poster

Toyen

Drama

Česko, 2005, 63 min

Režie:

Jan Němec

Předloha:

Tereza Brdečková (kniha)

Kamera:

Jiří Maxa

Producenti:

Iva Ruszeláková

Střih:

Michal Lánský

Zvuk:

Ivo Špalj

Scénografie:

Tereza Kučerová

Kostýmy:

Pavla Michálková
(další profese)
  • JayZak
    ***

    Oceňuji Němcovu touhu experimentovat, ale nemůžu si pomoct, Toyen mi příliš nesedl. Filmu uškodil viditelně malý rozpočet, kdy snímek působí spíše jako levný dokument České televize - záběry na kočičí hlavy jsou alespoň pro mě natolik obyčejné, tedy postrádající kýžený ozvláštňující efekt, že mi to k surrealistickému pocitu nijak nepomohlo, spíše mě to od snímku odcizilo, stejně tak 'dramaticky' klikaté záběry v ateliéru. Co se týče surrealismu u Jana Němce, je s čím srovnávat - co třeba povídkoví Mučedníci lásky z 60. let, výtvarně bravurně zpracované grotesky? Ve srovnání s nimi o 40 let mladší Toyen bohužel prohrává. Jako "originální umělecké dílo" bez škatulky podprůměrné, jako experimentální dokument průměr - na ČT2 bych si to představit dokázal. (Dílo a život Toyen jsem před zhlédnutím znal pouze okrajově, ale to by u správného filmu nemělo být překážkou pro plné prožití.)(13.5.2012)

  • lover
    *****

    Filmy s omezenou narativní složkou jako tento mají výhodu v tom, že divák nemusí soustředěně dávat pozor, aby nevypadl z příběhu a tím pádem z celého filmu. Sledovat Němcovu Toyen je jako poslech Mozarta nebo Smetany, jednotlivé sekvence seřazené dle intuitivního či asociačního klíče umožňují příjemci podobně klouzat po vlastních myšlenkách a představách a on se pak kdykoliv může vrátit do díla a opět se na něj soustředit. Filmy obecně působí iracionální silou. My si poté tento zážitek snažíme pojmenovat, zařadit, ohvězdičkovat... Pak se objeví sem tam od času filmy jako Toyen nebo jiné, které nemůžeme racionálně uchopit, přiřadit k předchozím zkušenostem a s filmem svádíme zápas, dokud se nepoddá. Poté čekáme na další film, který se bude vzpírat našemu raciu a tak pořád dokola.(24.3.2007)

  • NinadeL
    ***

    Vynikající námět utopený v manýrismu údajného enfant terribla a - další bohužel - Terezy Brdečkové. Přesto vzniklo cosi, co lze uchopit jako pocitový film, který téma Toyen otevírá pro další generace a čeká na seriózní životopis. Tento dluh zatím splatila pouze publikace k výstavě, což stále není dost. Litovala jsem, že tento Němcův počin je prakticky nedostupný a k vidění jen velmi raritně, ale ono opravdu není zas až tak o co stát.(15.7.2017)

  • claudel
    ***

    Po velmi vydatné večeři vyrazit na Toyen není vůbec, ale vůbec dobrý nápad. Pod vlivem mnoha událostí, zážitků, myšlenek a pocitů jsem během hodinové stopáže nebyl schopen se správně koncentrovat a náležitě tento umělecký snímek vnímat. Naštěstí se nedá hovořit o nějakém ději, spíše jen o pásmu obrazů, básní a myšlenek. Jan Němec je jeden z nejzvláštnějších režisérů.(13.6.2009)

  • Lynn
    *****

    Jestli jsem se kdy setkala s géniem, pak to musel být jedině Jan Němec. Propojení obrazu a obrazu, bez hudby se zvuky, bez děje s příběhem. Toyen jako žena, jako umělkyně, jako láska, Zuzana Stivínová ve stínech světla, Jan Budař mýtus světla. Stačí jen ty obrázky pozorovat a nechat svoji fantazii a myšlenky rozběhnout se všemi směry. Zážitek na celý život, krásný, hluboký a přitom prchavý...Surrealismus ve své esenciální podobě.(7.1.2006)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace