첼로 - 홍미주 일가 살인사건
Cello
Režie:
Woo-cheol LeeScénář:
Woo-cheol JeongObsahy(1)
Čelistka Mi-ju (Hyeon-a Seong), která pracuje v umělecké škole jako učitelka na částečný úvazek, se ve sborovně setká se svou bývalou studentkou. Dívka se kvůli špatné známce nedostala na vysněnou školu a ze svého neúspěchu viní Mi-ju. Její odplata na sebe nenechá dlouho čekat. Když se Mi-ju chystá odjet domů, své auto najde s propíchlou pneumatikou. A jako by to nestačilo, cestou málem havaruje. Od této chvíle se její život pomalu začíná měnit v noční můru. Někdo jí na mobilní telefon opakovaně posílá zprávu s textem "Jste šťastná? Měla byste být.", rodinný zvířecí miláček, pes Sunny, je nalezen mrtev, Mi-juina švagrová spáchá sebevraždu, protože si myslí, že se s ní rozešel její snoubenec. Děsivé události nabírají na intenzitě a do smrtelného ohrožení se postupně dostává celá Mi-juina rodina. Je za tím vším pomsta bývalé studentky, nebo se jedná o něco úplně jiného? (deepspace101)
(více)Recenze (18)
Lepší než tragický Gabal a nudné Yeogo goedam 4: Moksori, ale pořád jen průměrný korejský pokus o psychologický horror šmrncnutý dlouhovlasou duchařinou. Chvíle napětí střídá rozčarování, očekávaný shock efekt se téměř nedostaví. Na navození děsu v dnešní době dokola se opakující smska, rychlý střih na vytřeštěný obličej a šátrající bílá hnáta s černými nehty zkrátka nestačí. Ohledně hodnocení jsem na vážkách, jelikož však tento rok zažívám dlouhovlasé sucho, přikloním se k slabším 3 hvězdám. 5/10 ()
Korea má svůj zcela specifický a nedefinovatelný styl, který se poněkud liší od toho japonského. Zároveň ale nesedne každému. V tomto případě se ale jedná o film, který má místy dost evropský nádech a tak není pro západního diváka takový problém ho přijmout. Ze začátku se děj vyvíjí jako klasický "stalking horror", hlavní hrdinka je bezradná a sledujeme její snahu vyrovnat se s tragickými událostmi kolem ní. Pak se začnou dít napřirozené věci a vše se začne ubírat poněkud jiným směrem, až dojde na vcelku překvapivou pointu, která vám najednou zcela změní pohled na věc. Závěr je pak sice dost podivný, ale efektní. Přesto se ale nejedná o nic signifikatního, na emoce se zde nijak výrazně nehraje a kdovíjak strašidelnou atmosféru to taky nemá a proto Cello hodnotím jako průměr. ()
Skutečně jde o poněkud odlišný snímek, než jsme u jihokorejců zvyklí. Film nás sice zezačátku příjemně navnadí, ale to je na dlouhou dobu všechno. Do první smrti je děj docela nezáživný, atmosféra až moc upjatá a "přeslazená" Poté se však kvalita zvedla směrem vzhůru doslova bleskovou rychlostí a následujících zhruba 35.minut nabídne tradiční asijskou podívanou. Je jen škoda, že úplný závěr zbytečně natáhli. Jinak konečné rozuzlení lze odhadnout již zhruba v polovině děje, takže divák ani nebude moc překvapený. Nejvíc musím pochválit výběr hereček! ()
Je to dosť dobrý psychologický horor. Má celkom dobrý príbeh o učiteľke hry na violončelo, ktorá pracuje na umeleckej škole na polovičný úväzok, čo ju kvôli vyšším ambíciám mrzí, no aj tak si žije slušným životom so skvelou rodinou, ale problém nastane, keď ju jej študentka obviní zo svojho neúspechu a navyše manžel prijme novú slúžku. A odvtedy jej rodinu začnú sprevádzať rôzne problémy, v domácnosti sa stretáva s viacerými zvláštnymi javmi a postupne si uvedomuje, že to môže súvisieť aj s jednou nepríjemnou udalosťou z jej minulosti. Spracovanie sa mi páči, po niekoľkých pomerne zaujímavých úvodných sekvenciách sa už začne hlavný dej, pričom musím pochváliť, že už čoskoro tu pribudne viacero výrazných pomerne samostatných prvkov, ako študentka, slúžka, problémová dcéra a pár ďalších. Takže to celé pôsobí pomerne nepredvídateľne, keďže sa nedá určiť, čo je skutočným pôvodcom zla, prípadne ako ktorý prvok súvisí s iným, takže sa na to po celý čas pozerá dobre, pomaly to graduje, hlavná hrdinka je tým čím ďalej viac ovplyvňovaná, dobre je zvládnutá aj jej minulosť a všetko to vyvrcholí vydarenou záverečnou desaťminútovkou, ktorá sa síce čiastočne dá predvídať, ale aj tak ako celok mi rozhodne sadla a z filmu u mňa zanechala skutočne dobrý pocit. Čo sa týka hororových stránok, tak toto je opäť ten typ hororu, kde ma síce moc nezaujali, ale v konečnom dôsledku je mi to vlastne úplne jedno. Atmosféra je prinajlepšom priemerná, napätie vôbec nefunguje, tých pár hororových, prípadne trochu krvavých scén ma tiež moc nezaujalo, ale hlavne, že film funguje aj tak a príbeh tým nijak netrpí. S hereckým obsadením som dosť spokojný, moja obľúbená Sung Hyun-Ah v hlavnej úlohe, dobre je na tom celá jej rodina, obzvlášť postava najmladšej cesty a sadlo mi aj tých pár vedľajších postáv. Réžia a technická stránka sú na tom dobre, v rámci žánru dostatočne kvalitný vizuál, dobre zvládnutá dramatická rovina, nesklamala ma ani tá psychologická vložka, tu nemám väčší problém. Cello mi opäť ukázalo, prečo mi aj v poslednej dobe stále vyhovujú východoázijské horory. Síce ma hororová stránka moc nezaujme, ale dej, postavy a réžia stále vytvárajú funkčný a zaujímavý celok. A to je aj tento prípad. 75% ()
Tohle je docela známá jihokorejská duchařina, která ale fanoušky „pravé“ asijské tvorby asi poněkud zklame. Jakkoli se Chello tváří moderně a západně, svou podstatou to je příběh klasické vendety a protože to je duchařina, vůbec nevadí, že pomstychtivá entita není ze světa živých. Jenomže samotný film je značně unylý, místy vyloženě nudný a hlavně nehorázně překombinovaný. V závěru sice nabídne docela solidních deset minut – pozor SPOILER – ve kterých dojde k vyvraždění rodiny, ale následný dějový veletoč postaví celý příběh na hlavu. Tady to už autoři přemysleli a z mého pohledu film zabili. Duchařských prvků je zoufale málo, a tak mi nezbývá než dát filmu podprůměrné hodnocení. ()
Reklama