Špatně rozdané karty

Život nerozdáva karty spravodlivo, a keď je v rodine rakovina a dieťa s postihnutím, netreba k tomu pridávať ešte problémy s drogami. Dráma je to naozaj drsná, posilovňa tu nie je miestom pre fair play šport a z bezohľadnosti sa zastavuje rozum. Ak je toto zobrazenie dnešného Nôrska, tak môžeme byť radi, že žijeme na našom malom Slovensku. Film ale nie je nejako zvlášť podarený, množstvo scén, kde sa posiľuje, prechádza, prípadne nedeje vôbec nič a to všetko bez hudby, často v úplnom tichu. (27.09.2014)

Typický depresivní film, který má tu výhodu, že aspoň ten hlavní hrdina je sympaťák a lze mu fandit, na rozdíl od všech ostatních strašných hovad (extrémní zlosyn Bjorn Floberg, to snad i ten Ahmed Zeyan co by záporák číslo 2 Pákistánec Khuram nebyl tak hroznej). Je to naturalistický, drsný, špinavý a násilný a k "odlehčeným" scénám patří učení bratra s Downovým syndromem karty nebo oblékání na pohřeb otce, takže tak. Viděla jsem hodně filmů s touhle tématikou - kterak se chudák do ještě většího průseru dostal a nevěděl, jak z toho ven. Nic proti nim nemám a je-li tohle režijní debut Aksela Hennie, tak je dost povedenej. Jeho přirozený herectví mě nadchlo už v Hodejegerne a i tady je prvotřídní, člověk mu věří úplně všechno. K tomu super hudební doprovod (scéna běžícího Davida do nemocnice za umírajícím otcem). Uvítala bych přece jen trochu jiné zakončení, ať už pozitivnější nebo negativnější, ale pochopila jsem, co se tím snažil autor říct a beru to. Škoda, že Aksel nic dalšího (zatím) nenatočil, mohlo by to být dost zajímavé... (27.12.2016)

David má od života špatně rozdané karty a padají mu ještě horší. Přesto dokáže stále trpělivě rozmlouvat se svým postiženým bratrem, učit ho hrát karty „Až ti zůstane jenom jedna karta, potom musíš říct Uno. Když potom můžeš hrát dál, tak aby ti nezbyla žádná, tak jsi skončil. Jsi volný a vyhrál jsi.“ , a problémům věcně a chlapsky čelit. David. Uno! Je to moje teprve druhé setkání s Akselem Hennie (Hawaii, Oslo bylo první ), ale rozhodně ne poslední. Oba filmy mohu jen vřele doporučit. (29.07.2006)

Severská depresivní klasika, kde přátelství zná své hranice. Mladého muže, který si žije svůj malý, posmutnělý a nijak perspektivní život, semelou kola osudu a dostává se do problémů, z kterých jen těžko vyvázne bez šrámů. Špinavá realita, ano, ale jen pro ty, kteří si tenhle způsob života vyberou. Chápu, že žít normálně může být nuda, ale zase je menší pravděpodobnost, že u vás budou zvonit Pakistánci, protože jim dlužíte prachy za někoho jinýho. Existovat hlavní hrdina na mý planetě obyčejného člověka, pravděpodobně bych se nechal Unem rozsekat. Ovšem neřekl bych, že neměl jinou možnost. Drsné a reálné, zejména ono jasně ohraničené přátelství dokáže sevřít pěsti. Silné však jen v mantinelech prostředí a otázka volby či její možnosti nebyla položena, a proto "jen" za čtyři. Filmová Výzva 2015 od emma53 (12.09.2015)

Dávid žije v malom byte so svojim ťažko chorým otcom, postihnutým bratom a matkou. Jeho život nie je jednoduchý. Jedného dňa sa situácia ešte zhorší. V posilňovni je vykonaná policajná razia, počas ktorej je objavená zbraň a niekoľko dávok anabolík. Dávidova úloha je jasná. Buď povie pravdu komu veci patria, alebo pôjde sedieť. Dávid stojí pred ťažkou morálnou a existenčnou dilemou. Buď bude mlčať a strácať čas, alebo bonzne šéfovho syna, čím si síce spraví nepriateľov, no zároveň sa stihne rozlúčiť s umierajúcim otcom, ktorý v nemocnici čaká na smrť. Vďaka záveru neuveriteľne depresívny snímok, ktorý v žiadnom prípade neodporúčam sledovať vo večerných hodinách. Nepamätám sa kedy som sa naposledy, po vzhliadnutí filmu cítil tak zle. "UNO" je tragický príbeh vyobrazujúci život človeka, ktorého akékoľvek rozhodnutie je zlou variantou. Málokedy má príbeh takú hĺbku a vyvoláva také pocity ako tento. Teraz som zvedavý ako zaspím. (25.01.2014)