Uno
Uno
Scénář:
Aksel HennieKamera:
John Andreas AndersenHudba:
Tom McRaeHrají:
Aksel Hennie, Nicolai Cleve Broch, Bjørn Floberg, Ahmed Zeyan, Liv Bernhoft Osa, Jørgen Langhelle, Rina Kelly, Lars Eivind Lund, Khawar Gomi Sadiq (více)Obsahy(1)
Ve svém režijním debutu líčí herec Aksel Hennie, který zde ztělesňuje protagonistu Davida, drsný příběh mladíka, jenž se musí sám vyrovnávat s těžkými životními zkouškami. Otec umírá na rakovinu, bratr postižený Downovým syndromem potřebuje trvalou péči, matka jen rezignovaně vegetuje. Právě když má David zařídit otcův pohřeb, zaplete se v posilovně, kde pracuje, do obchodu s drogami, organizovaného Pákistánci. Jejich vydírání je nemilosrdné a David mu musí čelit docela sám poté, co ho opakovaně zradí nejlepší přítel. Ubránit se je nad jeho síly, David se však nevzdává, a navíc pochopí, že nejdůležitější hodnotou v životě je zodpovědný postoj. Kulisou tohoto dramatu je dnešní Oslo, pocity bezvýchodnosti a neustálého ohrožení umocňují scény uzavřené do těsných interiérů a opakované výjevy brutálních fyzických útoků. (MFF Karlovy Vary) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (45)
Typický depresivní film, který má tu výhodu, že aspoň ten hlavní hrdina je sympaťák a lze mu fandit, na rozdíl od všech ostatních strašných hovad (extrémní zlosyn Bjorn Floberg, to snad i ten Ahmed Zeyan co by záporák číslo 2 Pákistánec Khuram nebyl tak hroznej). Je to naturalistický, drsný, špinavý a násilný a k "odlehčeným" scénám patří učení bratra s Downovým syndromem karty nebo oblékání na pohřeb otce, takže tak. Viděla jsem hodně filmů s touhle tématikou - kterak se chudák do ještě většího průseru dostal a nevěděl, jak z toho ven. Nic proti nim nemám a je-li tohle režijní debut Aksela Hennie, tak je dost povedenej. Jeho přirozený herectví mě nadchlo už v Hodejegerne a i tady je prvotřídní, člověk mu věří úplně všechno. K tomu super hudební doprovod (scéna běžícího Davida do nemocnice za umírajícím otcem). Uvítala bych přece jen trochu jiné zakončení, ať už pozitivnější nebo negativnější, ale pochopila jsem, co se tím snažil autor říct a beru to. Škoda, že Aksel nic dalšího (zatím) nenatočil, mohlo by to být dost zajímavé... ()
Niekedy sa ľudia dostanú do problémov, aj keď chcú druhým pomôcť. Nevinné odovzdanie správy rozpúta kolotoč udalostí, ktoré budú pre hlavného hrdinu dosť nepríjemné... Bolo to reálne, surové a bezútešné, presne ako mám v severskej kinematografii rád. Žiaľ na plný zásah mi tu chýbala výraznejšia negatívna postava, Floberg sa snažil, ale bola to len okrajovka, Pakistanec moc nepresvedčil. Možno by pomohla aj údernejšia hudba. Slušný nadpriemer. 80/100 ()
Je tohle vize budoucího světa? Nebo už je to tady? V Oslu a jiných metropolích? Svět, ve kterém vlastní prospěch a vlastní zákony určují chod společnosti? Kde dohoda, kompromis, empatie, nemají žádné místo. Kde se lidé sdružují jen proto, aby tvořily gangy (dokonce národní - Pakistánci), které dočasně vedou k pákovému efektu? Film nám nic jiného neukazuje - ovšem až na rodinu Aksela Hennieho (scénář, režie, hlavní role - CV: graffitista, zatčen, prozradil pachatele, po propuštění ostrakizován), která je, nebo se snaží být, "tradiční" a problémy řešit cestou smíru. Prostředí bodybuilderů, jak ho známe i z jiných filmů, je takovým snahám bohužel nepříznivé. Pozn.: Film má značnou naturalistickou sílu už proto, že herci působí skutečně "jako živí" (na rozdíl třeba od Hitchcockovy Marnie, kterou jsem viděl předtím). ()
Výstižný názov, len čo je pravda. Špinavá, surová realita súčasného Nórska, presiaknutého cudzincami, pochybnými živlami, násilím a kriminalitou, a zároveň krásna ukážka života rúcajúceho sa ako domček z kariet. Ústrednou postavou je ničím výnimočný, obyčajný mladý muž pracujúci v posilňovni, ktorý sa dostane do kolotoča postupných hromadiacich sa problémov, až je to už nezvládateľné a on je definitívne v absolútnych sračkách. Vynikajúca severská dráma o vzťahoch, priateľstve a skutočnej povahe ľudí. Druhé stretnutie s fantastickým Henniem, ktorý si tentoraz narozdiel od Tyldumových Lovcov hláv, v ktorých som ho videl po prvý raz, zasadol aj na režisérsku stoličku, a výsledkom je pôsobivý obrázok pouličnej špiny, ktorej je Oslo plné. Hennie sa u mňa pomaly začína radiť na stupienkoch severských hereckých koncertmanov vedľa Mikkelsena a Thomsena. 100% ()
Dávid žije v malom byte so svojim ťažko chorým otcom, postihnutým bratom a matkou. Jeho život nie je jednoduchý. Jedného dňa sa situácia ešte zhorší. V posilňovni je vykonaná policajná razia, počas ktorej je objavená zbraň a niekoľko dávok anabolík. Dávidova úloha je jasná. Buď povie pravdu komu veci patria, alebo pôjde sedieť. Dávid stojí pred ťažkou morálnou a existenčnou dilemou. Buď bude mlčať a strácať čas, alebo bonzne šéfovho syna, čím si síce spraví nepriateľov, no zároveň sa stihne rozlúčiť s umierajúcim otcom, ktorý v nemocnici čaká na smrť. Vďaka záveru neuveriteľne depresívny snímok, ktorý v žiadnom prípade neodporúčam sledovať vo večerných hodinách. Nepamätám sa kedy som sa naposledy, po vzhliadnutí filmu cítil tak zle. "UNO" je tragický príbeh vyobrazujúci život človeka, ktorého akékoľvek rozhodnutie je zlou variantou. Málokedy má príbeh takú hĺbku a vyvoláva také pocity ako tento. Teraz som zvedavý ako zaspím. ()
Reklama