Zpět k pramenům

Dodatečně a s odstupem let odebírám hvězdičku za ten dementní a příšerně zpívaný hit, který cyklus provází. To je ostatně tragedie u všech páně Munzarových a spol. chvályhodných počinů tohoto typu. Munzar svým způsobem navazuje na Čáslavského, který ovšem díky své orientaci na pamětníky zákonitě nemohl zaujmout širší spektrum diváků. Na Munzara pak zase navazuje Cílek se svým novátorským pohledem na krajiny kulturní. Už si jenom dovolím malou poznámku k těm, kteří tento a ostatní tyhle pořady poslali do horoucích pekel: Každý, kdo nechápe význam vychovávání národa ke vztahu k přírodě a pamětihodnostem je NAPROSTÝ křupan a v zájmu civilizace by se raději neměl množit... (04.10.2011)

Nech sa na mňa nikto nehnevá, ale dokumentárny projekt českej televízie "Späť ku prameňom" ma fakt nebavil. Výpravy za prameňmi českých, moravských a slezkých riek ma nudili. Asi to bude tým, že ako Slovák som nepociťoval ten príjemný, hrdý patriotizmu českého diváka. No najviac ma iritoval samozvaný filozof so smutným pohľadom Luděk Munzar. Tie jeho reči, mimika, gestá a všetko ostatné mi neskutočne liezli na nervy. Nesympatický, slizký, starý chlap. * (26.05.2018)

Tento seriál mám moc rád. Asi by šel natočit lépe, i s lepším komentářem, ale i tak se mi líbí. Ke spoustě pramenů jsem se už také vydal a tohle objevování mám rád. Je to takové dobrodružství. A řeky a potoky mám rád, však celý život se motám někde podle Jizery. Navíc pánové nachystali spoustu hezkých obrázků nejen ze země, ale i ze vzduchu. (11.04.2016)

Tenhle seriál se mi moc líbil. Taková ta jeho atmosféra harmonie a klidu. Navíc tolik krás naší malé republičky je tu ukázáno, že se člověk až diví, kolik jich je. Řeky miluju, ne nadarmo jsem u jedné každý víkend žil. Jihlava je moje řeka. Na našem úseku kolem chaty (+- km) byste mě mohli najít ve vodě pořád. Nebo u vody, kolik já jen proseděl večerů a nocí na rybách. Někdy úspěšných a někdy ne. Kolikrát já se koupal v chladivé vodě téhle říčky plné ostrých kamenů během parných letních dnů. Kolik hodin práce mi dalo zpevňování břehů a čištění koryta? To už nikdy nespočítám. Ale jedno vím jistě, že jejich počet bude jen narůstat, protože řeka je mojí součástí. Řeka si mou náklonnost zajistila do konce života. Tenhle seriál je i krásně filozofickej, plnej těch příjemných myšlenek, který vás napadají takhle v neděli odpoledne, když ležíte na dřevěným můstku vystrčeným do řeky, s jednou nohou ve vodě, stéblem trávy v zubech a koukáte na azurové modré nebe. Když na vás svítí sluníčko, topoly nad vámi šumí v celé své ztepilé kráse sta metrů, ptáci pokřikují a štěbetají všude kolem. Občas mlaskne nějaká ryba jak lapá po vzduchu a užovky v hektickém plácání zabíjejí svou kořist v podobě malých rybiček. Když vám na koleni přistane malá modrozelená vážka, tak to je ta chvíle, kdy máte přesně tu stejnou náladu, jaká plyne z tohoto seriálu. Jedno moudro jsem si z něj zapamatoval a určitě ani tvůrcům nebude vadit, když se tady s vámi o něj podělím. Myslím, že by to mělo být jakýmsi mottem života každého člověka, kterému záleží na světě kolem něj. Je to z dílu sedm, Jizerské prameny. Člověk se narodí, žije a míří ke smrti. I kdyby udělal jakékoliv chyby, nikdy se už nemůže vrátit na počátek své cesty životem. Ten úžasný zážitek putování zpět v čase, až ke zrození, mu umožní jenom cesta proti proudu řeky - zpět k pramenům. A když je člověk vnímavý a dívá se kolem sebe, může se stát, že cestou k prameni řeky pozná věci, které mu umožní dojít i k prameni sama sebe. Čistou mysl a nezkalený pramen. (10.02.2006)

Vydal jsem se hledat prameny řek-Jizery,Ploučnice,Nisy,Jizerské kamenice a Labe. Všechny jsem našel,ale nikde nezůstal hrníček s logem české televize. Cedule u pramene řeky Ploučnice už je taky pryč.Asi jí má někdo zatlučenou na zahrádce. Jinak tento dokumentární seriál je naprosto vynikající.A rozloučení v posledním díle mě vzalo za srdce. (22.07.2011)