Aschenputtel
Cinderella
Recenze (7)
Tónovaná verze je o něco atmosféričtější černobílé. Animace jedinečným způsobem supluje i práci kamery. Klasický příběh Popelky je obohacen pár drobnostmi a uříznutá noha je celkem slušné gore. Je evidentní, že se v příběhu počítá s jinými mezititulky a v tomto případě dvakrát škoda editorského rozhodnutí nechat režisérčiny rané filmy bez hudby. Němé filmy nikdy nebyly němé. ()
Nejsugestivnější Popelka, kterou možno spatřit. Vynikající. A to už velmi oceňuji tu bří Fleischerů. Ale tyto obě mohou existovat v mém srdci pospolu. ()
Nu, kdyby nebyl tahle Dáma v dnešním doodlu, tak vůbec netuším, že něco takového existovalo a upřímně, byla by to docela škoda, tahle režisérka je evidentně pozornost zaslouží i dneska - dokážu si totiž dost dobře představit tenhle film upraven (vycentrovat a "uhladit" jednotlivé snímky kinofilmu aby byl pohyb plynulejší), doplněn o modernější, komorní, nejlépe klavírní a lehce ambivalentní hudbu (verze mnou viděná byla žel hudby prostá) a poněkud jalový, textový doprovod namluvit charismatickým hlasem a výsledek by byl rovný mnohým dnešním filmům. A to je skoro sto let po vytvoření výtečná vizitka, ne? Holt v jednoduchosti je síla a animace černých siluet na světlém pozadí funguje pořád. ()
Cinderella sa má k napríklad takému Princovi Achmedovi asi ako Princezná z Betulie k Intolerancii. Je to taký malý predkrm. Lenže animácia je absolútne úžasná, príbeh dôverne poznáme a Lotte Reiniger vynašla spôsob, akým dať čiernym štylizovaným machuliam na bielom pozadí dušu a charakter. Pri rezaní nohy mi bolo nevoľno aj pri pohľade na čisto čierne tvary. ()
Seznámení.¬ Pro mne první, krásné, úžasné setkání s tvorbou německé animátorky L. Reinigerové. "Popelka" (1922) byla jedním z jejích prvních počinů. Stínová animace je v ní umocněna střihovým rozevíráním záběrů "ve tmě" a někde i pohybem scaeny po obdélníku obrazovky. Samotná animace je jemná a přece pevného, určitého výrazu. Ano, L. Reinigerová byla vskutku velká umělkyně (viděl jsem pak ještě ukázky "Papagena"). Mé hodnocení "Popelky" není způsobeno mým úžasem, ale skutečnou kvalitou snímku.¬ O tvorbě paní mistryně byl natočen v r. 1970 krátký dokument "The Art of Lotte Reiniger", kde jsou v kostce ukázány postupy stínové animace.¬ Poznámka: Viděl jsem s nově vloženým hudebním pozadím od tuniského skladatele Karima Al-Zanda. ()
Není sporu o tom, že pohádkový příběh o Popelce je jedním z nejznámějších. Žádná jiná pohádka se nedočkala tolika filmových zpracování jako zrovna Popelka. A stále vznikají nové. Jenomže se tak nějak zapomíná na staré dobré klasiky, a je to škoda. Jako třeba tato v neobvyklém tvůrčím podání Lotte Reiniger. Jedná se o animaci, ale je pojatá jako stínové divadlo. Příběh zná každý, ale tady se v určitých detailech liší. Použití Bratři Grimmové místo kouzelné víly dosadili kouzelný strom, zlá macecha nutí Popelku hledat v popelu čočku a pak je tu téměř hororový prvek, který se jinak kvůli dětem nepoužívá. Jedna z Popelčiných nevlastních sester si uřízne část chodidla, aby se vešla do princem nalezeného střevíčku. A jak ve finále skončí zlá macecha? No, nic. Každá doba má holt Popelku svou. Jinak už je třeba jen dodat, že se jedná o krátký, ani ne čtvrthodinový film a jsou v něm použity jen základní prvky z příběhu. A jak je vidět, i jako stínové divadlo to má své kouzlo. Ale bohužel jen z historického hlediska. Současné CGI je prostě CGI. Z rané tvorby se však jedná o úžasný kus historické filmařiny, který si jistojistě zaslouží být zachován. ()
Možná jsem příliš přísný, ale hodně mi vadilo, že verze, co jsem viděl, neobsahovala absolutně žádný zvukový doprovod a působilo to prostě nesprávně. ()