Intacto

"Štěstí, co je štěstí? Muška jenom zlatá." Tento výrok z úplne iného filmu charakterizuje tento film. V Intactu sa to šťastnými ľudmi len tak hemží. Či sú naozaj šťastní? Asi nie. určte by som ja osobne nechcel žiť s pocitom, že len ja mám šťastie a nikoho sa nesmiem dotknúť, pretože budú mať smolu. Veľmi depresívna myšlienka. Film sa mi veľmi páčil - mám rád takto ťažko postavené filmy o šťastí, náhode a podobne a rád sa zaoberám takýmito vecami. Dávam plný počet, pretože takýchto neotrelých filmov nie je veľa. (01.01.2011)

Co je to štěstí? Muška jenom zlatá. Nikdo nikdy neví, na koho sedne. Kromě skupiny lidí, kteří jsou obdařeni až neuvěřitelným štěstím, a které jsou schopni získat s těch ostatních, obyčejných. A pravěká soutěž o to, kdo ho má největšího (to štěstí samozřejmě).. Kromě základní myšlenky, a naprosto dokonalé (mnohokrát zmiňované) scény běhání v lese (se zavázanými očima) jde o koncentrovanou nudu roztaženou do celého filmu. Nevím jestli jsem náhodou chvilkama neusnul, ale i kdyby, asi bych o nic závratného nepřišel, protože v celém filmu vlastně o nic (zajímavého) nejde.. (10.05.2012)

Osvěžující občerstvení 25.12.2004. Jeden z mála filmů, který zůstal neporušeně zakódován v paměti až do mého zaregistrování na těchto webových stránkách. - Každý někdy přemýšlel o své vyjímečnosti na tomto světě a já byl zcela pohlcen tímto někdy uvolněnějším dějem, který mi dával čas přemýšlet o každém kroku hlavních postav. Film není jenom o štěští, ale je také o obyčejnosti člověka, který ať má štěští sebe větší, může být nahrazen někým, kdo o to nikdy nestál být na vrcholu pomyslného žebříčku. (19.01.2011)

Zaujímavý nápad a nemenej pútavé spracovanie. Ak je osud tým čo nás ženie vpred, čím je potom šťastie? Zahráva sa s nami, občas na nás sadne (skvelá metafora s veľkou "kobylkou") a občas nás iba tak opustí. No je to naozaj tak? Nie je naša cesta už daná a šťastie je potom iba sladké slovíčko, za ktoré mnohé skrývame? Našú lásku, bolesť, stratu.... Intacto ponúka práve tieto otázky a pri pozeraní som si uvedomil, čo ak som aj ja nedotknutý.... (17.02.2011)

Fresnadillo je talent, o tom žádná. Ale pochopil jsem to až s jeho dalším filmem, přičemž nechápu, jak může 28 týdnů poté oplývat naprosto geniální dynamikou, když tahle celovečerní prvotina stojí na parádním nápadu, který pohřbívá neskutečně mrtvolné tempo a dokonale absentující empatie ke všem postavám. Den po zhlédnutí si pamatuju akorát profláknutý sprint lesem, což je na 105 minut docela málo. (17.11.2011)