poster

Toyen

Drama

Česko, 2005, 63 min

Režie:

Jan Němec

Kamera:

Jiří Maxa

Producenti:

Iva Ruszeláková

Střih:

Michal Lánský

Zvuk:

Ivo Špalj

Scénografie:

Tereza Kučerová

Kostýmy:

Pavla Michálková
(další profese)
  • claudel
    ***

    Po velmi vydatné večeři vyrazit na Toyen není vůbec, ale vůbec dobrý nápad. Pod vlivem mnoha událostí, zážitků, myšlenek a pocitů jsem během hodinové stopáže nebyl schopen se správně koncentrovat a náležitě tento umělecký snímek vnímat. Naštěstí se nedá hovořit o nějakém ději, spíše jen o pásmu obrazů, básní a myšlenek. Jan Němec je jeden z nejzvláštnějších režisérů.(13.6.2009)

  • JayZak
    ***

    Oceňuji Němcovu touhu experimentovat, ale nemůžu si pomoct, Toyen mi příliš nesedl. Filmu uškodil viditelně malý rozpočet, kdy snímek působí spíše jako levný dokument České televize - záběry na kočičí hlavy jsou alespoň pro mě natolik obyčejné, tedy postrádající kýžený ozvláštňující efekt, že mi to k surrealistickému pocitu nijak nepomohlo, spíše mě to od snímku odcizilo, stejně tak 'dramaticky' klikaté záběry v ateliéru. Co se týče surrealismu u Jana Němce, je s čím srovnávat - co třeba povídkoví Mučedníci lásky z 60. let, výtvarně bravurně zpracované grotesky? Ve srovnání s nimi o 40 let mladší Toyen bohužel prohrává. Jako "originální umělecké dílo" bez škatulky podprůměrné, jako experimentální dokument průměr - na ČT2 bych si to představit dokázal. (Dílo a život Toyen jsem před zhlédnutím znal pouze okrajově, ale to by u správného filmu nemělo být překážkou pro plné prožití.)(13.5.2012)

  • Misha
    *****

    Nejlepší český film roku 2005! Němec moc dobře ví co chce sdělit a jak. Na rozdíl od většiny českých režisérů se nepoddává střednímu proudu, je invenční a ohromně novátorský. Na podobné experimenty si nikdo z toliko opěvovaných Hřebejků a Svěráků netroufne. Škoda, že dnešní masové publikum bere film jen jako zboží – popcorn za kilo, lupen sto pade, vypnout závity a dvě hoďky řachandy.(17.11.2006)

  • lover
    *****

    Filmy s omezenou narativní složkou jako tento mají výhodu v tom, že divák nemusí soustředěně dávat pozor, aby nevypadl z příběhu a tím pádem z celého filmu. Sledovat Němcovu Toyen je jako poslech Mozarta nebo Smetany, jednotlivé sekvence seřazené dle intuitivního či asociačního klíče umožňují příjemci podobně klouzat po vlastních myšlenkách a představách a on se pak kdykoliv může vrátit do díla a opět se na něj soustředit. Filmy obecně působí iracionální silou. My si poté tento zážitek snažíme pojmenovat, zařadit, ohvězdičkovat... Pak se objeví sem tam od času filmy jako Toyen nebo jiné, které nemůžeme racionálně uchopit, přiřadit k předchozím zkušenostem a s filmem svádíme zápas, dokud se nepoddá. Poté čekáme na další film, který se bude vzpírat našemu raciu a tak pořád dokola.(24.3.2007)

  • LEATHERFAC
    *

    Vážení přátelé...tohle je opravdu film, který je těžké hodnotit. Buď se vám bude líbit hodně, nebo vůbec. Mezi tím asi není nic. Já bohužel patřím k těm druhým. Filmy Jana Němce ze šedesátých miluju ale těm novým jaksi nemůžu přijít na chuť... Těšil jsem se, že konečně někdo natočí film o nejzáhadnější malířce surrealismu, ale tenhle výsledek mě opravdu zklamal...Němec sice točí neustále experimentální filmy, stejně jako dřív, ale ty dnešní jsou experimentální jaksi jinak, jaksi divně. Prostě se mi to nelíbí, nemůžu si pomoct...(15.1.2007)

  • Jan Budař

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace