozprávaný prerozprávaným filmom. Ten je zámerne pateticky a neprirodzene zahratý, akoby predznamenal nasledujúce udalosti v "skutočnosti". Z tohoto hľadiska nie je od veci si uvedomiť, že aj my sledujeme fikciu, s ktorou sa ako filmom reálne ztotožňujeme. Zásadný zvrat v polovici som absolútne nečakal, oba príbehy sa tak melodramaticky pretnú a nám začne dochádzať, ako film asi skončí a že budeme dojatí. Z nejakého dôvodu ak narazím na brazílsky film, tak sa odohráva vo väzení, alebo je s ním aspoň spätý. Filmu dominuje William Hurt, nebudem znova chváliť jeho herecké umenie, mňa zaujalo na jeho postave to, že nikdy presne nevieme, v akom rozpoložení sa nachádza, čo kedy cíti a v akých momentoch prichádza v jeho vnútri k zmenám postojov a citov. 90%. (23.09.2014)

Film vyznačující se především skvělým scénářem byl natočen podle knihy argentinského spisovatele Manuela Puiga "El beso de la mujer araña (Polibek pavoučí ženy)", která vyšla v roce 1976. Posléze ji autor také zdramatizoval. Kromě filmu existuje i muzikál, takže chybí snad už jen pantomima. Komorní vězeňský příběh má mnoho rovin, a přitom všechny stojí za zmínku. Zmíním se však jen o jedné, mystické. Podle indické mytologie nás bohové stvořili pro svoje obveselení. Co tady provádíme je pro ně "filmem", který si promítají a přitom se božsky baví. A my, ve vězení života (ať už je sebevíc velké), si se stejnou radostí díváme na filmy, které jsme si bohužel museli natočit sami a sami jsme v nich herci. Tedy film ve filmu, ve filmu. Nedá mi však, abych se nezmínil ještě o jedné rovině (již nekomentované): stále aktuálním "souručenství" argentinské vládní kliky s nacistickými a postnacistickými prominenty. (15.09.2014)