Obsahy(1)
„Duševní sílu si člověk uvědomí až poté, co psychická muka překročí fyzickou bolest.“ Tak to vidí kontroverzní režisér Shozin Fukui a zároveň tím předznamenává, že jeho netradiční pojetí filmařiny není pro upejpavé diváky. Ačkoliv jde o Fukuiho neslavnější dílo, nikdy se nestalo populární a neopustilo status undergroundové podivnosti.
964 Pinocchio označuje sexuálního cyborg-otroka, který na požádání plní veškeré perverznosti. Jenže 964 selhal. Není schopen erekce, čímž se stává nepoužitelným a je svými vlastníky vyhozen na ulici. Zde se ho ujme duševně chorá, či spíše nepříčetná bezdomovkyně. S postupem času vyvstává otázka, kdo z těch dvou je šílenější.
Fukui ošidně míchá klidné záběry s hyperkinetickými, výjevy zvracení s futuristickými obrazy. Tím dosahuje překvapení i znepokojivosti. Ohlédneme-li od některých scén, můžeme přistoupit na skutečnost, že 964 Pinocchio vyvolává čisté emoce a ve svém výsledku působí interesantně. (Shadwell)
(více)Videa (1)
Recenze (37)
Symbolismus, surrealismus, bizár. Ano, přesně takové filmy mám rád, ale tentokrát mě tento, převážně experimentální počin, nebavil. A je mi nějak jedno, že se film snaží předkládat extravaganci, perverzi, zvrácenost a rozličné nechutnosti (jen to zvracení nemusím), co jindy u experimentů či artových snímků vítám. Zde je to poněkud unavující, příliš dlouhé a místy stereotypní. A popravdě jsem čekal poněkud více šokující záležitost, jenže Pinocchio vypadá jak zašlý a ušmudlaný počin vytažený z popelnice, který ztratil náboj a jiskru příliš dlouhým ležením mezi odpadky. A podobnost s Tetsuem by mi nakonec vadila ze všeho nejméně. Performance typu běhám v supermarketu mezi lidmi a řvu na ně mne neuspokojují. Tím ale neříkám, že se mi film vůbec nelíbí, jelikož některé nápady a scény zaujaly včetně závěrečné třetiny, která je rychlá a šílená. Jako informace budiž, toť vše. ()
Tuhle hysterickou, nepřehlednou, roztěkanou a nudnou taškařici beru spíš jako takové extrémní filmové cvičení ze kterého vzešly zkušenosti pro mnohem ucelenější, nápaditější a celkově kvalitnější Rubbers Lover. Osekáno na nějákých cca 40minut by tenhle jednoduchoučký příběh mohl fungovat jako relativně slušný undergroundový experiment, ale hodina a čtyřicet minut je uutááhanéé peéklo plné nesmyslně přestřelených scén, nekonečného pitvoření a řvaní... Nic pro mě. Nebudu nadhodnocovat každou japonskou pakárnu jen proto, že je cool koukat na japkoidní cyberpunk(bez ohledu na kvalitu) ()
Šílenství na vlně zvratkového fetišismu. Režisér Fukui by se měl nechat vyšetřil velice dobrým psychiatrem, protože jiní kandidáti na svěrací kazajku jako Jodorowsky, Tsukamoto nebo Miike jsou vedle něj docela neškodní. Moc pěkné je ve filmu sledovat "kompars", který vůbec neexistuje a režisér některé své scény točil v plných ulicích, v metru nebo v supermarketu a nechtěnými účastníky jeho roztřesené duševní choroby jsou tudíž i nic netušící lidé, kteří se shodou nešťastných náhod připletli pošahanému štábu do cesty a nezbývá jim nic jiného než jen nevěřícně zírat. A hon na Pinocchia může začít... ()
Šíleně nudná a zdlouhavá bizardnost, která se snaží vykrádat kultovního Tetsua, ale stává se jen trapnou záležitostí. Já nevím, mám extrémní a podivné filmy rád, ale tyhle cyberpunkové halucinogenní vřeštící slátaniny prostě fakt nemusím. Tetsua beru jako jistý předěl v kinematografii a kult, kterému ale jednak nemůže nic konkurovat a jednak je naprosto zbytečné cokoliv podobného natáčet ... Prostě tohle lidi nemůže bavit a podruhé bych se na to už fakt nepodíval, protože bych asi zešílel, ale nudou ... Musím uznat, že výborná byla kamera. A pak už nic... Jak jsem již psal, zbytečná záležitost ... ()
Filmy sa nerobia iba pre masy. Vedľa hlavnej ulice sú rôzne uličky bočné a tie ukrývajú pre priemerných konzumentov veľké nebezpečenstvo. Ale ono vlastne ľudia, sledujúci mozog vymývajúci stereotyp, by v tých uličkách ani nemali čo hľadať. S tým počítal aj Shozin Fukui a natočil spektákel, ktorý sa s prehľadom vymyká komercii a je ťááážko stráviteľný. Nepatrím k spomínaným masám, mám rád kvalitu aj z jednej aj z druhej strany spektra, ale tento snímok bol pre mňa, ako to povedať...príliš dlhý. Teda aspoň v niektorých scénach, ktoré boli naťahované do extrému a tým pádom prišla nuda a nezájem. Sledovať psychicky narušenú socku, ktorá sa neštandardným spôsobom pohybuje po ulici a iných bla bla bla, je na nervy. Druhú hviezdu dávam za ťažko popísateľnú, extrémne pojatú, poslednú polhoďku, kde sa v plnej poľnej prejavilo to, čo som čakal. ()
Galerie (10)
Photo © Anthem Pictures
Reklama