Zpět k pramenům

Zajímavej seriál o místech, kam se každý nepodívá. Ale pan Munzar by si mohl alespoň předem připravit, co má vlastně povídat..a ta příšerná písnička, to je hrozný!! Nějakej známej nebo dokonce příbuznej režiséra, jinak neni možný, aby se to tam dostalo. Stejně příšerný má i ty písničky o stromech, pražských věžích a kusu dřeva..!! (07.07.2009)

Tak konečně jsem se dostal ke komentáři k této mojí srdcovce. Voda jako taková a speciálně řeky je moje velká láska a to nejenom Český, ale i Slovenský vodní toky. Považuji se za specialistu na soutoky (to je prostě moje) ale navštívil jsem i pár pramenů, takže znám tento druh neobvyklého dobrodružství a musím konstatovat, že v jistém smyslu je tento cyklus naprostý unikát. Neopakovatelná putování od soutoku až k pramenu proložená spoustou opravdových životních mouder a nikoliv prázdných vět a k tomu charizmatický doprovod velmi stylového Luďka Munzara plus mnohdy opravdu exkluzivní záběry naší krajiny. Nemohu jinak.100% (17.04.2015)

Nech sa na mňa nikto nehnevá, ale dokumentárny projekt českej televízie "Späť ku prameňom" ma fakt nebavil. Výpravy za prameňmi českých, moravských a slezkých riek ma nudili. Asi to bude tým, že ako Slovák som nepociťoval ten príjemný, hrdý patriotizmu českého diváka. No najviac ma iritoval samozvaný filozof so smutným pohľadom Luděk Munzar. Tie jeho reči, mimika, gestá a všetko ostatné mi neskutočne liezli na nervy. Nesympatický, slizký, starý chlap. * (26.05.2018)

Tenhle seriál se mi moc líbil. Taková ta jeho atmosféra harmonie a klidu. Navíc tolik krás naší malé republičky je tu ukázáno, že se člověk až diví, kolik jich je. Řeky miluju, ne nadarmo jsem u jedné každý víkend žil. Jihlava je moje řeka. Na našem úseku kolem chaty (+- km) byste mě mohli najít ve vodě pořád. Nebo u vody, kolik já jen proseděl večerů a nocí na rybách. Někdy úspěšných a někdy ne. Kolikrát já se koupal v chladivé vodě téhle říčky plné ostrých kamenů během parných letních dnů. Kolik hodin práce mi dalo zpevňování břehů a čištění koryta? To už nikdy nespočítám. Ale jedno vím jistě, že jejich počet bude jen narůstat, protože řeka je mojí součástí. Řeka si mou náklonnost zajistila do konce života. Tenhle seriál je i krásně filozofickej, plnej těch příjemných myšlenek, který vás napadají takhle v neděli odpoledne, když ležíte na dřevěným můstku vystrčeným do řeky, s jednou nohou ve vodě, stéblem trávy v zubech a koukáte na azurové modré nebe. Když na vás svítí sluníčko, topoly nad vámi šumí v celé své ztepilé kráse sta metrů, ptáci pokřikují a štěbetají všude kolem. Občas mlaskne nějaká ryba jak lapá po vzduchu a užovky v hektickém plácání zabíjejí svou kořist v podobě malých rybiček. Když vám na koleni přistane malá modrozelená vážka, tak to je ta chvíle, kdy máte přesně tu stejnou náladu, jaká plyne z tohoto seriálu. Jedno moudro jsem si z něj zapamatoval a určitě ani tvůrcům nebude vadit, když se tady s vámi o něj podělím. Myslím, že by to mělo být jakýmsi mottem života každého člověka, kterému záleží na světě kolem něj. Je to z dílu sedm, Jizerské prameny. Člověk se narodí, žije a míří ke smrti. I kdyby udělal jakékoliv chyby, nikdy se už nemůže vrátit na počátek své cesty životem. Ten úžasný zážitek putování zpět v čase, až ke zrození, mu umožní jenom cesta proti proudu řeky - zpět k pramenům. A když je člověk vnímavý a dívá se kolem sebe, může se stát, že cestou k prameni řeky pozná věci, které mu umožní dojít i k prameni sama sebe. Čistou mysl a nezkalený pramen. (10.02.2006)

Přichází na svět a nemá viny. Zvolna se rozlévá do krajiny. Matkou je mu Zem, po které zvolna stéká. Rodí se jako pramen a umírá jak řeka. Originální cyklus, který má tu vlastnost, že diváka nejen v mnohém poučí, ale také mu dá odpočinout a navodí jakousi pohodovou náladu. To i díky průvodci pořadu, Luďku Munzarovi a jeho charismatickému hlasu i příjemnému slovu. Záběry na krajinu a vodní toky lahodí oku i duši. Úvodní píseň skvěle doplňuje jednotlivé scény a celkově atmosféru tohoto počinu. Čistou mysl a nezkalený pramen. Pojďte s námi prodírat se houštinami, brodit se potoky, zdolávat bažiny. Vydejme se tou pradávnou cestou člověka, který, když osídloval zemi, postupoval proti toku řek. Začněme u soutoku, kde řeka ztrácí své jméno a zaniká, a vystoupejme až tam, kde se řeka rodí. Pojďte s námi k místům, která byla odpradávna opatrována a uctívána, a podívejme se, jaká jsou dnes. Pojďte s námi zpět k pramenům. (18.10.2019)