118 dní v zajatí ľadu

Velice zajímavý dokument mapující příběh lidí jenž se pokusili dokázat nemožné a uspěli. Škoda jen neustálého opakování stále stejných tří témat (medvěd, vodní díry, zvrásnění) samozřejmě chápu že v takových to podmínkách se dá velice těžko vymýšlet něco originálního, ale nějaký další rozměr tomu u mě do 5 hvězd chyběl. Například bych dal přednost komentářům přímo z terénu, v okamžiku aktuálním názorům aktérů, před použitým retrospektivním komentářem. Ale i tak naprosto špičkový a unikátní dokument. 4* (19.01.2012)

Tak ještě do třetice (a asi už naposledy) jsem se podíval na pana Barnabáše. Připomnělo mi to tentokrát ten kreslený vtip jak se horolezec s maximálním úsilím vyšplhá na nějaký kopec a zjistí že nahoře je pohodová restaurace ... Podobně i tady se týpci samoúčelně, hazardně a s vypětím všech sil celé týdny plahočí po ledu s tunami nepraktických zavazadel a po cestě je jen tak mimochodem navštíví pár turistů, kteří stejný úsek zvládnou v pohodě za pár chvilek helikoptérou (a stejně v pohodě by doletěli i na ten severní pól). Ale když to někoho baví... Otázka jestli by to celé dělali i bez toho natáčení na video. Ale dává mi to zhruba stejný smysl jako třeba vypravit se na maximálně dobrodružnou pěší expedici se závažími a ve skafandrech z Českého Krumlova do Prahy po dnu Vltavy a po 50 dnech dorazit s vypětím všech sil k cíli a konečně se nadechnout opravdového vzduchu ... jede tam sice autobus, vede dálnice a dá se jet i na loďce, ale bylo to úžasně extrémní, obdivuhodné a dobrodružné :)) Nebo by to po tom dně mohli zkusit třeba trabantem ... to by mohlo mít ještě větší úspěch ... když není co jiného na práci ... (19.05.2020)

Najväčšou devízou tohto dokumetárneho skvostu je jeho forma, nenútený štýl. V porovnaní s tým množstvom silených a afektovaných dokumentárnych filmov o rôznych amerických dobrodruhoch a ich cestách, ktoré vo svojej podstate síce môžu byť naozaj zaujímavé, avšak svoj potenciál ubíjajú úplne zbytočnými, emotívne veľkohubými a typicky americko patetickými prejavmi zúčastnených, pôsobí tento film úplne opačným dojmom. Naoko chladné zábery z večného prekonávania krýh či bezradného zápasenia so saňami sú tak strhujúce práve vďaka minimalistickému štýlu, ktorým boli spracované (pohltili ma tak, až som sám zatínal päste a škrípal zubami, aby som trochu pomohol). Zároveň sa filmu darí aj určitý filozofický presah. Schválne, skúste sa po tomto filme zamyslieť nad tým, či ani vaša duša nepozná hranice. (08.09.2011)

Úvodný citát od sira Henryho Shackletona naznačoval, že sa bude jednať o niečo výnimočné, no z výsledku som bol milo šokovaný. Jeden z najlepších Barabášových filmov, ktorého sa účastnili traja Rusi Vladimír Čukov, Ivan Kuželivskij a Valerij Kochanov a náš Peter Valušiak, ktorí spolu dokázali niečo, čo zatiaľ nikto a to prejsť z Ruska do Kanady cez Severný pól športovo vlastnými silami bez leteckej podpory. Za ich heroické výkony pri tomto svetovom športovom výkone by si zaslúžili, aby sa nich nezabudlo, no nie len preto dávam tomuto filmu plný počet. Tam toho prakticky nebolo čo filmovať a to, čo nám priniesli, ako sa to opísalo, tá krajina, ale aj ich dennodenné starosti a takmer žiadne radosti, celú tú výpravu, tak to bolo úchvatné. Ja som spokojný, čo táto slovanská výprava s vybavením aj od firmy Trek Sport, ktorá kedysi fungovala aj v mojej dedine, dokázala. Film z toho je zhmotnený zážitok pre budúcnosť. (03.01.2014)

Tak pešo by som cez arktický oceán nikdy nešiel, ani keby ma čakala na severnom póle nadržaná Afrodita pri párnej saune. Človek ked vidí, ako psychopati kráčajú s lyžami po kryhách v oceáne a prekračujú dvojmetrové "rieky", tak mu je až slabo. Stačí menšia chyba a spadnete so sánkami do kilometrovej hĺbky.Občas môžete putovať na plaviacej sa kryhe, a ste ešte viac vzdialený od cieľa, ako po 14 hodinovom putovaní v mínus 60 °C so 100% vlhkosťou vzduchu.Pavol Barabáš zrejme dobre vedel, prečo na výpravu na severný pól nepôjde, a bude film v štúdiu radšej strihať.. (31.08.2013)