Café Lumière

Tantrický divácký zážitek. Pro mne jeden z nejlepších filmů letošních Varů. Je pravda, že sledovat hypnoticky minimalistický styl Hou Hsiao-hsiena je skoro až fyzické utrpení, ale ten výsledek stojí za to. Křehký příběh těhotné Yoko si sice musíte prakticky celý složit z toho, co se říká mezi řádky (záběry), ale o to déle dojem z filmu vydrží. Jděte do háje s tím jednohvězdičkovým hodnocením :-) (11.07.2005)

Film disponuje nádhernou pomalou atmosférou, ktorá je celá poskladaná z dlhých záberov, ktoré toho dokážu povedať veľa aj bez akýchkoľvek slov. Tomu dopomáhajú skvelí herci, na ktorých sa nedostane priveľa detajlov a divák ich sleduje skôr ako súčasť celku, čo ale znova len skvelo utvrdzuje pokojnú a pomalú atmosféru. Napriek tomu ma ale samotný dej nedokázal, bohužiaľ, zaujať. Mimo iného je tu nádherne ukázaná téma vlakov a a taktiež Tadanobu Asano je proste skvelý. (05.10.2015)

City ukryté pod pláštikom neustálych ciest vlakom, návštev kaviarní a rodiny. Zdanlivo pohodlný, hoci samotársky život mladej Yoko, pátrajúcej po osudoch hudobného skladateľa naruší jej tehotenstvo. Škrupinka nepriepustne zakrývajúce jej intímnejšie vnútro musí byť naťuknutá. A tak je nútená priznať sa rodičom. Nejasné ostáva, aký je jej skutočný vzťah k otcovi dieťaťa, žijúcom v inom štáte, ďaleko. Vydať sa za neho nechce. Jeho fyzickú neprítomnosť nahrádza intelektuálny kontakt s majiteľom antikvariátu, ktorému zjavne Yoko ľahostajná nie je, no on svoju vzťahovú odvahu sublimuje do neustáleho chodenia po Tokiu a nahrávaniu zvukov prechádzajúcich vlakov. Rodičovské rozhovory a rady dcére sa otvárajú len pomaly, pričom spúšťačom sú scény spoločne trávených chvíľ pri jedle. Nevlastná matka si robí starosti o finančné zabezpečenie dcéry, nakoľko si je vedomá, že oni s otcom onedlho pôjdu do domova dôchodcov a Yokinoi pátranie po taiwanskom hudobnom skladateľovi, neustále cestovanie vlakmi a metrom, rozhovory s antikvariátnikom, rozoberanie nočných môr prostredníctvom rozprávok a návštevy kaviarní nejaké veľké peniaze neprinášajú. Hoci prinášajú opojne meditatívne chvíle samoty uprostred veľkomesta. Tak skvelo nakrútené, až má divák chuť nasadnúť na tokijský vlak, sadnúť do kaviarne a len tak pozorovať cvrlikanie života. Bez potreby neustáleho naháňania kšeftov. (07.10.2020)

Všednodenní, komorní Chou (tohle a třeba Prach ve větru) mi kupodivu sedne víc než ten historicky výpravný (Město smutku, Assassin). Ta osamělost, solitérnost, je tady skvěle vystižená, jakkoli to zdánlivě může vypadat, že jde prostě o další pomalý, vyprázdněný film, kde se nic neděje. Je to fakt jen zdání. Na druhou stranu jsou ty otrávené reakce pochopitelné. Film předpokládá znalost tvorby Jasudžira Ozua, kterému je určené věnování v úvodu. Chou nicméně netočí poctu, ale spíš dekonstrukci Ozuových formálních i tematických trademarků. Mistrovy známé "interpunkční" záběry na město nebo vlaky jsou tady v souladu se zpomaleným temporytmem vyprávění souměrně protažené a přitahují k sobě pozornost. Mezigenerační vztahy jsou roztříštěné, nebo spíš oproti Ozuovým filmům zpřeházené - hrdinka neřeší to, jestli se provdá a odejde od rodiny, ale je rovnou těhotná, navíc s někým z jiné země a koho ani nejspíš nemiluje. Dominantní otcovskou figuru z poválečného Japonska střídá mlčenlivý, pasivní tatík, který do ničeho moc nemluví. Je to podobný postup jako volil třeba Melville v Samurajovi vůči americkým noirům. V tomto ohledu mi Cafe Lumiere připadá jako brilantní aktualizace, která mně osobně říká víc než původní mistrovy (jakkoli precizní) klasiky. (09.02.2016)

Yoko vo vlaku, Yoko sa prechádza ulicami, Yoko u seba doma, Yoko v knihkupectve, Yoko u svojich rodičov, Yoko v kaviarni Erika. Podobná vec ako Millennium Mambo s tým, že to hrá viac na Japonskú nôtu. To, že má Chou rád Ozua vieme od Good Men, Good Women. Jeho poetiku si ale osvojiť nevie. Café Lumiére je pomalou štúdiou ďalšieho životného kroku. Je to tiché, nedramatické, vizuálne pútavé ( hlavne keď Yoko blúdi po meste) ale významovo prázdne. Aspoň pre mňa. Nech sa snažím akokoľvek, tak mi ten Chou ako popredný Thaiwanský režisér skrátka nesedí. (25.03.2021)