Tygr a sníh

Roberto Benigni je vynikajúci komik a svoje vtipné scénky vie zoradiť (zrežírovať) do veľmi slušnej formy. Život je krásny (1997) patrí k mojim veľmi obľúbeným filmom. Tiger a sneh síce zaváňa Benigiho recykláciou (čo určte nohým divákom vadilo) no mne to nejako neprekážalo. Zasmial som sa aj zamyslel nad filozofickými úvahami o živote. (22.06.2017)

Proti Benignimu stojí špatný scénář, pokažený nejedním divácky nečitelným dějovým střihem, špatné herectví jeho partnerů (ovšem – co hrát, když scénář stojí za kulové?), vykleštěnost a trapná sebestřednost jeho vlastní režie i zjevná finanční dýchavičnost celé produkce. Dýchavičnost nepatřičná s ohledem na velkolepost záměru. Odpustil bych mnohé – skřípající scénář, „americké vojáky“ se zjevně anglickým přízvukem, digitální mouchy a ptáčky i digitální „sníh“ padající na tygra. Ale nedojemnou dojemnost a nevtipný humor odpustit nelze. Benignimu měkne mozek. (08.03.2006)

Roberto Benigni a jeho velkorozpočtový dadaistický experiment se celkem vydařil. Vzhledem k tomu, že je toto můj druhý film tohoto italského blázna, ještě nedošlo k opotřebení, ale cítím, že je chlapec se svým excentrismem na okraji propasti (uvidíme co potvrdí až uvidím jeho další filmy). Prozatím je Tygr a sníh vizuálně přivětivá ujetina s Benignim v hlavní roli, jež úspěšně balancuje na hraně karikatury a grandiózního hereckého výkonu. 70 % (18.06.2013)

Můj oblíbený film, který je prostě nádherný a úžasný. Roberto Benigni je tak roztomile praštěný, že si ho nejde nezamilovat - skoro takový italský Woody Allen. A Nicoletta Braschi je něco neuvěřitelného (nota bene s přihlédnutím k jejímu věku v době natáčení). Tenhle film je tak báječně romantický, nápaditý a vtipný, že jsem ho i podruhé sledoval se zatajeným dechem, utíraje u některých scén slzy smíchu a dojetí. V jedné z nich zazní třeba jedno z nejhezčích milostných vyznání, jaké jsem kdy ve filmu slyšel: "Jestli umře, mohou skončit celé tohle divadlo na světě... Mohou vše odvézt pryč, vyšroubovat hvězdy, svinout oblohu a položit ji na nákladní auto, mohou zhasnout Slunce, tak moc miluji - víte, proč ji tak moc miluji? Protože ji miluji, když na ni září slunce. Mohou si všechno vzít pryč, tyhle koberce, sloupy, domy, písek, vítr, žáby, zralé vodní melouny, sedm večerů, květen, červen, červenec, ovčí srst, včely, moře... ". Každý, kdo byl někdy taky takhle zamilovaný, musí bez nejmenšího zaváhání napsat: udělal bych úplně to samé, co Attilio. (15.03.2014)

Trochu zmatené a nepřehledné. Co je realita, co je sen? Na spousty divákových otázek nepřišla odpověď. A bylo to vůbec třeba? Musíme znát na všechno odpověď? Musí být vše "nalinkováno" tak, jak si přejeme nebo předpokládáme? Vždyť i náš vlastní život není nalinkovaný přímo, ale pohybuje se v mezích jakýchsi křivek, které se sice podvědomě snažíme napřímit, ale ne vždy se nám to daří. Důležité však je, že si vždy umíme uvědomit, že naše životní pouť i v těchto kritických výchylkách může být krásná, humorná a plná optimismu. (22.07.2010)