Toyen

Něco málo přes hodinku a přitom mě to totálně uondalo. Že je to ale film, který o velké umělkyni natočil jiný velký umělec, resp. skupina podobně smýšlejících a navzájem si rozumějících umělců, o tom nemůže být sporu. Ve Vlku z Královských Vinohrad Jiří Menzel Janu Němcovi po jeho návratu z amerického exilu řekne, že se za těch 15 let vůbec nezměnil. Začínám si o něm myslet, že se nezměnil nikdy. Že byl celý život klukem, který si dělal věci podle sebe. Není v tom žádný kalkul. Buď se nám jeho tvorba líbí, nebo máme smůlu. Rozhodně to není a nikdy nebude mainstream. Bude to ale kult. Možná už je- nevím. Že se jím ale tvorba Jana Němce pro určitou skupinu lidí stane, na to bych si klidně vsadil. (30.12.2018)

Oceňuji Němcovu touhu experimentovat, ale nemůžu si pomoct, Toyen mi příliš nesedl. Filmu uškodil viditelně malý rozpočet, kdy snímek působí spíše jako levný dokument České televize - záběry na kočičí hlavy jsou alespoň pro mě natolik obyčejné, tedy postrádající kýžený ozvláštňující efekt, že mi to k surrealistickému pocitu nijak nepomohlo, spíše mě to od snímku odcizilo, stejně tak 'dramaticky' klikaté záběry v ateliéru. Co se týče surrealismu u Jana Němce, je s čím srovnávat - co třeba povídkoví Mučedníci lásky z 60. let, výtvarně bravurně zpracované grotesky? Ve srovnání s nimi o 40 let mladší Toyen bohužel prohrává. Jako "originální umělecké dílo" bez škatulky podprůměrné, jako experimentální dokument průměr - na ČT2 bych si to představit dokázal. (Dílo a život Toyen jsem před zhlédnutím znal pouze okrajově, ale to by u správného filmu nemělo být překážkou pro plné prožití.) (13.05.2012)

Překvapivě vkusné - hraný dokument - je dobře, že herci byli jen figuranti. Textury. Představuju si, že jednou bude takovéto kino v pohybu celé - animace v prolínačce s dějem, děj a děj v druhé projekci. V Ovoce stromů to Kučera Chytilce odvedl 40 let před tímto - jen to naplnit významy! Tam i zde. Jako by technologie zabrzdila obsah. To je tak, když se z technologie dílo počíná. I jako předstupeň je to ale vzrušující možnost - plynutí dvou filmů zároveň. Radektejkal dobře shrnuje tu očekávatelnost scénáře zde i důležitost zvukové stopy. (13.02.2023)

Jeden z mála (minima) českých filmů poslední doby (velmi dlouhé období), které jsem chtěl vidět. A viděl jsem film, který mě příliš nepřekvapil; obrazy a kresby Toyen se mi vždycky líbily, podobně mám prohlédnutého i Němce, zvuková stopa mě příjemně překvapila, kolážový charakter mi sedl, Stivínová ani Bludař neškodili; snad bych jen omezil pohledy na dlažbu a zdi ve prospěch Toyeniných obrazů - jako jsou třeba: Samota (1927), Fjordy (1928), V parku, Šero (1929) atp., mám je raději, než její nekompromisně surrealistické nebo pornografické věci. (06.02.2018)

Film, ke kterému mi schází klíč. O životě a umění Toyen, Heislera a Štýrského totiž nevím naprosto nic. A po skončení filmu to zůstane prakticky nezměněno. Nechápu proč Němec použil místo hudby ruchy, které nemají žádnou souvislost s obrazem, proč používá přehnanou intonaci a neustálé opakování komentářů. Nechápu nic. Navzdory počtu hvězdiček je film jakýkoliv, jen ne průměrný. (15.07.2006)